Dekiru neko wa kjó mo júucu

Každý by mal rád doma mačku, ktorá by mu takto pomáhala ako v Dekiru Neko wa Kyou mo Yuuutsu, čo je vlastne veľmi zvláštne, lebo mačky sú skôr také svojské a robia si čo chcú. V tomto príbehu je to, ale tak, že Yukichi ako kocúr výrazne pomáha Saku, ktorá je ale výrazným povaľačom a najradšej by doma nič nerobila len hromadila odpad okolo seba. Povedzme si na rovinu od štúdia GoHands si pamätám niečo čo malo aspoň akú takú úroveň anime K (na to sa Vám bude ťažko klikať) a zároveň nové anime o Dievčati s okuliarmi, ktoré je za mňa výrazný prepadák a preto som mal nižšie očakávania. Kvalitu animácie teda moc nečakajte a stále sa opakujúce zábery na ulicu, ktoré predeľujú situácie a scény nie sú vôbec žiadnym skvostom. Prečo by ste toto teda mali pozerať? Hold odpoveď je jednoduchá je to proste oddychovka, ktorá sa dá pozerať a tak isto si nikdy nepoviete, ale tak ešte jeden diel, lebo jednotlivé epizódy by ste si mohli pozrieť takmer všetky aj samostatne a vedeli by ste o čom toto celé bude. Výrazne, ale musím pochváliť to na čom sa tešil najviac a to boli zábery z minulosti, kedy Yukichi bol ešte malá mačka (snáď to nie je spoiler). Tieto zábery totiž boli fakt super a potom som začal rozmýšľať či by ma toto celé nebavilo viac, ak by to vlastne bolo celé o tom ako Yukichi prvý krát sa začal starať o Saku. Yukichi a Saku sú samozrejme aj vynikajúcou dvojkou, ale bral by som väčšie zapojenie do príbehu šéfa Saku s menom Kaoru Orizuka, lebo ten sa mi zdal ako potencionálne dobrý charakter, aj na nejakú možnú romantiku. Ono vlastne som s týmto počinom spokojný, lebo tie zábery do minulosti majú trocha v limitovanej forme aj emocionálny charakter. Čím viac dielov som videl tým ma interakcie medzi hlavnými hrdinami viac bavili, ale zároveň fakt neviem o čom by mohla byť druhá séria (keby má byť), lebo tu sa doslova použili všetky dostupné možnosti. (15.10.2023)

Druhý "artový experiment" studia GoHands v této sezóně, takže veškeré výtky a nedostatky – prostě všechno, co vám mohlo vadit u anime o dívce, co si zapomíná brýle, najdete nejspíš i tady. Obzvlášť ta kombinace hyperrealistických dopravních prostředků (vlaky, auta) a kreslených lidí v nich zde vypadá hodně divně, jako když máte uvnitř papírové makety. Na druhou stranu, když mi zde neustále dokola podsouvají onen záběr (je zde i stejná repetitivnost), kdy hlavní hrdinka jednoho zimního večera našla našeho černého kocoura, tak mi to až tolik nevadí, protože ten se umělecky opravdu vyvedl (i s tím snímáním "rybím okem") a je hlavním kandidátem na pozadí pro vaše PC, který zde můžete najít. Co pro mě seriál hodně zvedá, a proč si ho nakonec cením víc než výše uvedeného GoHands romantického experimentu s (ne)obrýlenou dívkou, je samotný Jukiči. Dokonalí muži totiž neexistují, ale takový dokonalý kocour! Zkrátka nechte si svojí liščí utěšitelku Senko, já chci do své domácnosti jedině Jukičiho, ideální kombinace uklízečky, kuchaře, sluhy, prostě na co si jen vzpomenete a určitě není tak dobrý služebník jen proto, že je černý, co vás to napadá… Jukičiho nelze neobdivovat, nejde si ho neoblíbit i s jeho kouzelnou depresivní povahou, občasnými sarkastickými komentáři a zlatým srdíčkem, bez kterého by se na svou paničku, která by jinak shnila ve svém bytě někde mezi krabicemi a odpadky, již dávno vykašlal. Jako komedie na mě seriál také zabral, měl pár vážně zábavných okamžiků, fungují i emoce, obzvlášť když mi seriál prodává tu vděčnost a oddanost kocoura ke své paničce (aneb za plechovku kočičího žrádla šel bych světa kraj…). Takže vzít to do ruky jiné studio, které by to s tou uměleckou a animační onanií reálně umělo (podívejte se třeba na první díl Pokémon: Paldean Winds, co tam dělá s kamerou a animací studio WiT), mohl MasterCat dostat solidní 4*, ale takhle je jsou to za mě jen silné 3* = 6,3/10. (30.09.2023)