Světýlka z blat

Pavlína Mourková je přesně ten typ herečky, která může bez sebemenší námahy hrát potvory a pěkně zákeřné postavy.Právě takové postavy jí vždycky zblajznu i s navijákem. Kdo s čím zachází, tím také schází. Na štěstí v pohádkách vyhrává dobro nad zlem. Zlo je samozřejmě po zásluze potrestáno. Jinak by to ani být nemohlo. (06.10.2012)

Uvěřitelně zlá Markyta utopí sladkobolně hodnou Marjánku i jejího synka, což je dobrý základ jejího šťastného manželství s Marjánčiným vdovcem. Pěkně tu je do lidové povídačky zapracovaný ordál, zkouška vodou, bodejť, každý ví, že nevinného neplavce voda nepohltí, empiricky ověřeno. Okouzlujícně cynické je i prohlášení královny víl o tom, že bludičky jsou ty nevinné duše, které už neměly trpělivost čekat na vysvobození. Odvážná Hančí si z rybníka odnesla kouzelné boty, jejichž pomocí vyrazila z vražedkyně přiznání. Tohle by měl Baťa vyrábět ve velkým. (27.07.2014)

Já myslím, že je to velice zajímavá pohádka už jen tím, kolik dějových linek se zde odehrává. Že je pohádka chodská jsem teda nepoznal. Zajímavější mi ale přišlo, jak Hančí nejprve touží po Jiřím Langmajerovi a když ji odmítne a ona zase sama sebe utopit, tak se velmi rychle přeorientuje na Davida Prachaře. Přičemž se sama spokojí s pouhým konstatováním: "Vlastně se mi vždycky líbil." To mě fakt pobavilo. Na třiapadesát minut je to vcelku povedená pohádka. (17.07.2020)

"Marjáno, posílám ti kluka !!" ;) Na začátku 90.let byla Vlasta Janečková ještě pořád ve velké formě, a tak když přišla s poněkud morbidnější pohádkou plnou takřka geniálních vtipných hlášek inspirovanou chodskou poudačkou, která si pohrává s motivy závisti a samozřejmě i následujících božích mlýnů, nemohlo to dopadnout špatně.. O travičce už jsem slyšel, na Chodsku však žila Markyta, která našla zalíbení v topení !! Prostě topička !! ;) Netopila však v kamnech, ani koťata, ale především vesničany, jmenovitě svoji kamarádku Marjánku, záviděla jí manžela v podání jako vždy skvostého Petra Štěpánka, toho si Janečková očividně velmi oblíbila - Pokud lze se takto eufemisticky mluvit o muži, za něhož se vdala !! ;) - a prakticky v každé ze svých pohádek ho obdařila pořádným chlapáckým knírem, a hlavně hospodu, i jejího syna, který sociopatickou Markytu v podání až nechutně věrohodné Pavlíny Mourkové zase nakonec rozčiloval svým nekončícím steskem po pravé matce.. Jen by mě opravdu zajímalo, po kom to pískle zdědilo tak zrzavé pačesy..;) Jaké štěstí, že tu byla ještě Hančí, s níž se právě rozešel místní tlučhuba a přizdisráč Jirky Langmajera, v podání ještě ne, tolik jako dnes, otravné Michaely Kuklové, se svojí absencí pudu sebezáchovy hraničící až s poruchou osobnosti, která pomohla nejen bludičce Dany Morávkové, ale i těm dvěma nešťastníkům.. (14.09.2013)

Československá televizní pohádka z chodského prostředí od známé pohádkové režisérky V. Janečkové. Hlavní postavu, závistivou a krutou Markytu, jež hodí do tůně dva nepohodlné lidi, aby se mohla zmocnit majetku, hrála velmi přesvědčivě P. Mourková, jíž tento typ rolí neuvěřitelně sedí. V druhé rovině příběhu se představí statečné a nebojácné děvče Hančí (M. Kuklová), jež sama přemůže netypickým způsobem bandu lupičů a jež hledá ženicha, který by nebyl bačkora. Ve vedlejší roli určitě zaujme S. Zindulka, hrající vzteklého pantátu, otce Hančí, jenž se dokáže rozlítit kvůli maličkostem a jeho cholerický výstup při obědě je až zábavný. V pohádce se též objevují bludičky (D. Morávková a J. Preissová), ale ty byly pro mě až na okraji zájmu. Pochopitelně se v pohádce objeví v malé roli i manžel režisérky P. Štěpánek, představující majitele hostince, trpícího pod pevnou Markytinou rukou. Světýlka z blat hodnotím jako průměrnou, lehce morbidní pohádku, domnívám se, že paní Janečková natočila povedenější a zajímavější díla. (01.02.2015)