Ruská archa

Obe národné televízie ponúkli tento umelecký artefakt v približne rovnakom čase, takže som to pozeral dvakrát. Výnimočnosť snímku točeného jediným záberom ( ? ) je síce oceňujúca, dokonca neprekvapuje ani francúzsky šľachtic v útrobách historického Petrohradu ( historicky )... len sa nemôžem zbaviť dojmu samoúčelnosti. A to je môj kameň úrazu. (21.11.2007)

Jediný záběr a tedy kamera a vizuální stránka samozřejmě famózní, ale pro každého Nerusa je to zřejmě jediná věc, kterou ocení. Různé historické reminiscence, události, kontext i atmosféru jsem si bohužel nedokázal vychutnat. Asi nejvíc se mi líbil velkolelepý odchod z plesu a doufám, že nejen proto, že už se blížil konec filmu. Neumím si představit jak musel být náročný na natočení, jenom ten kompars a všichni v kostýmech. (02.11.2007)

Za prvé, je to geniální. Film je zachycen na jeden záběr a není to jenom pouhá vychcanost, která slouží pro efekt, ale i pro zvýraznění myšlenky filmu, který se snaží sebereflexivně poukázat na dějiny Ruska. Pro někoho nudné, ale po nezáživné Matce a synovi mě tímhle Sokurov mile překvapil. Doporučuji všem, kteří se neštítí Ruska a kteří milují pomalé a chytré filmy, jež dokáží vyudovat atmosféru a okouzlit. (20.11.2007)

Kameraman zastupující Rusko a jeho francouzský společník zastupující Evropu vedou jakýsi dialog-nedialog nad útržky z dějin ruské říše. Jak je vidět i z některých komentářů, je to věčný boj. Objeví-li se v Rusku přejaté cizí vzory, ozvou se hlasy, že kopíruje, objeví-li se vlastní prvky, je to označeno za cizí pro ostatní svět. Pak si má člověk vybrat. V Ruské arše sice forma silně vítězí nad obsahem, přesto jsem se ani náznakem nenudil a docela propadl atmosféře světa, kde se prolínají historická období a současnost. Nejvíce tedy zapůsobil závěrečný ples a následný odchod do "vod času". A ono kochání se nádhernými interiéry a kostýmy má něco do sebe i tak. jen je škoda, že se průvodkyní celým filmem nestala ta úžasně milá krásná dáma, která se objevila na asi deset minut v první třetině filmu a která s ohromnou láskou popisovala umělecká díla. (16.06.2018)

Unikátne dejiny Ruska,ktoré sú sprostredkované v jednom nepretržitom zábere bez strihu v trvajúcom hodinu a pol s dvoma tisíckami hercov,ktorí sú skôr veľký komparz s kostýmami,ktoré vytvárajú niečo úplne odlišné,čo bolo kedy natočené týmto štýlom,ktorý zaujme najprv myšlienkami ako sa to mohlo takto natočiť,potom formou ako to prebieha až po čudovanie ako komparz perfektne do všetkého zapadá na poli jednej gigantickej budovy plnej obrazov,informácii,rôznych spoločenských udalostí,ktoré domáci rusi musia ovládať ako základy histórie... Toto nie je ani film ako skôr náučný dokument,kde obdivujem ako sa režisér s jednou víziou popasoval s myšlienkou urobiť projekt,ktorý vysvetľuje v pohlcujúcich záberoch v sprievode aristokrata,ktorý chodí jednotlivými miestnosťami,ale takisto rozprávača,ktorý to všetko komentuje... Najviac dominuje forma zobrazenia pomocou steadicamu,ktorý je intenzívne povznašajúci,kde vidieť ohromné množstvo komparzu oblečených do kostýmov ako sa posúvajú z miesta na miesto,je extra neobyčajné. Režisér Sokurov je koordinátor,ktorý má za úlohu koordinovať množstvo komparzu,ktorý svojim spôsobom prináša na podnos niečo,čo vidieť je dôležité,aby mohol každý obdivovať to ako to na človeka pôsobí. Rusi majú radi veľkosť,výpravnosť,pompéznosť,aj propagandu,ale s prispením,že zbytočné to určite nie je v tomto prípade.Odporúčam vidieť kvôli zobrazeniu, aj dejepis môže byť tým nástrojom,kde forma pohltí a obnovia sa znalosti... (20.04.2014)