Dobrodruh

Jasná kriminálka s fenomenálním J.P. Belmondem, který nešetří tvrdými ranami, šarmem, rozhodností, vtipem a netradičními policejními metodami. Prostě tak, jak ho máme všichni rádi, k tomu není vůbec co dodávat. Skvělá hudba E. Morriconeho výsledek jednoznačně podtrhuje (opět doporučuji originál skladby) a nezbývá, než vybrat pět hvězdiček. (26.12.2007)

K ději mohu říct snad jenom to že tam Belmondo šel po nějakém Meccascim, kterého pak zabil a byl konec. Jinak jsme se v roztříštěném příběhu (ne)příběhu a různých kapitolkách dost otravně zrácel. Hrozně moc podzápletek, zmínek, jmén a nic pořádného z toho. Zajímavé je to hlavně jako příklad kriminálního podžánru Belmondovina   s Belmondem ve své charakteristické a diváky tak milované poloze tvrdého poldy, byť tady mi přišlo, že už to přehání. (08.09.2019)

Nic proti drsným poldům, ale nic se nemá přehánět. Když tady naběhne kamkoliv Belmondo a vytáhne pistolku, všichni jsou strachy bez sebe, vyndávají pašované drogy a vůbec se předhánějí, aby komisaři vyšli vstříc. Když nevyjdou, dostanou pro jistotu přes držku, nebo někdy i preventivně. Ale je tu pár šéfíků, kteří tu hru na pistolky a pěsti moc nemusí, a tak se snaží Belmonda, vlastně komisaře, sesadit nebo jinak zlikvidovat. Až na asi dva vtípky Belmondo nijak nehláškuje, celé je to bez vtipu a nadhledu, a o to víc vyniká neuvěřitelně přehnané machovství tohoto filmu. Hrát tam někdo jiný, třeba Van Damme, ok, tam bych nic jiného nečekal, ale u takového režiséra a takového herce je to čiré zlo a těžký podprůměr, navíc zcela nezábavný (vždyť to ani nemá pořádnou zápletku, kromě toho, že chce Belmondo dostat drogového bosse). Jinak mám pocit, že to celé vzniklo jen proto, aby Belmondo ukázal, jaký je dobrý kaskadér, a tak se scénář přizpůsobil té spoustě vymyšlených honiček, asi jako se scénář 3D filmu přizpůsobuje nutnosti 3D efektů, a ne logice příběhu. (Jinak nefunguje ani vnitřní logika filmu - nejprve Belmondo policajtovi ukazuje, že vést výslech fackami je nesmyslné, a pak sám vede výslech fackami.) Hudba Morriconeho je na takový film až moc dobrá, až vlastně nesouzní s viděným o několik délek. (29.12.2016)

Krásný hudební motiv z pera klasika - Ennio Morriconeho plus klasický filmový motiv z brašny Jean-Paul Belmonda. Ten je dobovej frajer se vším všudy, jen mu chybí nějakej vážnější soupeř a nějaká ta osudovější scéna. Za takových okolností bych totiž neměl problém sáhnout na pětihvězdu. Takhle ale i tak filmařské krásno, které dnešním tvůrcům bohužel chybí. (04.11.2020)

Belmondo zkrátka tyhle role uměl, a je jedno, že by jeho komisaře Jordana zcela po právu svlékli z uniformy a zavřeli až by zčernal. Sázet na to, že podobní kovbojové mají dostatek morálky a sebeovládání, aby si dělali co chtějí vždy jen v zájmu dobra tam, kde se zlu podařilo zcela si podmanit systém, se v reálu zatím pokaždé vymstilo - můžeme nicméně obdivně vzdychat nad Dobrodruhem a podobnými snímky, kde sebevětší rvačka neznamená pro výše popsaného hlavního hrdinu jedinou modřinu, kde kterákoliv žena padá do mdlob ve chvíli, kdy On vkročí do dveří, a kde se čistí feťácká doupata, navštěvují SM gay kluby, (všechno vyobrazeno tím nejstereotypnějším způsobem, dnes už možná ani ne "téměř" směšně), odehrávají se dobře nazvučené automobilové honičky a mezi segmenty Morriconeho hudby se střílí o 106, respektive 93 podle Beretty 93R, která tu zaznamenala možná první výskyt na filmovém plátně;) Je to sice konzistentně hloupá, ale přesto stylová francouzská drsná kriminálka, na kterou se dobře dívá... tedy, hodně občas, a pořád si ji pletu s jinými Belmondovými filmy, ale stejně nemůžu říct, že Dobrodruh by měl mít jinou než červenou barvu. 70% (02.11.2014)