Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Jeden čínsky filozof kedysi povedal, že slová sú len nehodné barličky o ktoré sa opierame, keď chceme márne opísať svet. Iný čínsky filozof zas povedal, že slová nie sú myšlienkou ale majú byť tým, čo nám umožní myšlienku zažiť. Kim Ki Dukov film mi tieto slová múdrych pripomenul preto, že tu hrá všetko s minimom dialógov. Dialógy sú nepotrebné. Film je totiž natočený prakticky bez slov a preto ony nehodné barličky z úvodu vôbec nepotrebuje aby ukázal to, čo chce ukázať. A čo chce ukázať .... to ja neviem sprostredkovať mojimi barličkami tak, aby ste to pochopili. Pretože to každý musí pochopiť sám. Lyrický, hlboký, filozofický a najmä krásny . Adrian ak je toto kórejská komercia, ako si mi raz spomínal, tak potom chcem vidieť kórejský art. 10/10 (22.04.2005)

Zvláštní film... je jako zpověď následovaná patřičným počtem otčenášů, z které vyjdete očištěni. Je jako připomínka času a toho, že náš život probíhá v kruzích a mezní situace se neustále opakují. Je jako mámino pofoukání rozbitého kolene a zároveň jako tátova pobídka, že je potřeba jet na tom kole, ze kterého jste spadli, dál. Je jako... rozepsaná báseň, která nikdy neskončí. (21.04.2012)

Unikátní umělecké dílo, jehož děj je rozkvetlý a krásný jak jarní strom, jehož láska skrytá v minimalistických a tichých náznacích zahřeje u srdce jako letní slunce, jehož pravdivé poslání a životní moudra zamrazí jak nekonečná ledová pláň zamrzlého jezera pod bosýma nohama a jehož katarze mě postupně emocionálně roztříští jako mocný vichr zesláblé podzimní listí. 10/10 (11.05.2009)

Ročné obdobia predstavujú plynutie života a táto filmová galéria najzákladnejšie ľudské emócie silou , ktorá nepotrebuje slová. Človek v lone prírody prežíva lásku k dieťaťu, žene, hnev, túžbu a učí sa vyrovnanosti, ktorú dokážu týmto spôsobom aplikovať iba „východní“ ľudia. Je to najcennejšie čo majú a úcta k tradícii vybraných chráni rovnako, ako ich život v spoločnosti môže ničiť. Zabíjajú nás túžby a hodnotenia okolia, od ktorých je tak ťažké sa oslobodiť. Závidím im a zároveň som rada, že takého diela vznikajú, aby sme vedeli, že sa máme čo učiť. (28.10.2005)

Scéna pokání více než připomíná tu s Robertem de Nirem v Misi(i), avšak zatímco Mendoza putuje se svým břemenem za odpuštěním a na konci své cesty se setkává s vykupující láskou, která smývá viny, mnich z "Jara, léta, podzimu, zimy... a jara" hledá asketické sebeočištění, ne spásu. Film vedle svých vizuálních kvalit působí především jako autentické duchovní podobenství zakořeněné v úctyhodné buddhistické tradici; ta se v tomto podání zdá ve své prostotě a čirosti být hlubší než křesťanství plné dogmat, pouček, přikázání a katechismů. Z tohoto snímku skutečně vane podmanivé kouzlo Východu, avšak jsou v něm nevědomky naznačeny i meze buddhismu, jakožto učení bytostně individualistického, pragmaticky sebezachranitelského, ukazujícího cestu k vysvobození jedince z utrpení.... Avšak je to dost? Skutečně k tomu nemůže křesťanství se svým učením o Bohu, který se stal z lásky člověkem, proto aby člověka zachránil a k sobě v lásce připodobnil, již nic podstatného říci? (20.06.2007)