All About the Little Things
Réžia:
Denis ŠafaříkScenár:
Denis ŠafaříkHudba:
Darek KrálHrajú:
Vanda Hybnerová, Jakub Žáček, Beáta Kaňoková, Oskar Hes, Tereza Hof, Tomáš Havlínek, Jan Nedbal, Adam Ernest, Jan Jankovský, Anita Krausová (viac)Obsahy(1)
Partnerské historky s překvapivým koncem a s hodně černým humorem. Co se stane, když se manžel začne dusit u večeře? Když posloucháte, co se děje u sousedů v ložnici, když nechcete ukázat, kdo vám napsal dopis, nebo když si s bývalým partnerem vzájemně napíšete básničku? Film O malých věcech představí dvanáct krátkých příběhů ve dvanácti bytech jednoho baráku, každá z povídek přinese silnou zápletku a také její nečekané rozuzlení. (Bontonfilm)
(viac)Recenzie (44)
Rozhodně to nebylo špatné, ale většina povídek je depresivních. Byly dobře zahrané, bylo to dobře natočené, ale bylo to málo.Je to povídky, povídací film, nenudí to, ale ani to nějak nenadchne.Pro mě je to málo.A hlavně největší chyba tohoto filmu, že v tom nehraje pan režisér Šafařík, to bych dal o *navíc, za mě 40%.Taková ideálka na sobotní večer na čt art ()
Většinu času vtipná, místy podnětně zúzkostňující koláž krátkých povídek z poněkud přehrocené každodennosti. Debut Denise Šafaříka skutečně pojednává o malých věcech, je jich však dost na to, aby se při jejich sledování divák nenudil a s trochou snahy se i nad prchavostí svých životních situací zamyslel. Více zde. ()
Není to komedie a není to film pro masy. Je to extrémně laciný film, ale jeho tvůrci věděli, co a jak si za ty peníze můžou dovolit. Je to série hodně depresivních minimalistických krátkých scének, které jsou svou divnostní překvapivě konzistentní. Pokud to není náhoda, bravo tvůrcům. ()
S opodstatněnou drzostí a seběvědomím natočený debut Denise Šafaříka by mohl rozčeřit stojaté vody české kinematografie. Již nemusím závidět našim východním sousedům jejich Invalidu, Šafaříkův humor je ještě břitčí a černější. Epizodický formát zobrazující kaleidoskop jednoho dne v jednom domě si jde svou vlastní, dosud nevyšlapanou, cestou. Šafařík má kuráž a potenciál, doufám, že obojí mu vydrží při shánění peněz na další projekt, na který se již nyní těším. ()
Originalni zapletka i vyusteni kazdeho z dvanacti pribehu. Je to scenaristicka i rezijni prvotina Denise Safarika. Obyvatele domu jsou vesmed sverazni a ne moc stastni. Zrali na psychiatra ci alespon psychoterapeuta. Postupne dochazi az trochu k jednotvarnosti a pomohla by nejaka zmena. ()
„Nebylo to špatný, jenom tomu občas padalo tempo.“ Pár si předčítá porozchodové básně. Spolubydlící se trestají za vzájemné „prohřešky“. Mikropovídkový soubor Denise Šafaříka je sonda do vztahových absurdit – a zase jednou český film, co neviděl lidi jen na papíře. ()
Malé životné absurdity alias tak trochu chaunovo velmi pozdní odpoledne. Smiech cez slzy, od plaču k slzám. Neopozerané tváre českého filmu ako veľký bonus. Odvážny počin. Až tak odvážny, že sa ho zlakli všetky akadémie a nenominovali ho na takmer žiadne ceny. Tí herci? Jeden za druhým. Fuck tých, čo sa boja, vlastná cesta je tá najlepšia. ()
Hodně silný kalibr. Velmi dobře natočeno i zahráno, jen je toho negativního nějak moc. Ale to by ani tak nevadilo, spíš mi u většiny chyběl nějaký konec. ()
Hodně příjemný a nenápadný debut, který ukazuje, že i ve zdejších podmínkách lze natočit film, který nejde divákovi naproti, nepodbízí se mu a má docela silné poselství. Ocenit se musí, že všech dvanáct povídek je konzistentních a udržuje si víceméně stejnou úroveň. Denis Šafařík má viditelně smysl pro černý humor, protože všechny příspěvky jsou vtipné, zároveň ale z jejich vyznění leckdy běhá mráz po zádech, což je pochopitelně atraktivní. K tomu nejlepšímu rozhodně patří hned úvodní "básnická" povídka a předposlední se snědenými klíči, závěrečný dovětek je pak poměrně brutální. Z herců logicky nikdo nevyčnívá, protože nemá tolik prostoru, všichni jsou ale velmi dobří a leckdy autentičtí. Jestli ale něco filmu chybí, je to propojující prvek, protože to, že se vše odehrává pod jednou střechou, úplně nestačí a není to zcela uspokojivé. O malých věcech je každopádně sympatická prvotina, která má co nabídnout, a i když není úplně dotažená, dodává člověku naději, že i u nás si tvůrce může natočit vesměs to, co sám zamýšlí, jen musí mít promyšlený nápad a silnou podporu producentů. 60 % ()
