Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Film čistý, vyhlazený jako kamínek v horském potoku. Kim Ki-duk nemluví slovy, ale obrazem. A musím říct, že nádherným obrazem. Uprostřed hustě zalesněného údolí leží jezero a na jeho nezčeřené rovné hladině leží malý buddhistický chrám. V něm žije starý mistr a jeho žák, který se učí žít bez chtíče a pokušení, protože jak říká jeho mistr (a později se to i dokáže), chtíč a pokušení probouzejí vražedné úmysly. Cyklus ročních období plyne synchronně s cyklem života. V každém ročním období je krajina úplně jiná a pokaždé vám to vyrazí dech. Jaká škoda, že taková místa se na Zemi vyskytují čím dál méně. Fascinovaly mě některé symboly, jako například dveře, které stojí v pokoji a pomyslně oddělují ložnici od modlitebny. A přestože se dají obejít nebo nahlížet na spícího člověka, starý mnich si ty dveře stejně otevře, aby viděl. Stejné je to se vstupní bránou, která se také dá obejít, ale přesto jí každý návštěvník projde. Pomyslně odděluje svět tam venku se světem na jezeře. Přestože film je svým dějem prostý a jednoduchý, jen znalí lidé pochopí význam všech obrazů. Ale není to na škodu, naopak. I po skončení filmu vám tedy zůstává něco, o čem se dá ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně doporučuju každému, aby se alespoň na 100 minut odprostil od uspěchaného rušného městského života a ponořil se spolu s Kim Ki-dukem a jeho filmem do meditací uprostřed překrásné krajiny neznámo kde. (06.03.2005)

Hodně přírodní a medidativní snímek. Těžko uvěřit, že podobné duševní oázy, jakou je právě jezerní chrám, v dnešní době ještě pořád na světě existují, ale pokud ano, potřeboval by je pro podobnou duševní a tělesnou očistu, jakou ve filmu absolvoval sám režisér Kim Ki-Duk, navštívit jednou za čas asi každý z nás. Právě na "Zimě", ve které se sám Kim Ki-Duk objeví, je vidět, jak moc pro něj tenhle film asi znamenal, ale je to kupodivu právě Zima, která mi ze všech období přišla nejslabší. No pane režisére, uvidíme s čím se vytasíte příště. (29.09.2007)

Film lze interpretovat zcela jistě i více způsoby, nicméně jeden je naprosto evidentní. Jak již z názvu filmu (Jaro, léto, podzim, zima... a jaro) vyplývá, nejde o to, že něco má začátek a svůj konec, ale o cyklus, který se neustále opakuje. Cyklické plynutí času zde hraje velkou roli oproti postavám, které přicházejí, odcházejí, aby se transformovaly do jiné podoby a znovu se vrátily. Příběh filmu je prezentován nikoli meditativním nebo lyrickým způsobem, nicméně i tak je možné vyčíst několik okamžiků, kdy film inklinuje ke čtení ve spirituálnímu modu. (16.06.2011)

Pre milovníkov poézie možno jedna z najkrajších filmových básní, pre mňa ako jasného priaznivcu prózy dielo, ktoré asi nedokážem naplno oceniť. A pritom môj druhý Duk ovplýva elementami, ktoré dokážu zapôsobiť, rada scén dýcha príjemnou atmosférou a výčitky nemám ani ku vkusne použitej symbolike ročných období. Ale ani to nestačí, tento pokus na mňa síce zapôsobil v častiach, ale bohužial nie v celku. (05.08.2009)

"Žádostivost vzbuzuje touhu vlastnit a touha vlastnit je příčinou vraždění." Meditativní koloběh života po korejsku je pro mne zřejmě prvním zklamáním z tohoto koutu světa. Příběhové zlomky života jsou totiž předvídatelné a pokud si z tohoto snímku budu něco pamatovat, tak jsou to spolehlivě vrzající dveře ve volném terénu, což rozhodně není režisérova výhra. Samozřejmě se líbily obrázky i hudba, dokonce mám rád i duchovno, ale té nudy jsem zažil příliš na to, abych patero ročních období hodnotil lépe. (29.04.2016)