Piano

Problematický film... Silný, to ano, skvěle zahraný, výborná kamera, skvělá hudba, silný příběh, propracovaná psychologie... Je tu ovšem malé neodbytné ale, které mě nutí dát pouze čtyři hvězdičky. Ten film je zkrátka nepravdivý. Přítomnost fotoaparátu v jedné scéně jej řadí kamsi do druhé poloviny 19. století, patrně spíše do jeho závěru. Konstrukce použitého piana, respektive spíše ještě klavichordu, je však staršího data, ovšem budiž... Hudba na toto piano hlavní hrdinkou provozovaná však v žádném případě nepatří do 19. století, nýbrž do druhé poloviny století dvacátého. Také zvuk jenž se z tohoto nástroje "line" patří modernímu nástroji s ocelovým rámem. Je to asi takový nesmysl, jako by při hře na hoboj zněl zvuk patřící dejme tomu saxofonu. I to bych snad překousl, přestože mi to vadí. Největší problém je však v tom, že v druhé polovině 19. století už rozhodně nepanovala natolik prudérní morálka, aby bylo možné, rozumné či běžné odklidit fenomenální pianistku na ostrov kdesi na konci světa proto, že má nemanželské dítě. Vyrobit drsnou atmosféru abychom mohli ždímat slzy mi tudíž připadá jednoduše nefér. Obávám se však, že tohle není jenom doják, nýbrž taky velmi umně napsaný "feministický pamflet". Uznávám ovšem, že jako historik umění nejsem nestranným pozorovatelem, a dále uznávám, že kdybych hodnotil film sám o sobě, bylo by to rozhodně pět hvězdiček... (19.09.2006)

Nepochybne zaujímavý film, ktorý ponúka množstvo námetov na zamyslenie sa. O filme 127 hodín som čítal, že je o ruke privrznutej medzi skalami a ono to naozaj bolo iba o tom. O Piane som kdesi čítal, že je o postupne "odpredávanom" klavíri a zďaleka to nebolo iba o tom. Bolo to nielen o herectve Holly Hunter, nielen o príťažlivo nasnímanej prírode Nového Zélandu, nielen o krásnej hudbe, ktorú ja bohužiaľ nedokážem patrične oceniť. Bolo to najmä o vášni, ktorá ovláda, o vášni, ktorej sa podlieha, o vášni, ktorá je nezvládnuteľná. Napriek tomu si myslím, že skrátenie o necelú pol hodinu by filmu iba prospelo. (01.07.2013)

Nevím no,chyba je asi na mojí straně,ale tenhle film mě vážně nebavil.Čekal jsem,že to bude něco úžasného a ono asi bylo,jen mě to vůbec nechytlo,nudilo mě to a měl jsem po tomhle filmu dost blbou náladu.Nevím,možná to je dobře,ale já na tu depresi zrovna moc nejsem.Nebyla tam jediná postava,kterou bych si oblíbil a když tam žádná taková postava není,nemá u mě film moc šancí.A ty tři hvězdičky zachraňuje jenom krásná hudba,skvělý Sam Neill (mimochodem,Harvey Keitel mi vyloženě vadil) a krásné prostředí.Bohužel.55 % (05.02.2010)

Dokonalost. Na tomto filmu nelze najít jedinou šmouhu. Dokonalý v detailech, dokonalý po formální i obsahové stránce. Piáno se mi zarylo hluboko pod kůži již úvodních záběrem, staví na výborném scénáři, nepotřebuje šokující zvraty, ale ukazuje, jak velká síla je právě v detailech, každý dotek, každý pohled vypráví příběh a těch krásných metafor, kterých tady je. Excelentní herecké výkony, malá Anna Paquin je fantastická, obě herečky si svého Oscara bez debat zasloužily. A má snad cenu zmiňovat nádhernou hudbu? Ústřední skladba je snad jedna z nejpůsobivějších filmových skladeb vůbec, ta člověka chladného nechat nemůže, já bych tuto skladbu mohla poslouchat pořád dokola. Prostě další krásný a silný filmový zážitek. (23.06.2012)

„Pred Frodom z Pána Prsteňov tu najprv bola nemá pianistka Ada so svojou dcérou Florou” . Hovorím o Novom, praďalekom Zélande... _ Sledoval som vskutku extrémne pôsobivý film s kvartetom bravúrnych hereckých výkonov, kde si treba všímať i dané symboly, keď ten úplne najhlavnejší je bezpochyby- osudový K-L-A-V-ĺ-R, ktorý sa bude sprvoti nachádzať na opustenej pláži. Zatiaľ si ho nemôže, a de-facto, ani nemá ako si ho odniesť domov za osadníkom Alistairom Stewartom, ktorý sa stáva jej nechceným, novopečeným manželom. Bohužiaľ, odpredáva ho za kus pozemku susedovi Georgeovi Bainesovi, ku ktorému bude Ada chodiť na „lekcie” , keď sa chce George naučiť “hrať” na tomto hudobnom nástroji. On príde s návrhom, ako môže získať vytúžený klavír späť do svojho vlastníctva... » A konfrontácia visí na vlásku « 「 Už som spomínal, že som zhliadol majstrovské výkony ? Áno ! Holly Hunter v úlohe Ady je naprosto strhujúca, a nepotrebuje na to množstvo vyslovených viet. Je síce nemá od svojich šiestich rokov, na mysli mám ale túto postavu. Ovláda samozrejme posunkovú reč, alebo s nemenej dôležitými vyjadrovacími výrazmi jej pomáha počujúca dcéra Flora v podaní excelentnej Anny Paquin. Holly hrá najmä s očami, mimikou a gestami, a pripomenula mi iný, podobne nadštandardný výkon od 18. mesiaca života hluchej Marlee Matlin vo filme = Bohom zabudnuté deti. Ozaj, videli ste tento snímok, ak nie, domeškajte zameškané, lebo prídete o veľa ! Anna vo svojich 11. rokoch predvádza zázračný, famózny výkon, z ktorého normálne mrazí ! Ako t-a-k-m-e-r najmladšia v histórii udeľovania „zlatých plešivcov” , právom inkasuje CENU za najlepší herecký výkon vo vedľajšej úlohe. Už keď sme pri lámaní chleba, tak totálne prvenstvo stále udržuje dcéra Ryana O'Neala, TATUM za film Petra Bogdanovicha- Papierový mesiac !!! Obidvaja herci, t.j. Harvey a Sam sú najväčší rivali, podávajú kvalitné výkony, aj keď Keitel síce dominuje, ale Neill vykoná jedno gesto, ktoré ma priklincovalo do sedačky. _ Campion je bravúrna, tak isto, ako emotívna hudba Michaela Nymana, a bez zablatenej kamery Stuarta Dryburgha by sa určite nejednalo o taký intenzívny zážitok, kedy máte toho blata už po krk ! PIÁNO z roku 1993 je extrémne silný film, v ktorom Holly s Annou sú hlavnými lákadlami, prečo pristúpiť na 2. hodinový pôžitok. A tých kladov sa tu nachádza oveľa viac, ktoré som vymenoval o kúsok vyššie ! 」 (16.12.2018)