Kenpú denki Berserk

Berserk popravdě nikdy nebyl moje láska na první pohled. Seriál jsem před lety viděl, docela se mi líbil a hodnotil jsem ho pozitivně, ale nebyl jsem zase tak velký fanoušek obecně. Po čase jsem ale viděl další adaptace, začetl jsem se do mangy, podle které tenhle seriál vznikl a postupně jsem se takhle fanouškem Berserkeru stal. Samozřejmě manga je nejlepší způsob, jak si tohle dílo užít. Seriál je však jedna z nejlepších adaptací, jakou si lze vůbec přát. Držela se předlohy docela dobře a když odbočila, nikdy to nebylo na škodu. Seriál také vynechává z předlohy některé věci, ale obvykle jsou to ty věci, které by podle mého názoru v seriálu nefungovaly tak dobře, jako v manze, takže za mě dobré rozhodnutí. Takhle zpětně s odstupem si myslím, že Berserk z roku 1997 je prostě masterpiece a největší slabinou je to, že nepokračoval po dvacátém pátém dílu dál. Pokud člověka zajímá, jak je to dál, musí si sehnat mangu. (12.10.2023)

Kdo by řekl, že v údajně nejkrvavějším anime historie bude mít hlavní slovo homoeritický pnutí mezi drsným blbečkem Gutsem a panenkovským vojevůdcem Griffithem, navíc krásně podbarvený sborem eunuchů? Já ne a zpočátku mě to dost zaskočilo. Když jsem se ale po pár výbuších smíchu konečně naladil na tu jejich zamilovanou chlapáckou notu, zhodnotil jsem tenhle motiv i jako docela zajímavej. Takže ne, homofobie není tím, co mi zabránilo Berseka docenit. Pes je opět zakopaný v tom, že je tohle anime napěchovaný snad všemi klasickými anime neduhy, snad kromě pitvoření. Takže je to plné absolutně, ale fakt absolutně plytkého filozofování, ze všech stran se na člověka řítí japonský snobismus a fascinace kastovním systémem a urozeností (ano, opravdu potřebuju, aby mi šlechta nejmíň dvacetkrát řekla, že Griffitha nesnáší, protože není urozený - od minula jsem to určitě zas zapomněl...), japonská úchylka pro prázdný kecy (souvisí s filozofováním, ale taky jen prostě se žvaněním), nejlépe uprostřed bitvy, reprezentovaná otravným Adonem Coborlwitzem, prodlužuje seriál snad o dva díly. A jak já nesnáším vyslovování zjevného! Což je bohužel topos, ve kterém jsou Japonci "mistři nad mistry". V Berserkovi se toho dočkáme kolikrát i s patřičným obrázkovým flashbackem. Ale abych jen nenadával - Berserka jsem si přeci jen užil. Chválím příběh, chválím kresbu, která je sice kolikrát statická, ale i tak vyvolává dojem dynamiky. A chválím práci s postavami během posledních cca 3 dílů. Hlavně Griffith, když už konečně zmlkne, jakoby teprve tehdy začal vyprávět. A to hlavně skrze pohledy, držení těla a situace, co se mu dějí před nosem. Tomu říkám výborná práce s postavou. Bohužel přišla příliš pozdě, načež bylo vše zmařeno uspěchaným finále. (10.03.2015)

Večne naštvaný Guts a ambiciózny Griffith charakterovo bavia, no nie všetky súboje majú top dynamiku, niekedy tvorcovia len zvoľnia a ponúknu inteligentný príbeh, inokedy ale ide o jedny z najlepších fight anime scén ever. Čo sa týka vojnovej taktiky, je to tiež poučné. Ale Kenpú denki Berserk nie je len o akcii. Je aj o vysvetlení základnej manažérskej poučky - o plnení snov svojich a plnení snov niekoho iného. Jednoducho má všetko, čo by malo nejaké dielo mať, pútavé umelecké obrazy, silné postavy (Guts, Griffith, Casca), inteligentný príbeh, aj ponaučenie prostredníctvom analyzovania prežitého. (22.11.2017)

Berserk není rozhodně o animaci, ale o příběhu a filozofii. A to je možná ten hlavní důvod, proč je mezi příznivci anime tak populární. Je to čistá řezničina protkaná různými myšlenkami, kterým vévodí hlavní téma "jít za svým snem a to za každou cenu". Boje jsou opravdu vymazlený a jejich opravdu dost. Všechny postavy mají něco do sebe, v průběhu se vyvíjí a člověk se s nima lehce sžije. Berserk je zkrátka ukázka o tom, že středověk byl krutý, nelítostný, krvavý a hodně naturalistický a už vůbec nezáleží na tom, že nejde po stopách skutečných historických událostí. 8/10 (19.04.2009)

Nebyla to láska na první pohled. Bitvám jsem vyčítal jednoduchost, atmosféře zase falešné fantasy pozlátko. Jak ale Gutsova pouť s Jestřáby pokračovala, omotávali si mě Griffith a spol. kolem prstu tak snadno, že bránit se by nemělo smysl. Zapletl jsem se do intrik, zamiloval do Casky a hlavně jsem pravou oddaností toužil být blízko těch chvil, kdy se Guts rozmachuje neporazitelným mečem. A ať už divák předvídá jakýkoli konec, stejně se nemůže dostatečně připravit na úchvatné a (byť nešťastně vynucené) neskutečně troufalé epické drama. Ale teď už škoda slov a neznalí ať utíkají koukat, protože tahle cesta se jednoduše musí prožít. (14.12.2008)