The Royal Hotel

Jessica Henwick a Julia Garner se vydají na brigádu do hospody kdesi v australském vidlákově, kde se musí vypořádat nejen s nerudným šéfem, ale také s bandou místních frajerů. kteří se nechovají úplně vhodně. Celou dobu sem čekal kdy začne houstnout atmosféra, protože většinu času jsou tu náznaky, že by se to mohlo zvrhnout buď v drsný thriller nebo vidláckou vybíjenou a toho jsem se bohužel nedočkal. V závěru se sice lehce přitvrdí, ale není to ve výsledku nic víc než jen takové plácnutí přes ruku. Přitom prostředí je "fajn" a obě herečky doplněné a Huga Weavinga v malé roli jsou velmi dobré. Škoda promarněného potenciálu...60% (26.10.2023)

Očakávania nesplnené, pretože z prísľubu thrillerového napätia a násilného vyústenia nič nebolo, to len tak škrtlo o drámu a krimi vložku, no v podstate sa dokopy nič nestalo, len pár ožratých vidlákov malo obscénne reči, gestá a správanie, ale čo čakali devy, že sa bude diať asi v bare, kde mladé dievča nevideli od kedy tam Briti vyložili posledného trestanca, nech osídli nový kontinent? Založené na skutočnom príbehu, potenciál veľký, ale spracovanie malo vrcholiť a nie s blížiacim sa koncom upadať, v podstate znepokojený bude len ten, čo má panický strach z hadov. V bežnej slovenskej krčme je v piatky viac vzrušenia. A nielen v piatky. (29.10.2023)

„Takhle dopadneme za pár týdnů my,“ komentuje lakonicky jedna z kamarádek křepčení svých předchůdkyň při první noci práci na baru. Kanaďankám Hanně a Liv totiž při cestování napříč Austrálií docházejí zlaťáky. Rozhodnou se proto vzít práci v zaplivané hospodě ležící uprostřed pustiny. Navíc se jedná o velkou těžební oblast, tudíž bar je plný neurvalých chlapů, kteří se nijak nesnaží maskovat, jak jsou žízniví a hlavně nadržení. Australská režisérka a scenáristka Kitty Green se tak i ve svém druhém snímku vrací k tématu „ohrožení žen v pracovním prostředí“. A divák je svědkem plíživého čekání na pořádný průšvih. Green se poprvé pohledem asistentky ve velké produkční společnosti vyjadřovala k permanentně probíhajícímu (ne)viditelnému sexuálnímu zločinu. Zatímco její loudavá prvotina byla víc pro kritiky než diváky, The Royal Hotel je přeci jenom vstřícnější. Je vtahující, plný očekávání, solidně gradující. Divák čeká nějaké thrillerové vyvrcholení, ve kterém se budou sekat hlavy či rozkroky neurvalých štamgastů, ale Green to uchopila po svém, jde proti proudu a víc sází na psychologickou hru. A mně to vůbec nevadilo. Julia Garner mě baví. (15.11.2023)

Upřímně řečeno nejsem si úplně jistý, na co jsem vlastně koukal. Jediné, co mohu napsat s jistotou je to, že film se nedá zařadit do žádné žánrové škatulky. Víceméně je to celé o tom, jak dvě mladé Kanaďanky makají za barem v australském vidlákově a vedle kulturních rozdílů musí čelit dotěrným nadržencům a ožralému majiteli baru. Vzdor tomu, že se tu vlastně nic moc neděje, se mi to překvapivě líbilo. Svůj podíl na tom mají obě herečky, přičemž Julia Garner mě bavila v každém záběru. A pak je tu samotné prostředí hospody i jejího zákulisí, které na mě, nevím proč, působilo důvěrně známě a tudíž i autenticky. Je škoda, že do toho režisérka nešlápla a nevyšponovala film do thrillerova, ale bez toho se jedná o solidní jednohubku. 65% (30.01.2024)

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 13. Pomalou Rosalie to začalo, zběsilým Royal Hotelem to skončilo. Můj poslední film na festivalu běžel svižně od začátku do konce a i když byla drtivá většina stopáže zaměřena na jeden zaplivaný bar, kde se bezuzdně chlastá a oplzle kecá, nemohu říct, že bych se nudil. Samozřejmě by z toho mohl vzniknout úplně jiný film, anebo ještě větší bláznovina, avšak Kitty Green má právo si to pojmout po svém a buď se líbí nebo ne. Mně se to v zásadě líbilo, i když bych to sám pojal zvláště v poslední čtvrthodině dost jinak. (27.09.2023)