Réžia:
Jane CampionScenár:
Jane CampionKamera:
Stuart DryburghHudba:
Michael NymanHrajú:
Holly Hunter, Harvey Keitel, Sam Neill, Anna Paquin, Kerry Walker, Geneviève Lemon, Ian Mune, Pete Smith, Bruce Allpress, Cliff Curtis, Hori Ahipene, Mika X. (viac)Obsahy(1)
Vášeň je síla, vůči které jsme bezmocní. Nostalgická romance o lásce, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její nástroj. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to platí narůstající povolností. Ta je však stále méně vynucována; později má naplněný milostný vztah za následek prudkou reakci oklamaného manžela. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (394)
Otevřená sexualita, voyerismus, fetišismus. Emancipace. Nespoutaná, krutá, krásná příroda. Naturalismus. Odpoutaní, živelní Maorové konzumovaní kolonizátory. Asimilace. Nudní, bigotní, fádní přistěhovalci. Konzervatismus. Vášnivá, bouřlivá, maximálně emoční, komunikativní hudba. Komplikovaně malé, větší i velké vzdory hrdninky, hrdinů. Všespojující objekt, stojící ve středu dění, skrz nějž jsou prosévány emoce, reakce i akce. Kdykoliv Piano vidím, přemýšlím jak správně definovat, v čem je tak vynikající, tak jedinečné, pominu-li spojení obrazu, hudby a přesného herectví. Je to však nelehký úkol, protože Piano je komplikovaně zašifrované, v tolika rovinách a vrstvách, že to vydá na mnoha-stránkové studie odborníků. P.S. Mám velmi živé vzpomínky na moje první setkání s Jane Campion, někdy koncem devadesátých let proprala tento skvost do sobotního prime-timu ČT1, což byl pro mne vskutku dlouhotrvající zážitek. ()
Ráda si vymýšlím skryté významy. *SPOILER* Nedostala kovový prst, neučila se mluvit, nebyla s ním šťastná. Prostě si jen v posledním záchvěvu představila, jaké by to mohlo být. Vysnila. Ale pak otevřela oči a spatřila hlubinné ticho. Nemyslela na to ve šťastné budoucnosti. Prostě to prožila a zůstala spjata s pianem. S ním až do konce života. Ale bohužel tvůrci to asi zamýšleli jinak, ačkoliv... kdo ví.*KONEC SPOILERU* A hlavně, pokud si film chcete opravdu užít, sledujte ty její oči. Ty její výrazy, ty záchvěty, ty vlny emocí, co se přes něj převalí. ()
DVD/// Obsazení 4/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Efekty 3/10///+ Anna Paquin-její první role, sympatický Sam Neill, film trochu navodí skličující atmosféru, určitě závěrečné vyústění, nádherná hudba -ale není ji příliš, pomalí děj, skoro němí film, dlouhá stopáž, rozvleklost, nesympatická hlavní představitelka, film se zdramatizuje až ke konci/// V plusových a mínusových bodech jsem vypsal vše podstatné. Do tohoto filmu jsem vkládal velká očekávání, už podle vašeho hodnocení, ale nějak se dostavila jen nuda a to i přesto že se zde oběví malebné (a vlastně i nehostiné) prostředí doplněné překrásně lahodící hudbou. A přiznám se, že vždy když zazněla, navodila u mě příjemnou atmosféru, ...škoda jejího talentu (nebo snad prstu?).../// Celkem 42%/// ()
Velmi zvláštní, podivné romantické drama. Jeho kouzlo mu dodává především přenádherná hudba (po předchozím minimalismu pro mě byl Nymanův soundtrack k Pianu mírným šokem). Nosným dílem tohoto filmu je jistě výborná Holly Hunter, která očima dokáže vyjádřit spoustu emocí, i když občas by menší nápověda neuškodila, těžko se v její hrdince zorientovat (natož pak nějak víc pochopit). Mužští jedinci, ať už šílený žárlivec či nadrženec jsou pro mě osobně postavy spíše podřadné. Naproti tomu Anna Paquin je výrazná až dost; směle se může přihlásit do soutěže o jedno z nejprotivnějších dětí v dějinách filmu (navíc ani motivy její postavy nejsou příliš dobře zvládnuté). Příběh je jinak docela tuctový, originálnějším ho dělá spíš prostředí, ve kterém se odehrává než jeho téma. Díky Holly Hunter a Nymanově hudbě ještě dávám slabší 4*. ()
Netřeba komentáře. To je prostě krása úchvatná... Přemýšlel jsem dlouho, kterou ženu režisérku zařadit mezi své NEJ režiséry... (proč tu dámy a pánové na ČSFD vlastně není kolonka pro NEJ režisérky? :-) ...a už to vím!... Pět hvězdiček (s hvězdičkou :-) i pro Michaela Nymana. Dle mého subjektivního názoru jeden z nejlepších filmových soundtracků. ()
Galéria (122)
Zaujímavosti (16)
- Baines (Harvey Keitel) má při svém příchodu na divadelní představení o příběhu Modrovouse nepomalovanou tvář, ač o pár vteřin později, kdy se jde usadit na židli, ji má již pomalovanou domorodými malbami. (Lynette)
- Divadelní hra, kterou vidíme ve filmu, je adaptací francouzského lidového příběhu o Modrovousovi, který vraždil své ženy a jejich těla schovával v malé komnatě ve svém zámku poté, co neprošly jeho zkouškou a vstoupily do zakázané komnaty. Poslední Modrovousově manželce se podaří uprchnout a najít štěstí jinde. (Morien)
- V roce 2019 se BBC dotázalo 368 filmových odborníků z 84 zemí na 100 nejlepších filmů, které režírovaly ženy. Na prvním místě ankety se umístil film Piano, který téměř 10% dotázaných kritiků zařadilo na první místo. (klukluka)
Reklama