Samosebou jsem tohle ani nemusel, a neměl dokoukat. Krátké minipříběhy, spoustu divnosti, a všemi aktéry většiny příběhů byste naplnily místní ústav pro pacienty s chorobnou myslí. Docela by mě zajímalo, co se všem tvůrcům tohodle hovínka celý dny honí hlavou. Asi bláto. 10%. ()
Hodně povedený debut Denise Šafaříka představuje dvanáct krátkých příběhů z jednoho bytového domu, které jsou černohumorně vypointované. Každá povídka funguje skvěle sama za sebe a není jim velice co vytknout. Snad jen stopáž by se dala zkrátit, protože těch příběhů je na jeden film opravdu hodně. Sám bych ale neuměl rozhodnout, co vypustit a to už jsem z rozhovoru na Českém rozhlase slyšel, že jich bylo pár vypuštěno. Za nejlepší považuji příběh páru, kdy žena nechtěla dát přečíst muži dopis. ()
K dokonalosti tomu chýbalo už len prepojenie, a lepšie príbehy, a väčšia hĺbka. Žánrovo ale presné. 2 z 5 ()
Hned první historka mě totálně rozsekala a s napětím čekal co bude dál a rozhodně nezklamalo. ()
Příliš nemusím povídkové filmy, které se skládají z menších či větších jednotlivých příběhů, jež spolu (postavami, dějově) příliš nesouvisí. Obvykle mě něco takového nedokáže dostatečně zaujmout, chybí mi větší propracování charakterů, více času a prostoru, abych si zvykla na jednotlivé postavy, naladila se na ně. O to víc jsem překvapená, že prvotina Denise Šafaříka mě dokázala hned od začátku zaujmout velmi. Je to taková příjemně nepříjemná, veselá i smutná směsice dobře zahraných příhod všedního dne, které na tom malém prostoru vlastně dokážou být často docela hluboké, docela nevšední, pobaví, rozesmutní, donutí vás přemýšlet. Samozřejmě mě některé ty mikropříběhy bavily více, jiné méně, některé by si možná zasloužily propracovat více, jiné zase naopak trochu zkrátit. Ani jeden z nich mě ale neotravoval, na všech jsem nacházela něco poutavého, a to považuju vzhledem ke svým výše nastíněným zkušenostem s povídkovými záležitostmi skoro až za malý zázrak. Byla bych docela zvědavá na Šafaříkův delší "nepovídkový" film s podobným černo humorně melancholickým laděním jako má O malých věcech. Zda by tento mladý talent dokázal udržet atmosféru, nápad i za situace, kdy by bylo třeba, aby to celé více drželo pohromadě, bylo tam více spojovacích prvků než jen žití ve společném domě, jestli by dokázal patřičně rozvinout, propracovat charaktery postav. Zdá se každopádně, že potenciál tam je a že by Šafaříkova scenaristická a režisérská dráha nemusela skončit tady tímto na debut až překvapivě povedeným "malým" počinem. 75 %. ()
Bohapustý amatérismus, nízká míra uvěřitelnosti a nejpokleslejší témata, která si dovedete představit. 10 % ()
Jako že rachitického Denise Šafaříka nemusim jako herce, tak jako tvůrce se mi pohled na něho zlepšil. Rozhodně originální nízkorozpočtovka naplněná zpočátku obvyklými situacemi ve zdánlivě nesourodých příbězích z jednoho paneláku. Líbila se mi gradace a vyústění scének ve svém scénáristickém provedení, která nejsou u českých filmů moc obvyklá. Vyzdvihnu ´´básničku #2´´ a scénka se spolknutýma klíčema, to bylo povedené absurdum. 70% ()
Scénka s klíčemi byla docela funny, ale zbytek byl ve stylu "wtf!?" Hodně velká podivnost. ()
presne takovy lidicky potkavam. jsou mezi nama. a pak jdou na FF. bylo to megavtipne. ()
Nikdy by mě nenapadlo, že ten nesmělý Nováček ze Zločinů velké Prahy bude schopen natočit takovou ujetost se slovníkem při kterém se i Dědictví aneb ... musí schovat. Nejlepší povídka je o snědených klíčích, také dusící manžel, blijící manželka a povídka o "mačke" byly dobré. Zbytek tak trochu zbytný, ale vcelku slušný debut Denise Šafaříka. ()