Život je zázrak

S Kusturicou mám obecně trošku problém... i když jeho filmy objektivně uznávám a každý mi něco dal, málokdy se stane, že bych nekouknul na hodinky, kdy už ta svérázná balkánská filmová dechovka skončí. Někdy je na mě moc osobní, někdy nahodí hned z kraje moc zběsilé tempo které časem unaví a jindy je naopak až moc umělecký... Tenhle film ale namixoval tak povedeně, až mám pocit, že jde o jeden z jeho nejpovedenějších kousků.. Jakoby vzal z každého svého předcházejícího filmu nejpůsobivější fragment, trik, obraz, atmosféru a poslepoval je do jednoho celku. Hezké a magické. (10.10.2015)

Miluji a obdivuji filmy Emira Kusturici, tu šílenou balkánskou dechovku v Černé kočce, bílém kocouru či to podivuhodné podobenství nesoucí mnohovýznamový symbolický název Underground, tam všude se vyjadřuje pro nemístního k těžko uchopitelné situaci na Balkáně, pokaždé velmi osobitě staví svou alternativní verzi historicity i reality, používá svůj originální klon magického realismu a silné poetizace, zalidňuje své světy obrovským množstvím postav, navíc většinou bizarních a evropským měřítkům se vymykajících a vzpírajícím se, používá filmový jazyk rutinérského filmaře s geniálními nápady, točí nejen pro sebe, ale i pro diváka, je tvůrcem živelným, nepřesvědčuje, ale získává, nedává čas vydechnout, doslova svého diváka válcuje, strhává sebou... Jeho Život je zázrak je pro mne ale trochu zklamáním - je sice syntézou všeho výše zmíněného, ale tenhle filmový tvar mi přijde malinko umělý, možná je to tou koprodukcí, to ale byly i Kusturicovo předešlé filmy, tedy spíše záměrem točit o balkánské válce (po níž jako tématu je logicky v Evropě největší poptávka), možná je to jen můj dojem, ale už z tohoto snímku necítím tu Kusturicovu příslovečnou živelnost, spíše snahu natočit silný film, který po mně producenti chtějí a na který mi dají hodně peněz... Možná je to také tím, že hrdinové již nejsou hedonističtí Romové ani patriarchální vůdci rodových i jiných klanů, ale mnohem evropštěji se tvářící lidé, kterým jsem jako divák mentálně mnohem blíže, a tak úplně nevěřím všemu, co dělají a říkají (kupříkladu pro mne otřesná scéna fotbalového utkání, které se stylizaci magickému realismu vzpírá již svými logickými zákonitostmi, proto těžko akceptuji třeba močení na brankáře při zápase atd.) a tak se mi srbský inženýr a jeho rodina jeví trochu nesourodě a nekompatibilně se světem předešlých Kusturicových filmů... Kusturica je však i přesto silný v detailech i v koncepci snímku, umí zaujmout a vytvořit vizuálně působivé obrazy, silný je motiv zakázané lásky, ale alespoň pro mne už jeho Život je zázrak není výjimečný... je to jen hodně dobrý film (podobný dojem jsem měl i u Jakubiskovy Nejasné zprávy o konci světa) o jugoslávském konfliktu a specifikách balkánského naturelu... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Země nikoho, Hezké vesnice hezky hoří, Kdo to tam zpívá (19.10.2008)

Velmi dojemný film, tuším druhý Kusturicův snímek, co jsem viděl. Zapsal se mi silně do paměti, pokaždé mě to dostane, tragické, komické, osudové momenty, jak to umí jen Kusturicu, za typického hudebního doprovodu. Silný příběh, postavy, vynikající herecké výkony. Svérazný mix dramatu, romantiky, komedie. Piroteskní? Možná, ale rozhodně originální, dechberoucí, hřejivé. Film, který z paměti nevymizí, ačkoliv mnoho lidí asi nevydýchá změny tempa, typickou uhozenost režiséra a jeho výrazových prostředků. Pro mě zůstává Život je čudo, tím nejlepším Kusturicovým snímkem. (25.10.2011)

Tak tentokrát to už není takový bezhlavý balkánský přelet, nicméně stále je zde sposuta Kustoricovy oblíbené veselice a atmosféry kontinentu. Život je zázrak působí více civilním (evropským) dojmem než předchozí počiny což je způsobeno hlavně zasazením do témat války (která však slouží jen jako bezlička k absurdnímu humoru a příběhové lince) a také svérazné lovestory. Příběh funguje docela dobře, Kusturicovy trademarky kvalitních záběrů spojených s balkánským orchestrem taky takže nemám proč nedat 4 hvězdy. P.S. Herecký výkon ústřední dvojice zasluhuje jedině chválu. (31.12.2009)

tak kto by nespoznal nenapodobitelny rukopis emira kusturicu. skvela praca s hudbou, impozantne narabanie s hercami, improvizaciou, vyborne zakomponovanie desiatok zvierat a vyborny pribeh..ten je opat na desat sposobov poprepletany, nechyba kusturicovsky humor, patalie postav..no proste 155 minutova stopaz ubehne ako voda.. milujem tohto cloveka.fakt (31.05.2007)