Réžia:
Bille AugustScenár:
Bille AugustKamera:
Jörgen PerssonHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Meryl Streep, Glenn Close, Jeremy Irons, Winona Ryder, Antonio Banderas, Vanessa Redgrave, Maria Conchita Alonso, Armin Mueller-Stahl, Jan Niklas (viac)Obsahy(1)
Román "Dům duchů" chilské spisovatelky Isabel Allendeové vyšel v roce 1985. Autorka (neteř bývalého chilského prezidenta Salvadora Allendeho Gossense) v něm zachycuje pohnuté osudy tří generací rodiny Truebů, v nichž se zrcadlí společenské a politické změny v zemi v letech 1926-1973. Dánský režisér Bille August se ujal komplikovaného úkolu převést román do filmové podoby. Výpravný "mezinárodní film", natočený v angličtině, s anglickými a americkými hvězdami, je pokusem vytvořit v popředí historické fresky osobitou reflexi individuálních příběhů několika postav, svázaných rodinnými pouty, utrpením, soucitem, vášní a nenávistí. Přestože Augustův snímek popisuje dobové události (na nichž se postavy podílejí), je kupodivu spíš rafinovaně natočeným melodramatem s prvky magického realismu, než klasickým historickým filmem... Bohatý dobytkář Esteban Trueba se ožení s křehkou aristokratickou Clarou, s níž šťastně žije ve svém velkém venkovském domě. Citlivá žena, obdařená zvláštními jasnozřivými schopnostmi, však těžce snáší po léta narůstající rozpory s manželem, a po vyhroceném konfliktu Estebana opustí. Zatímco muž udělá kariéru jako pravicový politik, jejich dcera Blanca proti otcově vůli spojí svůj život s levicovým aktivistou Pedrem. Fašistický puč v roce 1973 rodinu rozbije (Esteban je zbaven své senátorské funkce, Blanca je vězněna, Pedro musí emigrovat), nad jejími členy však nepřestává bdít laskavý duch andělské Clary, dodávající trpícím a bloudícím odvahu vydržet a přežít... Augustův film není historickou politickou freskou ve stylu Bertolucciho Dvacátého století (jehož půdorys navenek připomíná). Klade důraz na osudové vztahy postav, jejichž role jsou důsledně rozděleny (andělská Clara, démonický Estebanův levoboček), na magii míst, v nichž se tyto vztahy realizují (dům, ulice, rodinný stůl), i na jednotlivé, pro smysl vyprávění důležité předměty (Clařina tajemná krabice, andělská křídla, hvězdy). Zvláštní roli mají i principy mužského vnímání světa ("politici" Esteban a Pedro), jež nejsou v souladu s ženským způsobem laskavého přetváření skutečnosti (Clara, Blanca). Režisérův moderní a inteligentní přístup k "pokleslému" žánru melodramatu dal vzniknout pozoruhodnému filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (135)
Co dodat? Moc se mi tato rodinná sága, protkaná duchy, líbila. Meryl Streep jsem nikdy neměla v lásce, ale tady je skvělá. I Jeremy Irons, i Glenn Close, i Winona Ryder s Antonio Banderasem, všichni hrají skvěle, Film má skoro dvě a půl hodiny, ale uteče to, protože se stále něco děje, romantika je vystřídána krvákem a za chvíli zase duchařinou. Zkrátka stojí za to si na tento dlouhý film udělat čas. ()
Rozmáchlá freska natočená s absencí dynamičnosti. Řada scén je k uzoufání, bez energie, trpí přetažeností, statičností. Osou vyprávění jedné chilské rodiny je příběh Estébana Trueby, nesmlouvavého despoty, s pečlivě vybudovaným bohatstvím i názorem na svět. A až fašistický puč v roce 1973 v něm leccos změní.. Dle autobiografické knihy tak vznikl historický epos tří generací (je tak těžké se s někým hlouběji ztotožnit), který ovšem může být zaměnitelný s osudy jakékoliv jiné rodiny. Když něco ocenit, tak výběr mezinárodního obsazení – kritikou obdivovaná, laickou veřejností milovaná Meryl Streep, specialistka na komplikované a nejednoznačné postavy Glenn Close nebo charismatický Brit Jeremy Irons. Své kvality snímek dánského tvůrce bezesporu má, já jej ale napodruhé vyhledávat rozhodně nebudu!! ()
Další z velké rodiny děl typu Sága rodu Forsythů. Vezme se několik generací velmi bohaté rodiny, protože její život je spojen s politickým tepem doby, která se neustále mění, což zadělává na dramatické peripetie. A filosofická rovina? Streep je spojnice - láska jak pozemská, tak duchovní - mezi Zemí (Irons) a Nebem (Close), přičemž země nás hříšné přitahuje (viz zpověď Close o naslouchání pohlavního aktu). Ryder a Banderas zase pojí rozdělenou zemi - bohatství a práce, neboť jen vzájemná spolupráce je plodná. A parchant? Lumpenproletariát, který není ani tak zlý, jen je slabý nést vinu svých otců. To zvláda Ryder jako první vlaštovka usmíření a odpuštění. ()
Z tohoto filmu mám velice zvláštní pocity. Začátek mi příliš nesednul, nárážím hlavně na telepatické okamžiky hlavní hrdinky, které působily jaksi nevhodně. Ovšem jak se děj rozbíhal, zvýšila se dramatičnost a příběh se stal rázem zajímavějším. Herci předvedli skvělé výkony a nemalou úlohu na celkovém vyznění má zajisté i Zimmerova hudba. ()
Jeremy Irons je sice výtečný herec a chilská příroda krásná, ale nic z toho v mých očích Dům duchů nezachrání před nálepkou nevydařeného velkofilmu. Román je na plátno převeden příliš epizodicky, čas tu ubíhá příliš skokově a rychle a výsledek připomíná spíš líbivou ilustraci ke knize (již jsem nečetl). Snad ze všeho nejvíc mi však dojem kazila zjednodušující politická a náboženská schémata, v nichž se příběh odehrává. Konzervativci jsou diváku předkládáni co zlosynové, zatímco třímači rudých standard co lidumilové, zastánci nutného pokroku a obhájci chudých. Na můj vkus trochu příliš černobílé vidění světa. Jakkoliv moc se může život v Jižní Americe lišit od našeho, i tam je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly revolucionářů. A co říci na vágní esoterické duchovno reprezentované jasnozřivou hrdinkou Clarou? Bylo takové laskavé, nenáročné, smířlivé... a vlastně docela bezobsažné. ()
Reklama