Rodáci

Takže…. i přesto, že docela v poslední době sleduji staré komunistické seriály, které jsem naposled viděl někdy v osmdesátých letech, moc se mě do této recenze nechtělo. Přece jen, seriál je psán v pozdní totalitě a to jsem již o soudruzích a jejich kulturní tvorbě ledacos věděl. Celé svoje psaní tedy zatím rozdělím do několika částí. Nechci, aby to bylo příliš dlouhé, kdo to má pak číst. Jo a koukám na nějakou novou verzi kde je 13 dílů místo původních 22. Tuším, že to reprízovali na barrandově. Až dokoukám seriál celý, tak to možná vše přepíšu a nebo také smažu. Uvidíme…………………… Dodatek po shlédnutí – být stručný se mě nepodařilo. Kdo nechce trpět a nebo není přesvědčený soudruh, tak ať se radši na tenhle seriál nekouká a dál nečte. Ke konci to už bylo na hraně jestli u toho vydržím. Jo a holky ať se na to radši nekoukají vůbec. Více idiotsky napsané a zahrané ženské role jsem ještě neviděl. Stručně řečeno do šestého dílu jedna hvězda, další už jen odpad…………………………. 1-3 díl Rodáci jsou skutečně v některých ohledech originální. Tak ploše napsané kladné hrdiny (tajní či budoucí komunističtí odbojáři - partyzáni) jsem dlouho neviděl. Nejvíce si asi zahráli herci negativních gestapáků, SS a kolaborantů. Nemá cenu moc herce jmenovat, protože se jich v seriálu vystřídá velká spousta. Dialogy mezi děvčaty jsou naprosto debilní. Jediné oživení snad přináší ve třetím díle pár scén ze zámku, kde hlavní hrdina posléze pracuje. Vitásek na konci třetího dílu zastřelí nového správce zámku, německého kolaboranta, a je nucen uprchnout………………………………. 4-6 díl Hlavní hrdina je již bezpečně u partyzánů. Záběry z jejich zemljanek a vzájemné dialogy partyzánů patří k tomu lepšímu z těchto dílů. Život takové odbojové skupiny je popsán docela realisticky, bez zbytečných agitačních keců. Tohle už neplatí o situacích, kde dochází k zakládání revolučních výborů (konec války se nezadržitelně blíží) a všichni kdo nejsou komunisti jsou vylíčení jako kulaci, kolaboranti a vůbec svoloč všeho druhu. Přichází osvobození, trocha akce a celkem solidní ztvárnění radosti z konce války. Šestý díl už však spadá znovu do docela nechutné komunistické nalejvárny. Komančové jsou místy ztvárněni celkem realisticky: Nepotřebují žádná pověření, nerespektují žádné zákony, jen namíří kvér a vezmou si co chtějí. Považuji to za klad seriálu….. i když to tak soudruzi zřejmě nezamýšleli . Šestý díl je obecně docela odporný pro každého, kdo nemá vymytý mozek bolševickou rétorikou………………………………. 7-9 díl Tak soudruzi a samozvaní “ochránci práv” mě začínají pěkně lézt na nervy. Adorace Vitáskova regulérního samozvaného gangu, jednající v podstatě bez pravidel je docela hnus. Scénáristé a režisér Adamec se to snaží zachránit tím, že nechá tuhle bandu bojovat také proti německým záškodnickým skupinám, plus zachrání jednoho poctivého němce. Schůze různých výborů, komisí a svazů nabírá na síle a koukat se na to nedá. Pokud se scénář drží stranou politiky, tak to pořád docela jde. Osmý díl radím všem normálním lidem raději přeskočit. A devítku taky… Dívčí dialogy jsou stále úplně mimo…………………………. 9-11 díl Moc se toho nezměnilo. Začíná tažení proti “zlým“ kulakům, kteří jsou znázorněni jako hamižní a nepřející svině, protože prostý lid hladoví (sucho) a oni si tajně schovávají nadměrné zásoby. Lidovci to taky celkem schytávají a Národní socialisté taktéž. Docela lituji pár výborných herců, kteří musejí ztvárňovat “hodné“ soudruhy (Brzobohatý) a naopak například Ilja Prachař, v roli lakomého kulaka, docela pobaví .. Pěknou svini, ovšem celkem dobře zahranou, také s chutí hraje Bronislav Poloczek a Václav Postránecký. Postupně docházím k názoru, že jakákoliv scéna kde nefiguruje neměnný tragický výraz mladého Vitáska, je přínosem seriálu. Horší už to asi těžko může být………………………. 12-13 díl Hnus. Komančové se prostě nestyděli ten svůj převrat docela otevřeně prezentovat i v tomto seriálu. Násilné přebírání moci, seznamy reakcionářů a lidí, kterých je se potřeba “zbavit” (vyložte si to po svém jak to Vitásek myslel) jsou na denním pořádku. Busty Leonida a Josifa pomalu v každé místnosti. Dostávám pocit, že koukám na nějakou zvrácenou perverzní filmovou úchylárnu. Chudák herec Šťastný, protože jeho postava je v posledních dílech těžce napřesdržku. Jednu hvězdu dávám sobě za osobní statečnost v dokoukání seriálu. (26.02.2015) (menej) (viac)

