Lolita

Nápadité, odvážné, ale kapku zbytečné. Lyne pouze prezentuje to, co si v šedesátých letech Kubrick nemohl dovoli (a nejspíš ani neměl potřebu si to dovolovat) a to formou poutavého příběhu silně zacíleného na divákovy city. Jeho režie je cílevědomá, dobře ví, jakého efektu a jakými prostředky chce dosáhnout. Zcela se mu podřizuje Morriconeho hudba, Athertonova kamera i herečtí představitelé (lehce přehrávající Jeremy Irons a perverzní choutky vzbuzující Dominique Swan). Lyneova verze je pro dnešní publikum bezesporu stravitelnější než ta Kubrickova. Divákovi nabízí méně cenzurovanou a tím pádem lákavější podobu proslulého románu (od dob filmů-noir zde snad nebyl erotikou tak prosycený snímek), aniž by toho na oplátku vyžadovala příliš. Na dané téma nenahlíží nikterak inovátorským způsobem, proč taky, je pouze solidní podívanou, přesvědčenou, že trocha senzacechtivosti nikomu neublíží. 70% Zajímavé komentáře: k212, num, chaturga (11.06.2007)

Dominique Swain by pomotala hlavu i mně!...Vybrat z Kubrickovy a Lyneovy Lolity to nejlepší a dát to dohromady, bylo by to geniální dílo. Zatímco Lyne zcela ignoruje postavu Quiltyho, v Kubrickově verzi naopak (především díky vynikajícímu Sellersovi) zastiňuje samotného Humberta. Kubrick zase (s ohledem na dobu asi pochopitelně) příliš brzy "uhne" pokaždé, když má mezi Lolitou a Humbertem k něčemu dojít. Nemůžu říct, která verze se mi líbila víc, obě jsou dobré, ale mohly být mnohem lepší. Ale Lolitky byly v obou případech skutečně neodolatelné. (19.03.2006)

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)

Jerem Irons je člověk, na kterém vlastně celý film stojí - uvěříte mu každé slovo, každý pohyb, prostě všechno. Nevím, co by z tohohle dílka bez něj zbylo (i když Dominique Swain je také příjemně potrhlá, živoucí a smyslná Lolita). Místy mi přišel děj trošku zdlouhavý, ale pěkná kamera a atmosféra leccos vykompenzuje. Co se týče formy a vyprávění, preferuji Kubrickovu verzi, ale co se týče herců, vyhrává tahle novější. (05.09.2004)

Napodruhé mi to přišlo slabší. Jeremy Irons je výborný herec, ale tady jsem počínání jeho postavy občas měl problém pochopit. Dominique Swain mě vlastně zaujala méně, než bylo záhodno (to už radši svůdnou Emmu Griffiths Malin z úvodu filmu). A víc postav tu vlastně nebylo. Je to jen taková ilustrace slavné knihy. Nepříliš vzrušivá romance, jejíž nepatřičnost už na konci dvacátého století nemohla nikoho ani šokovat. Takže je to prostě neprovokující verze Nabokovovy Lolity, což mi připadá jako dost nesmyslný záměr. (28.08.2019)