Piano

Ráda si vymýšlím skryté významy. *SPOILER* Nedostala kovový prst, neučila se mluvit, nebyla s ním šťastná. Prostě si jen v posledním záchvěvu představila, jaké by to mohlo být. Vysnila. Ale pak otevřela oči a spatřila hlubinné ticho. Nemyslela na to ve šťastné budoucnosti. Prostě to prožila a zůstala spjata s pianem. S ním až do konce života. Ale bohužel tvůrci to asi zamýšleli jinak, ačkoliv... kdo ví.*KONEC SPOILERU* A hlavně, pokud si film chcete opravdu užít, sledujte ty její oči. Ty její výrazy, ty záchvěty, ty vlny emocí, co se přes něj převalí. (27.02.2009)

Priznam sa,ze okrem prenadhernej klavirnej melodie,ktora je asi pre mnohych dozivotne nezabudnutelna,na mna cely tento film posobi tazko depresivne,chvilami priam nestravitelne.Neviem,ci za to moze pochmurna atmosfera prostredia,v ktorom sa pribeh odohrava,alebo tazko identifikovatelny chlad jednotlivych postav.Kazdopadne musim povedat,ze maloktore dieta vo mne vyvolava taky odpor ako mala Anna Paquin,ktorej zamracena,mrzuta tvar ma na hony daleko k prirodzenej jemnosti a povabu,priznacnych pre vacsinu deti.Pri ,,erotickych scenach" sa mi mierne dvihal zaludok.Ak si mam predstavit samu seba niekde,kde by som sa nechcela nikdy v zivote ocitnut,tak by to bolo prostredie tohto filmu,v tej istej dobe a s tymi istymi ludmi.Len si neviem predstavit,ako by ma hnusny potetovany Baines dostal do postele,musel by mi dat viac ako rozladene piano. (09.04.2012)

Piano nepatří do sorty snímků, které by vyrážely dech náhlým emociálním výbuchem. Zapadá do té početně slabší, ale o to cennější skupiny, kde pocity mistrně oscilují mezi hraničními přímkami smutku a vášně, mezi klidem a bouří, aby se tu a tam zlehka vrcholu dotkly a zase se stáhly do prostoru neklidného čehosi. Nevím, jestli je to tím, že na režisérské sesli seděla žena, ale výmluvnost některých scén je ohromná, bez potřeby komplikovaných dějových rekvizit. Stačí jeden záběr na Adin obličej, hledící za klavírního doprovodu na pláž "zdobenou" opuštěným pianem, a víme, že bez svého milovaného nástroje nedokáže pokojně žít. Baladicky rozehraný příběh se nesnaží soustředit na kontrast vznešenosti postav s nehostinností Nového Zélandu - ten slouží jen jako hezká kulisa vesmíru citu a necitu, který se rozprostírá mezi třemi hlavními postavami. Nádherná je kupříkladu scéna, kdy se již uvědomělý Stewart snaží se vší marností v lese "získat" Adu, která před obchodnickým chladem svého manžela stále dobrovolněji utíká k touze negramotného dobráka Bainese. Černobílost tu neexistuje, nikdo není vítěz, nikdo není poražený. Kdoví, jestli na tom tváří v tvář institutu člověčenství není nejlépe právě Stewart. I přes ohavný čin, spáchaný v náhlém bolestném zmaru. A ten dvojsečný konec je prostě vytoužená třešinka na dortu. Proč by piano, které je středobodným symbolem všeho, nemohlo být i finálním elementem, rozhodujícím o... moment, ono už je tak trochu na divákovi, který obrázek si dosadí na poslední místo právě dokonaného díla. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných - malá Paquinová si odnesla oscara zaslouženě. Lokace nemohly být vybrány lépe. Všechno je tolik neučesané, tolik krásné... 10/10 (19.03.2008)

Přestože je tento film oděn do překrásného hudebního kostýmu, ozdoben desítkami esteticky bezchybných záběrů a geniálně zahrán, nedaří se mu zakrýt plytkost celého příběhu. Snímek je potěchou pro oči, uši ale již ne tolik pro mozek. Pod vší tou krásou a oduševnělostí se zkrývá obyčejný příběh milostného trojúhelníku, ale žádné velké drama. V závěru jsem se neubránil dojmu, že je film valstně o ničem. Nebo možná o něčem so umí vnímat pouze ženy? Nicméně kamera je tak moc krásná, hudba dojemná a Holly Hunter bezchybná, že se daří tyto nedostatky maskovat. (04.08.2008)

Herecky koncert dvoch zenskych predstaviteliek. Holly Hunter nepotrebuje vyslovit ani jedine slovo a je pritom uchvatna, presvedciva a hrozne sexi. Anna Pauqin zase ukazala, ze aj 11 rokov nemusi byt malo na oscarovy triumf - zasluzeny triumf. Dostal ma vsak aj samotny pribeh. Piano ako nastroj zabavy, radosti, smutku, bolesti, lasky, utrpenia ci nadeje. Krasny film po vsetkych strankach. (04.01.2008)