Život pod vodou

Od Wese Andersona jsem předtím nic neviděl, tak nemůžu nikterak srovnávat, ale myslím, že to nevadí. ŽpV není „běžný“ film, pluje si mimo běžné žánry a zavedená schémata, to mě docela těšilo. Největší radost mi dělal tamní humor, na mořský film poměrně suchý, absurdní a bizarní. Druhým potěšením byly herecké výkony všech představitelů, které sympaticky rezonovaly s vyzněním filmu. A třetím potěšením byla hudba: předělávky písní Davida Bowieho do portugalštiny(?) v solo-kytarovém provedení, a samozřejmě Sigur Rós v jedné z vrcholných scén filmu. (14.04.2005)

10 / 10 Ďalší z filmov, ktorý sa len ťažko opisuje slovami - podobné pocity, ako pri jeho sledovaní, som prežíval, keď som bol ešte malé dieťa a s kamarátmi v lese som sa hral na vojakov, či pirátov: strach, napätie, radosť aj smútok. Život pod vodou mi toto bezstarostné obdobie pripomenul, za čo som mu nekonečne vďačný, a odmeňujem ho maximálnym hodnotením. (06.11.2005)

Takovej hodně zvláštní film. Když jsem to viděla poprvý, říkala jsem si: "Co to sakra je?" Několik scén mě pobavilo, ale vzhledem k tomu, že jsem si vůbec nebyla jistá, jestli má být tenhle film braný jako komedie, jsem z něj měla celkem smíšený pocity. Podruhý se mi líbil o něco víc a začala jsem mu přicházet na chuť. A některý hlášky jsou skutečně geniální: "Kde je Esteban? "Sežral ho žralok!" "Je mrtvý?" "Je sežraný!" nebo závěrečné: "Za dvanáct let bude mému dítěti jedenáct a půl." Prostě svým způsobem geniální, ulítlý a skutečně netradiční film. Když objevíte jeho kouzlo, zamilujete se do něj. Když ne, budete jen tupě zírat, jakou blbost to někdo zase vymyslel. Já mu pomalu začínám rozumět... Není to totiž jenom komedie, tenhle film je jaksi melancholický a svým způsobem i smutný. Ale je na každém, jaký pocit si z něj odnese. (30.10.2006)

Naprosto fascinující a odzbrojující mystifikační pocta klukovskému světu dobrodružství a neohrožených hrdinů ze staré školy, variace na věčné téma Barona Prášila, ozvláštněná pseudodokumentární formou vyprávění, záměrně archaickou trikovou a animační stránkou odkazující ke stylu verneovek a rodokapsů (a třeba i k filmům našeho Karla Zemana) a v postmoderním synkretickém mixu film předznamenávající a doprovázející poetiku a estetiku snímků Michela Gondryho (neotřele pojaté představení výzkumné lodi s použitím jejího průřezu, práce s interiéry, s image oceánografů - geniálně příznakové červené čepice atd.)... Wes Anderson zamýšlel svou hravě nejednoznačnou mystifikaci jakožto vážně míněnou poctu a poklonu všem těm nádherným mužům vědy křížící svou práci s chlapeckými sny o dobrodružství a především pak oceánografu a vynálezci potápěčského přístroje Jacques-Yves Cousteauovi (zjevná aluze v názvu na jeho legendární cyklus Podmořský svět Jacquea Cousteaua). Na principu parodie tohoto a podobných přírodovědných dokumentárních snímků v kombinaci s hranou dramatickou rovinou a poetickou rovinou inspirující se nádherou oceánu a pestrostí a rozmanitostí podmořského světa vytváří Anderson doslova úchvatný filmový tvar. Co nelze nezmínit je dokonalý casting a doslova neuvěřitelná mizanscéna, už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu (mimo děl právě již zmiňovaného Gondryho) takhle esteticky ,,paf" :-) Rámec osobitého vyznění dotváří i brazilský folkař Seu Jorge, který příznačně pro film a jeho synkretický mix po svém (a dokonce v portugalštině) interpretuje kultovní písně Davida Bowieho, a samozřejmě úžasné a hvězdné (pro film s rozpočtem 25 miliónů až neuvěřitelně) obsazení v čele s Andersonovým oblíbencem Billem Murraym, který se od svého obsazení Sophií Coppola v jejím normotvorném filmu Ztraceno v překladu zařadil mezi asi nejzajímavější herecké tváře současné Ameriky a jehož střízlivé a umírněné herectví patří k tomu nejosobitějšímu, co může současná západní nezávislá kinematografie nabídnout (viz Jarmuschovy Zlomené květiny či Kafe a cigára). (29.05.2008)

Normálne dávam veľkú šancu tomu, že budúci film, ktorý Anderson natočí, úplne vypustím! Tento som pozeral na etapy, pretože som ho nedokázal sledovať dlhšie ako 20minút. Očakávaný inteligentný humor sa zmenil na úplné žvásty, a scenár sa tvorcovia snažili oživiť párkrát vykríknutým slovkom 'fuck'. Smutné mrhanie potenciálom hereckého obsadenia. 35%. (27.08.2006)