Ruská archa

Oko kamery rozvážně, aniž by se zastavilo, proplouvá spletitými chodbami a sály Ermitáže, které se pro tu chvíli skládají v mystický labyrint času. Pomalu se noří do zákrutů ruské historie, mezi věčné obrazy v galeriích a lidské přízraky, které se proplétají mezi tím, co přečká jejich pinožení. Kamera jako by z oslňujících i zašlých míst, která navštěvuje, vyvolává (d)ozvuky dějin. Ševelení. Hlasy. Vrzání parket. Ozvěny kroků v rozlehlých prostorách. Přibližování a oddalování obrazu transfokátorem během nepřetržité jízdy, vytváří dojem závrati z času. Dějinné okamžiky se vzájemně prostupují, neboť jsou na sebe vrstveny nelineárně, náhodně. Rozlišení na minulé, přítomné i budoucí ztrácí na významu. Důležité historické momenty (je-li vůbec na místě mluvit o momentech) se potkávají s každodenností - a často je oddělují pouze jediné dveře. V jedné místnosti probíhá ceremonie s carem a perskými velvyslanci, v jiné si současní lidé prohlížejí exponáty, tu se tančí valčík, tu mašírují vojáci, tu šlechtična utíká zasněženým nádvořím vstříc mlze, z níž se vynořila. Zástupy lidí mizí v nenávratnu, jejich věčnost však zůstává v obrazech, sochách a hudbě, v tajemných, zasmušilých chodbách s prázdnými rámy, v každém koutu i kusu nábytku. Ačkoli se zdá, že Ruská archa nezastavitelnému plynutí času odolává (a v jistém smyslu opravdu ano), je mořem času unášena dál a dál... A právě toto závěrečné nahlédnutí bergsonovského trvání v sobě skrývá nebývale očistný a osvobozující potenciál. (13.07.2011)

Absolutní vítězství formy nad obsahem. Pro Rusy asi velká paráda (být to v českém provedení, tak slzím dojetím), ale pro každý jiný národ je to jenom hodina a půl dokonalé filmařiny bez jakéhokoli smyslu. Osobně si nedovedu představit schopnosti tvůrců, kteří byli schopni celý film udělat v jediném záběru. To je ohromující. Jinak ale prázdno. 50% (19.11.2016)

Zajímavá experimentální pouť v jediném záběru napříč staletími a prostorem Ermitáže. Sice nás provádí krajně nerudný a nesympatický průvodce, ale ten představuje jakéhosi modelového Evropana a jeho přezíravý pohled na ruskou kulturu. Škoda té slabší střední části, kdy se jen procházelo sály galerie a prohlížely se obrazy (70%). (05.12.2007)

Experimentální film, který je esteticky geniálně nevržen tak, aby vás svou recepcí dokázal naprosto uchvátit. Nemluvím zde jen o tom, že je výborně rozvržen pouze do jednoho záběru, který postupně prochází napříč ruskou historií. Líbí se mi pohled na časovou linku filmu, která je propojená ruku v ruce s uměleckými díly, ukazující, jak jsou umělecká díla nesmrtelná, prostupující časem a pojící minulost s přítomností, tvoří určitý most mezi tím co bylo a tím co je. Úvah o čase a proměnách (ať už lidských či materiálních) je ve filmu spousta. Pomalu se odvíjející vyprávění, přesně odstupňované je zakončeno výborným závěrem, který opět přednáší otázku jak je vlastně naše doba ukotvena v čase? ____ Shrnuto a podtrženo: Výborný a originální film. Myšlenkově přímo nadupaný, s odkazy na mnoho historických událostí a uměleckých děl, který lze pochválit i za technicky dobře odvedenou práci. Steadycamista se musel pěkně zapotit:) Rozhodně doporučuji pro příznivce alternativních snímků, ale i pro každého, kdo rád nad filmem přemýšlí. (02.12.2007)

Inscenačně náročný a po kostýmní stránce zdařilý experiment, jehož smysl mi uniká a který mne nudí do morku kostí. Natočení snímku v jednom záběru je dle mého názoru v tomto případě prakticky zcela samoúčelné a v mnoha místech nepovedené - většina scén je vatou mezi několika zajímavými nápady. Dialogy jsou prázdné (zřejmě z velké části improvizované), obrazová kompozice mi připomíná mnou natáčené domácí video. (01.11.2007)