Godzilla Minus One

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

Tenhle dramatický koncept chtěl oživit už Edwards v roce 2014, ale masovému úspěchu jeho Godzilly zřejmě zlomil vaz hollywoodský diktát. Godzilla -1.0 to má v tomhle o poznání jednodušší, protože byla natočená v porovnání s USA za pár babek a v daleko více Godzilla friendly enviromentu, než je americká továrna na sny. A výsledek je něco, za co se tvůrci nemusí stydět. Samozřejmě to není ten naboostovaný těžkotonážní eye-candy spektákl, kterým se může chlubit západ, ale má to skvěle sevřenou atmosféru post-apokalyptické doby po druhé světové, zlověstnou ještěrku, ze které se podařilo vydolovat úplné maximum a i když je občas v některých záběrech znát limit production budgetu, pracuje se s ním skvěle. Do postav se mi však dostat nepodařilo vůbec a posmutnělý emocionální náboj mne zcela minul. Jeden z mála filmů, kterému by IMHO prospěla černobílá verze. (12.05.2024)

Katastrofických filmů je jak šafránu, takže jsem se na tuhle do běla rozzuřenou ještěrku ráda podívala. Škoda, že na ty nejlepší destruktivní scény ve městě to bylo trochu skoupé, ale na druhou stranu to mělo i hezký příběh, který dokázal zaujmout i sám o sobě. Jasně, že tam bylo také trochu toho východoasijského patosu, s tím už je prostě třeba počítat. Rozhodně jeden z těch lepších filmů minulého roku. (04.05.2024)

Godzilla Minus One je blockbusterové zlato. Takaši Jamazaki servíruje unikátní kombinaci japonské tradice s doplňkem v podobě atributů amerického blockbusteru. Výsledek servíruje spousty různorodých emocí a Godzilla Minus One tak zvládá být dojemná, děsivá i epická. Je radost jí sledovat, především v rukách tvůrce, který zvládá přeskakovat mezi vážnějšími motivy a béčkovými kořeny, zároveň v závěru dodat různé formy emocionálního uspokojení. Výsledkem je dost možná nejlépe natočený, nejlépe vypadající, herecky nejsilnější i příběhově nejpoutavější za celou dobu, co mají diváci s Godzillou tu čest.... (06.12.2023)

Měl jsem pocit, že se dívám na "starý" japonský film s Godzillou natočený novou technologií, takže myslím, že účel byl splněn. Vážně míněný příběh se zajímavými postavami (což je asi největší rozdíl oproti současnému americkému MonsterVersu), které stejně jako celé Japonsko přešly z předválečné krize válkou do krize poválečné, se tu přirozeně mísí s tak nádherně a úmyslně nablbými nápady, jako je především plán na zničení Godzilly, že mi nezbylo než být nadšený. Digitální Godzilla vypadá jako člověk v gumovém obleku, a když začne s demoličními pracemi a hraje jí k tomu Ifukubeho motiv, je to opravdu něco. Být stoprocentně objektivní, možná bych dal o hvězdičku méně. Ale nechce se mi. (08.12.2023)