Odpad nedám, protože to je skvělý studijní materiál, cosi jako nacistický Žid Süss z roku 1940. V současné době (2024) vytáhla tohle veledílo slovenská Markíza International (hahaha!!!), protože opakovat pořád dokola majora Zemana, Okres na severu nebo Ženu za pultem už asi nebylo únosné. Autorem scénáře byl asi především tvůrce románové předlohy Jaroslav Matějka, který patřil k těm režimním spisovatelům typu Pilaře, Pluhaře nebo Kalčíka. Ve Vitáskovi se asi viděl sám, nakonec jeho osud byl trochu vzdáleně podobný jeho hlavnímu románovému hrdinovi. Tento celoživotní pracovník ústavu marxismu-leninismu KSČ a celoživotní člen komunistické strany nemohl vysmahnout nic jiného, než romány Rodáci a odrodilci a Kam kráčíte rodáci? A ne pokyn své strany tedy ke čtyřicátému výročí jejího vítezství vzniklo tohle veledílo. Zajímavé je, jak bez zábran předvedli (přes manipulativní dehonestaci svých politických protivníků – především národních socialistů, méně lidovců a nejméně sociálních demokratů) brutalitu a pohrdání zákony při převzetí moci, i třeba fakt, jak jim už od první chvíle sloužila Státní bezpečnost k likvidaci potencionálních i skutečných nepřátel. Matějkovi a jemu podobným asi nedošlo, že vlastně ukazují (po příslušném odfiltrování) něco, na co sice byli v době své vlády hrdí, ale co se ve skutečnosti příčí všem atributům toho, čím se sami tak rádi oháněli a chvástali – humanismem, spravedlností, láskou k lidem i vlasti. Seriál končí krátce po únoru 1948. Už tehdy jsem litoval Jana Šťastného, protože svým Vitáskem se naprosto zesměšnil a to dohromady mnohem víc, než celá ta záplava ostatních herců dohromady. Se seriálem mám ale spojené jiné jméno. Seriál totiž vyvolal ve své době bouřlivé a nutno říct že i posměšné a odsuzující reakce. Ve Svobodném Slově patřila k nejhlasitějším kritikům právě mladá Mirka Spáčilová, která se nebála seriál patřičně „ohodnotit“. Svobodné Slovo šlo tehdy v létě 1988 na dračku, protože se zde otiskovaly dopisy diváků, vesměs stejně peprné, jako její umělecká kritika. Adamec, a především Matějka se zase bránili díky čs. Televizi a Rudému právu. Adamec argumentoval úplně stejně, jako tvůrci vlastně svým způsobem podobných dnešních sraček, že prý diváci nejsou dost vyspělí a mají špatný vkus. Paradoxem je, že přitom v době, kdy Rodáci běželi v televizi dotáčel naopak skvělý seriál ze sportovní prostředí Dlouhá míle. To byla reálná ukázka a hlavně kritika tehdejšího režimu (i když zabalená do sportovního hávu) a jako kdyby předznamenávala to, co přišlo dřív, než si onen Matějka, ale možná i Adamec představovali. Dlouhou míli ale napsal jistý Ivan Hejna, syn Jiřího Hubače, který měl kvalitní scenáristiku na rozdíl od režimního pisálka Matějky v krvi. Matějka svůj opus zase hájil tím, že chtěl mládeži předvést ono období války a let po ní jako – dobrodružství a ne jako učebnici. Diváky měla ke sledování asi taky přitáhnout na svoji dobu docela slušná záplava nahotinek, Ljubou Krbovou počínaje a Nelou Boudovou konče, Žáková a Bartůňková se držely zpátky. Jinak z retro pohledu byl seriál udělán velmi pečlivě, poněkud směšně vypadaly „bojové“ scény, Adamcovi měl někdo vysvětlit, že za druhé světové války se vojáci už nestavěli do hustých řad nebo chumlů jako za Marie Terezie. Vůbec akčnost (s výjimkou nakládačky, kterou dostal Vitásek v posledním díle) byla slabou stránkou celého veledíla a vrcholem byla komunistická parafráze na zapomenutý pochod studentů na Hrad, kdy v čele davu odpůrců komunistů vyváděl s americkou vlajkou a šíleným výrazem v obličeji Karel Roden (bývalý kolaborant a syn národního socialisty Petra Kostky) podporovaný Danielem Landou. Tady se mladí reakcionáři stáhli před pevným krokem postupujících příslušníků SNB, v tom skutečném případu v Praze dostala mládež nakládačku, proti které byla ona dobře zorganizovaná akce na Národní Třídě selanka… (02.02.2024) (menej) (viac)