Americká idyla

Americká idyla je typ filmu jehož trailery slibuji hodně a na který se člověk těší. Film vypadá jako kdyby od něj někdo měl velké očekávání. Řemeslnicky je dokonalý, herecké výkony jsou fajn ale není to tak skvělé jak bych asi chtěl. Z celé rodinné zápletky zapletené do vietnamské války je vytěženo strašně málo. Nevím jestli je toto stejně nevyužité i v nečtené knize ale pokud ano ta Nobelova cena je nezasloužená. Režíjní debut Ewana McGregora není špatný ale není to dokonalé. Ve filmu jsou navíc přidány i scény které trochu vysvětlují děj ale divákovi se z nich dělá špatně (8-letá holčička začne chtít aby jí její otec pusinkoval na pusu atd..) a nejsou natočeny tak aby měli důvod. Navíc když se poté ukáže, že ta scéna tam vůbec nemusela být a vůbec z ní nevzejde nějaká pointa (Když holčička vyroste vůbec nemluví o tom, že byla do svého tatínka zamilovaná). Největší děs ale nastává v polovině, kdy se z dcery vyklube vražedkyně a matka se rozhodne, že by její krizi zažehnal facelift. Ano facelift! Dám někomu radu. Pokud chcete natočit vážně braný psychologický thriller necpěte do něj facelift! Obávám, se že kniha by celou duši vyprávění vysvětlila lépe. Už kvůli tomu, že by se pár detailů mohlo rozpracovat víc. Ewan McGregor se snaží co to jde ale bohužel vše není růžové. Navíc jsem asi pět minut před koncem začal cítit slzy ale nejsem si jistý jestli jsem brečel spíš kvůli tomu co se ve filmu děje nebo kvůli osobním trablím. Americká idyla se zcela řadí k největším filmovým zklamáním roku 2016. A přitom to vypadalo tak skvěle. (29.11.2016)

Další naprosto zbytečná adaptace plná nepochopení a/nebo trivializace předlohy (zdá se, že Ewan McGregor dokoce nepochopil ani smysl Rothova fiktivního vypravěče v podobě Nathana Zuckermana). V samotném závěru v tomto smyslu typický kýč, který jde proti smyslu všeho, co se v příběhu odehrává. Filmové adaptace literatury mají smysl jen tehdy, když svébytně využívají možnosti filmové řeči, případně když předvádějí originální interpretaci. Tyhle midcultové sračky ovšem svojí zaslepenou úctou a zároveň vlastní impotencí mají zřejmě jediný smysl - představovat levnou náhražku těm, kdo neumí číst. (17.09.2018)

Snímka o pubertálnej feministickej liberálke, ktorá lezie na nervy svojim koktaním. Ide o režijnú prvotinu Ewana McGregora. Ujal sa tejto pozície s odvahou, pretože príbeh a štýl predlohy nie je ani ľahko sfilmovateľný, ani pochopiteľný pre masy divákov. V úlohe otca neideálnej rodinky pôsobí McGregor tak ako má, úprimne, citlivo a poctivo. Sexi Jen Connelly rovnako zvláda úlohu milujúcej matky a neskôr ženy navonok silnej, ale osamotenej v nefunkčnom manželstve, s drvivým vedomím, že najskôr vychovala vrahyňu. Snímka je zbytočne dlhá a sú v nej hluché miesta, navyše postava Dakota Fanning je neuveriteľne protivná. Priemer. (01.11.2022)

Ťažší námet si už Ewan vybrať nemohol? Záver filmu vzbudí emócie a niekoho až dojme, ale všetko pred ním je mimo, prázdne a nič nehovoriace. Ewan je iba emocionálny sympaťák, jeho herectvo na tak komplikovanú postavu nestačí. Jennifer skáče v náladách, akoby ani nepatrili jednej postave, a problémová dcéra nefunguje vobec. Špatne vedený a dramaturgicky naprosto zlyhávajuci film. (30.11.2016)

Námět na tento film procházel tolika úpravami a změnami, že si ho Ewan McGregor raději natočil sám. A vůbec na něm není vidět, že by nebyl vystudovaný filmař. Atmosféra doby je poctivá, herecky je to v pohodě, navíc se zajímavými herci. Nicméně film se tváří na víc, než ve skutečnosti je. Většina průběhu je spíše nuda a děj se vystříbří až v posledních 25ti minutách, kdy to začne být alespoň trošku zajímavé. (12.05.2021)