Vraždy podľa predlohy

A pak že je soumrak bílého heterosexuálního muže novým znakem současné filmové tvorby. Skoro čtvrtstoletí starý film a jediný normální muž v něm je gay. Zbytek jsou vraždící sadističtí psychopati, žárliví troubové s hubou plnou blbých keců (Patton) a nebo plaší nosiči koblih, kteří se odmítají k ženským sexuálním tužbám postavit čelem (Mulroney). Prostoru pro ženské hrdinky tak naplno využily panikou atakovaná S.Weaver, která dýchajíc do papírového pytlíku vyjmenovává americké prezidenty a H.Hunter dovedně otravující publikum svou protivnou inspektorkou. Vše probíhá v sinusoidě zbytečně natahovaných scén a opatrného dávkování adrenalinu do diváckých žil, než přijde konec, při kterém ani nemusíte být členem jednotky PreKrim z Minority Report, abyste věděli, že se jistá postava zvetí a v poslední možné vteřině stiskne spoušť. Amiel rozhodně není Fincher, ale kdo z nás je, že ano.. (05.12.2019)

Uznávaná soudní psycholožka Helen má za sebou traumatizující zážitek s psychopatickým vrahem a je už rok vyřazena z normálního života. Znamená to, že nevychází ze svého bytu. Ctižádostivé vyšetřovatelce Mary se žena zpočátku nejeví jako zrovna ideální spolupracovnice. Brzy se však ukáže, že její zkušenosti jsou neocenitelné. Na obzoru je další psychopatický vrah jehož zákeřnost a troufalost nezná mezí. Na jeden thriller se zde sešlo tolik nápadů až je k neuvěření jak je tvůrčí tým prohospodařil. Režisér Amiel se s výborně propracovaným scénářem popasoval spíše v průměrně rovině. Už několikrát ukázal jak nedobře umí zacházet se speciální látkou jakou měl k dispozici i tentokrát. S perfektními herečkami v hlavních rolích jakými jsou Holly Hunter a především Sigourney Weaver mohl roztočit psychologickou osu, která by na sebe postupně nabalila všechny základní znaky dobrého thrilleru. Psychologie postav je ve filmu potlačena a větší prostor je věnován nevěrohodné komunikaci mezi vrahem, vyšetřovatelkou a psycholožkou. Psychopata ztvárnil William McNamara, který nebyl nic extra a jen jsem litoval, že ho nehrál Harry Connick jež na nás a na psycholožku hrozil podřezáním krku v úvodu filmu a šel z něj mnohem větší strach. Vyšel z toho thriller, který volil různá zjednodušení a držel se zaběhaných standardů s několika dobrými a zajímavými momenty, ale rafinovaným a více originálnějším směrem se z neznámých příčin nechtěl vydat anebo se tak dělo jen vzácně. Jon Amiel rozhodně nebyl správným mužem na režisérském křesle. Jeho film smrděl rutinou. Film měl rozhodně navíc. Mé hodnocení: 60% (03.05.2013)

Víte co je zoufale nudné? Vrah kterej nemá žádné své nápady tak vraždí podle ostatních. No jako že mám padouchy rád tak pan Kopírák byl pro mě tak megatrapnej že jsem se těšil ať už ho někdo konečně sejme. Sigourney hrála pošahanou psycholožku tak bravurně až jsem z ní šílel že je fakt na pěst a pak tu máme Holly která je cajk a fandíte aspoň jí a jejímu parťákovi. Každopádně pan Kopírák je sice trapnej ale blbej úplně nebyl takže je tak nějak stále krok (rozumějte mrtvolu) před naší svatou trojicí. Atmosféru tento film pro mě nějak neměl což mu také uškodilo v celkovém hodnocení..no prostě když máte být napnutí tak zjistíte že mimoděk u filmu čtete komix což by se stávat nemělo. Amiel natočil pěknej film ale nedokázal mě vtáhnout do děje. Sorry snad příště ale každopádně koukatelné to je a určitě si to své fanoušky najde já mrknu zas tak za rok. (05.02.2013)

Pro masové vrahy byla postrachem. Energická doktorka z fotek zneuctěných a znetvořených žen kápla na pohnutky vraha a možná i na to, co měl zrovna na sobě. Jenže jedna návštěva dámské toalety, na které číhalo pěkné hovádko, všechno změnila. Z bytu od té doby nevychází, zlomená a úzkostlivá se straní okolního světa. Jenže o pár měsíců později jiný násilník udeří. A tenhle rafinovaný sériový vrah není žádné ořezávátko, takže vyšetřovatelé v čele s Holly Hunter potřebují veškerou možnou pomoc. Rutinér Jon Amiel předložil poměrně svižný thriller, hraje si s detaily, dokáže gradovat děj, s napětím a atmosférou to umí. Navíc má dva trumfy: úlisného maniaka Williama McNamaru a živočišnou Holly Hunter, která dokonale zastínila hlavní hvězdu Sigourney Weaver. Mimochodem zbožňuju americké thrillery, ve kterých hlavní oběť/postava zoufale/zmateně hledá své léky na předpis. Jakoby je potřebovala vůbec poprvé. Dvojice scénáristů sice občas sáhne k berličkám, vesměs ale naplňuje moji představu o poctivé kriminálce. Do šedi průměru nezapadla ani po letech. Možná právě proto ty čtyři hvězdy. (11.10.2017)

Copycat mě vždy hodně bavil; jednak mi nepřipadá hloupý, jednak má interesantní herecké obsazení. A propós, při pohledu na Harryho Connicka Jr. (mj. uhlazeného swingového zpěváka) mě vždy přepadají asociace, jaké by to asi bylo, kdyby si Ondřej Havelka zahrál sériového vraha (a nechal si kvůli roli vytrhat pár zubů...). (06.02.2010)