Partička B. D.

Muzikál môže mať veľmi pútavý dej, ale musí byť sakramentsky dobrý, aby ma zaujal aj po hudobnej stránke (naposledy Burtonov holič skončil niekde na polceste). Pri hudobnom (a hlavne životopisne ladenom) filme sa naopak zvyknem baviť výborne. To by však nesmel byť za kamerou Todd Haynes. Kvitujem mu snahu o experiment a netradičné pojatie života legendy, no výsledná forma jeho nesúrodej "grcanice" nestojí ani za prd. Príbehová skladačka do seba veľmi nezapadá, striedanie období sa mení ako na bežiacom páse a v žiadnej z rovín neprichádza k niečomu, čo by stálo za pozornosť. Jedna hviezda je za skvelé Dylanove songy, vďaka ním sa dá totiž tých predlhých 135 minút ako tak ustáť. Druhá je za Cate Blanchett, ktorá sa v pohode pretvorila do mužskej postavy, a ako jediná prakticky dokázala svojím šarmom ako tak zaujať. Všetko ostatné nestojí za reč. Snáď ešte párminútová rola Heatha Ledgera, ktorému akoby scenár napísal posledné dni jeho skutočného života. R.I.P. tak Ledgerovi, ako aj celému filmu. (02.02.2008)

Souhlasím s většinou místních příspěvků. Takový výstřelek, originální paskvil, citová míchanice z šílených vajec zfetovaných slepic. Nelíbilo se mi, že každému příběhu byla dána rozdílná váha, rozdílný přístup. Nejvíc pak tedy z celého "dokumentu" vystoupili Heath Ledger a Cate Blanchett. Pěkná vzpomínka na hudební velikány při poslechu písní, citový rozpor při vyprávění jejich příběhů. Jako obraz Jacksona Pollocka, jako jazzová skladba. Smíchané a pozpřeházené, improvizované. Na úkor smysluplného a divácky přijatelnějšího děje nám tu zbyl poněkud přehnaný důraz na originalitu. Vcelku zábavné, ale jen jednou. Člověku to dojde, když už se blíží konec a z příběhu v něm moc nezůstane. 65% (10.02.2012)

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

V mnoha směrech (zvláště pak v první půlce) naprosto geniální,u mnoha scén (zejména v půli druhé :-) mi ovšem jako člověku,který Dylana rád poslouchá,ale o jeho životě toho moc neví,silně unikal jejich smysl,zvláště když bez nich by film nejen fungoval,ale byl by i míň roztahaný a vstřícnější.I tak ale fascinující generační portrét plný dojmů a skvostné filmařské práce s originálními postupy,podbarvený Dylanovými songy.Způsob,jakým dokázal Todd Haynes propojit šest individuálních osudů do jednoho portrétu nesmrtelné folkové legendy,je známkou bezmála režijní geniality.S pátou hvězdičkou čekám,až si o Dylanově osobě udělám sám ucelenější obrázek,což ale na silném zážitku nic nemění.A průpovídky Bena Wishawa jsou ultimátní! 85 % (22.01.2012)

Naprostá blbost a nuda. Sice se to snaží tvářit jako něco geniálního, možná to i je geniální, ale je to díky tomu tak hrozná nuda, že sem myslel, že to ani nedokoukám. Čim víc mě to nudilo, tím víc sem nedával pozor a čim víc sem nedával pozor, tim víc mě to nudilo. Ale tak nakonec sem to dokoukal a posledních 20 minut sem se dokonce dostal i do děje, ale i tak trošku moc debilních fylozofických keců, krom toho Boba Dylena moc neznám, jen tak mě trochu volízlo jeho jméno a jeho hudbu už vůbec nemusim, u těch písniček sem se chytal fakt hodně ztuha. (26.01.2008)