Piano

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film... (20.11.2006)

Prvni film, kterej sem od Campion videl a hned takova bomba. Nejdriv to sice vypadalo, ze film bude o tom, jak hlavni hrdinka furt chce hrat na piano, ale nakonec z toho bylo pusobivy romanticky drama. Pribeh dokaze behem chvile zaujmout a drzi si vysokej standart prakticky az do konce, kdy tempo krapet povoli. Hodne se mi libila hudba a prostredi, kde se pribeh odehraval, tohle samy rozehrat nekde ve meste, tak by to urcite nepusobilo ani z poloviny. Co se tyce hercu, tak Holly to mela na jednu stranu lehci, pac nemusela mluvit, ale na druhou stranu musela vse zahrat jen vyrazove. Sice se vetsinu casu tvari divne a nestastne, vali oci a vypada jak mrtvola, ale musim uznat, ze to byl pusobivej vykon hodnej oskara. Kdyz jsem se dovedel, ze film ma tri oskary, bylo mi jasny, ze jeden je Holly a ty druhy dva jsou za film, hudbu nebo za dalsi dva hlavni hrdiny, uchvatnyho Harveyho Keitela a Sama Neilla, kterej, ackoliv mel mensi prostor, hral taky senzacne. Ale pak jsem se dovedel, ze ho dostala Anna Paquin. Proboha za co? Netvrdim, ze byla spatna, ale neprisla mi ani nijak vyjimecna, minimalne Harvey si ho zaslouzil, ale nebyl ani nominovanej. Coz me trochu nasralo, ale to uz nijak nesouvisi se samotnym filmem, kterej je fakt uzasny drama a zaslouzi si 5*. (21.03.2007)

Velmi citlivě zachycené drama dvou mužů a jedné ženy, které osudově spojil Nový Zéland a piano oné ženy, která skrze něj komunikuje se světem a vyjadřuje své niterní pocity... Nemohu snad nic vytknout, hudba, scenérie, herecké výkony, prostě vše, jak má u velmi dobrého snímku být. Měli by vidět všichni zamilovaní.. :-) (16.11.2011)

"Nebudu mu říkat tati !! Nebudu mu říkat nijak !! Nemůžu se na něj ani podívat !!" Pro mě jedno veliké zklamání ze silného dramatu prostoupeného jedním velmi bizarním a prázdným filmem s nechutně harlequinským příběhem rovněž z pera režisérky Jane Campion, kterému dominuje opravdu skvostný hudební motiv Michaela Nymana a fantastické herecké výkony zejména Harveyho Keitela jako zvrhlíka Bainese a Anny Paquin, jejíž Flora McGrath coby jeden z nejotravnějších charakterů, jaké jsem kdy viděl !! Prvoplánovité a účelovitě natočené Piano hrající si na artovou záležitost, jíž slušel snad jen ten závěr a skutečně geniální kamera Stuarta Dryburgha, prostě nemůžu, jakkoliv miluji klasickou hudbu, považovat za něco výjimečného !! Odpověď na otázku, proč madam Campion už nikdy nenatočila tak velký film, rozhodně nemá nic společného s vysoko nasazenou laťkou, ona to totiž lépe neumí, a tento snímek, jeden z nejpřeceňovanějších vůbec, toho budiž skvělým důkazem.. (10.06.2013)

Na tomto filmu mě ohromili především vizuální provedení a ta překrásná hudba. Herecké výkony jsou vynikající, příběh zajímavý, prostředí atraktivní, ani s otevřeným koncem jsem neměla problém. Jediné, co mě lehce rozhodilo, byla situace následující den, kdy jsme šli na něco jiného, ale zjevně jsme se spletli, poněvadž se na plátně opět začalo promítat Piáno. Hodně studená sprcha, ale co už. Odseděli jsme to se zavřenýma očima a vychutnávali si hudbu... (24.01.2019)