Ako mať sex

Tohle je na úrovni těch filmů kde někdo chce zasunout  a hned zasune to snad i ty pokračování Prciček jsou reálnější než tohle. Tři holky studentky  nevím odkud jedou do Řecka na dovolenou mají neomezený přísun peněz , protože tam kouří a chlastají více než Zeman , když byl prezidentem jen podotýkám jsou to studentky . Dojdou do hotelu  a chtějí pokoj s výhledem ten není volný jelikož došly pozdě tak jedna řekne, že jejich kámoška neumí plavat a oni  ji to chtějí naučit a pokoj je hned volný (to někdy musím zkusit v životě). Jedna z nich je panna a druhá do ní kvůli tomu věčně rýpe a  zkuste hádat jestli zůstane pannou i na konci nezůstane (Jak je velká šance , že hned na první dovolené zasunete?) tam potkají 3 kluky (u jednoho jsem si takřka celý film  myslel , že to byla holka) a chodí s nima chlastat a to je celý film . Ačkoliv ve filmu několikrát řeknou , že jsou hladové kromě brambůrek si nekoupí nic jedna dokonce čumí na obchod s pizzou , ale nekoupí si ji asi byl větší prioritou chlast a cigára . Jelikož tohle by neutáhlo celý film tak ta panna  je s nima na party kde je soutěž , která ženská udělá nejdříve chlapa kde soutěží dva z těch jejich nových kámošů ona z tama  odejde a pak potká toho co vyhrál zaplavou si a mají sex  ona je pak zbytek  filmu nasraná a máme konec. Proč je nasraná film nevysvětlí chtěla víc nebo čekala od něho vztah nevíme a nedozvíme se to .   Kdyby tam byl aspoň ten sex tak by třeba jednu hvězdu dal, ale nic tu nemáme jen náznaky . (19.01.2024)

První polovina je vlastně typický film Adama Sandlera, akorát bez něj. Párty, zábava a užívání si peněz, které se pak napíšou do výdajů filmu. Druhá půlka však spadne do dramatu a otevírání otázek, které v dnešní době jsou ve vzduchu, bohužel se nepokusí film nějak odpovídat a spíš jen ukazuje, že to tady je a že se to dotýká kde koho. (18.01.2024)

Debutující Molly Manning Walker velmi dobře odpozorovala nejistotu prvních sexuálních krůčků a zkušenosti citlivě přenesla na plátno. Výsledkem je nenápadný, prchavý snímek, který se vyhýbá moralizování či vzletným závěrům, ale zádumčivě poukazuje na křehkost sebeobrazu i mezilidských vztahů. Více zde. (01.12.2023)

Režijní debut Molly Manning Walker by sice názvem mohl budit dojem že půjde o další z řady teen komedií kde půjde hlavně o sex, ale ve skutečnosti jde o intimní drama a v samotném závěru i o celkem nepříjemný film. Trojice kamrádek (přičemž jedna je panna) vyráží na klasickou dovolenou na které hodlají akorát pařit, pít a mít sex, přičemž je od začátku jasné, že minimálně jedna z nich by ten sex sice chtěla, ale také by chtěla aby to bylo trochu něco víc a když na to konečně dojde, výsledkem je spíš rozčarování a lehčí šrám na duši. Jestli se tu něco režisérce povedlo, tak je to vykreslení náročnosti navázání vztahu který by měl smysl, sexualizaci všeho a všech, neschopnost komunikace a v neposlední řadě i to jak je velmi tenká hranice mezi dobrovolným sexem a znásilněním…70% (21.01.2024)

How to Have Sex broke my heart: it shows that consent is still a hazy concept. This must-see film about youthful hedonism reveals how far we haven’t come. To be clear: your daughters and sons (all young people) need to see this film, and so do you. The film tells a fundamental devastating truth: that, however much sexual consent is theorised, debated and culturally disinfected, “out in the field”, where it matters, where the real girls and boys are, it remains a slippery concept, and too often a non-existent one. Sexual opportunists and outright predators have found new hacks into the system. How, in the moment, it may be hard for a young person, male or female, to advocate for themselves: to not be rushed or pushed. How they could feel embarrassed, uncool, anxious they’re killing the vibe. They could also not realise that the other person may be an evolved manipulator who’s learned how to parrot the consent narrative (ask the question, bank the reply) but is effectively ambiguity-proof; who doesn’t much care if the eyes say “No”, so long as the mouth says “Yes”. And afterwards, yet more pressure of the postcoital variety: don’t overreact, don’t make a fuss.   All this is important because when sexual inarticulacy strikes, it can obfuscate the red lines of consent. How consent should happen before sex, not during or after. That true consent is given/received cleanly, not swathed in grey areas and remorse. That consent can’t be given when a person is incapacitated (asleep, drunk). It is a right (the law), not some folksy courtesy that can be dispensed with when it’s inconvenient. That sex without consent is rape. Sometimes, it’s a “special” kind of rape: rape no one wants to call rape; (to be fair) rape that some people still don’t realise is rape. But it’s rape nonetheless, not the “sexual bad manners” of yesteryear. (19.12.2023)