Partička B. D.

Divácky chvílemi trochu nepřívětivé, bez pevné vypravěčské kostry, ale i tak mě to bavilo. Kdybych měl Haynesův film k něčemu připodobnit, napadají mě dvě slova – „pocitové puzzle“, jehož hlavním plusem je téměř permanentní Dylanova hudba v pozadí, resuscitace atmosféry doby beatnické generace a neskutečná Cate Blanchett, která dokonale odkoukala Dylanovy tiky, pohybové móresy i to držení cigarety :o) Naopak od absolutního hodnocení sráží tenhle film zbytečný Richard Gere (i když chápu, „co tím chtěl básník říci“) a až přehnaně dlouhá stopáž.__PS: Moc se mi líbil Ben Whishaw se svým nejistým, rozpačitým, klukovským výrazem, tak typickým pro mladého Dylana :o) (12.04.2011)

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

Najoriginálnejšia biografia ako som mal možnosť doteraz vidieť! Napriek veľkému množstvu výčitiek, ktoré k filmu mám sa mi svojim spôsobom veľmi páčil. Ale od začiatku ... Haynes sa pokúsil spracovať komplikovanú biografiu Boba Dylana (najväčšia legenda amerického folku) skutočne experimentálny spôsobom. Šesť príbehov, ktoré stvárňujú šiesti odlišní herci. Každý príbeh je iný, každý má inú atmosféru, každý pôsobí ako samostatný segment a pritom spoločne tvoria jeden celok. Komplikovaný, veľmi komplikovaný film, hlavne pre divákov, ktorí vôbec nepoznajú Dylanov životopis, čo je aj presne môj prípad. Režisér totiž neponúka vôbec žiadne vodítko, pevnú dejovú kostru, ktorej by sa divák mohol chytiť, dostať do príbehu, vžiť sa s osudom postáv a pochopiť jednotlivé súvislosti. Film je tak pre nezainteresovaných (ba priam by som povedal až pre tých ktorí nie sú oddanými fanúšikmi) nepochopiteľný, extrémne chaotický a takmer po celú dobu divácky neprístupný. Na druhej strane však má neuveriteľný vizuál, kde sa s každým príbehom mení celkový feeling, paleta farieb v obraze, snímanie kamery a po celý čas hrajú neuveriteľne silné Dylanov piesne na pozadí. Zároveň sa pre mňa až nepochopiteľných spôsobom podarilo režisérovi doslovne znovu zrodiť atmosféru „beat generation“. Samotným plusom, na ktorých snímok silne stojí sú aj priam dokonalé herecké výkony. Cate Blanchett dokazuje, že sa dokáže doslovne prevteliť do postavy (a je úplne jedno, či je to chlap!), jej pohybov, mimiky, aj celkového vyžarovania. Tú správnu dobovú atmosféru dodáva ešte čiernobiely obraz a filozofické múdra pretavené do scenára. Nezaostávajú však ani, prekvapivo aj vokálne skvelý Christian Bale, výborný Heather Ledger v jednej z jeho posledných úloh alebo vedľajšie postavy ako Julianne Moore alebo Charlotte Gainsbourg. Richard Gere svoju westernovú časť síce zvládol bez problémov, ale tento záverečný segment je už nadbytočný, nečakane brzdí tempo a len zbytočne naťahuje stopáž na 135 minút. Vo výsledku tak síce jedna z najoriginálnejších biografií, ale inak veľmi komplikovaný oriešok (a to som s podobnými viacvrstvovými filmami ako Mr. Nobody, Cloud Atlas a pod. nemal nikdy problém, a predsa som I'm Not There, vďaka mojej neznalosti látky - Dylanovho životopisu, na prvý krát plne nepochopil), no aj napriek tomuto hendikep ma atmosféra vtiahla, jednotlivé dejové segmenty bavili, scenár zapôsobil a problémov dokázal odprezentovať Dylanove myšlienky tak aby nepôsobili gýčovito, rovnako ako do detailov prepracovaný vizuál. Nebyť naťahovaného záveru s Richardom Gereom o štyroch hviezdach by som snáď ani neváhal. Takto CELKOVO: 3,5* ale za famóznu Cate Blanchett a skvelú hudbu (kde sú tie časy, keď hudba nebola len o obohraných electro-dance hitoch, ale mala vo svojej podstate aj kultúrny, politický, sociálny odkaz) musím zaokrúhliť predsa len na tie štyri! Avšak POZOR toto vážne neskúsne každý, fanúšikov nevynímajúc (a v podstate ich aj chápem)! Priveľmi nemainstreamový film. (26.01.2014)

Po vynikajícím Velvet Goldmine si Todd Haynes vzal na paškál dalšího hudebního velikána. Jenomže tentokrát je to ještě dvakrát odvážnější a dvakrát originálnější. Absolutní demontáž provedená pomocí krásných hereckých výkonů. Jeden Dylan je lepší jak druhý, protože každý má v sobě něco zajímavého. Po celou dobu z filmu dýchá nostalgie, za což může hlavně vynikající výběr hudby a nápaditá vizuální stránka. Všechny hlášky a narážky pochopí asi jen Dylanův opravdový znalec, to mi ale nezabránilo abych celý tenhle experiment sežrala i s navijákem. Má to nápad, má to originalitu, vynikající herecké výkony a navíc poutavý příběh(y), pořád to ale nebude stravitelné pro každého. (13.01.2008)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 5/10 Prostředí 4/10/// +obsazení, celkem fain hudba -u písniček chybý titulky, neznalí angličtiny nepochopí kontext s dějem, je to pomíchané, nesrozumitelné, nudné, podivné/// Tak tomuhle jsem vůbec nepřišel na chuť. Dělalo mi problém se v tom vyznat a zorientovat se v ději. Moc mě to ani nebavilo a představoval jsem si to tak, že hlavní hrdina se bude dějem protloukat od začátku do konce a jak bude stárnout, tak bude měnit i "tváře". Jenže ono je to celé domíchané a já se moc nechytal. Tento film mě vážně nepotěšil./// Celkem 41%/// (27.02.2010)