Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Můj třetí Kim Ki-dukův film. Zatímco Ostrov mě navnadil a 3-Iron mě utvrdil o jeho genialitě. Jsem z tohoto filmu trošku rozpačitý. Nakonec se nedastavilo stejné "převálcování" jako u již zmíněného 3-Ironu, čímž nechci říci že toto není dobrým filmem. Právě naopak. Ten Korejský klučina se snad obrazově nikdy nevyčerpá. Opět vypráví svůj příběh především obrazem. Celková scenérie mu v tom taky zdatně vypomáhá. Co záběr to překrásná kompozice a malba jak od starých renesančních mistrů. Škoda jen té trošku banální dějové linky, která má toho sice hodně co říct, ale stojí tak trochu na vratkých nohách. Herci jsou perfektní a v každém svém pohledu dokáží říci více než ve třístránkovém dialogu. Tempo je sice pomalé, ale mě film utekl jako voda. Byl to nevšední zážitek, ale bohužel nebyl nejlepším od Kima. Škoda těch pár thrlinek. (21.08.2006)

Čo nemôžem tejto snímke odoprieť, je skutočnosť, že si ma omotala skrz syntézu hudby, pôvabných obrazov a plnohodnotných myšlienok. A to všetko bez zbytočných dialógov, ktoré by boli schopné narušiť atmosféru znázornenia jednoduchosti zákonov prírody. Neraz mám chvíľky, kedy by som tento uponáhľaný svet vymenila za jeden malý domček na jazere, loďku a prijala jedného majstra, ktorý by ma stotožnil s pravým zmyslom duchovného chápania a meditácia by bola pritom každodennou súčasťou môjho jednoduchého života. A tá samota by dokázala robiť zázraky. S kórejskou filmografiou som zatiaľ nemala dostatočné skúsenosti, ale po tomto silnom duchovnom zážitku sa bez výčitiek nechám omamovať jej čarom znova a znova. (29.08.2008)

"Žádostivost vzbuzuje touhu vlastnit a touha vlastnit je příčinou vraždění." Meditativní koloběh života po korejsku je pro mne zřejmě prvním zklamáním z tohoto koutu světa. Příběhové zlomky života jsou totiž předvídatelné a pokud si z tohoto snímku budu něco pamatovat, tak jsou to spolehlivě vrzající dveře ve volném terénu, což rozhodně není režisérova výhra. Samozřejmě se líbily obrázky i hudba, dokonce mám rád i duchovno, ale té nudy jsem zažil příliš na to, abych patero ročních období hodnotil lépe. (29.04.2016)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

Najlepší film na svete? Úžasne atmosférické a melancholické. Zbožňujem krásnu, príjemnú a povznášajúcu atmosféru tejto pecky. Rozpráva sa tu iba minimálne, hlavné slovo hrajú postavy (ktoré čím viac mlčia, tým viac sa o nich dozvieme) a príroda: nádherná, poetická, v plnej sile, ale i spiaca a čakajúca na príležitosť, kedy sa bude môcť (v lete) opäť prebudiť. Tento film treba pozerať najmä keď je vám duševne zle. Vedeli ste, že ročných dôb je v skutočnosti päť? (15.02.2006)