Réžia:
Evžen SokolovskýScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard LandischHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Jaroslav Moučka, Jiřina Švorcová, Petr Svojtka, Jarmila Švehlová, Renáta Doleželová, Josef Bláha, Jiří Štěpnička, Martin Růžek, Alois Švehlík, Josef Bek (viac)Epizódy(13)
Obsahy(1)
Hrdinou třináctidílného seriálu je okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník. Působí v silně průmyslovém a bouřlivě se rozvíjejícím se kraji.Každý jeho den je plný událostí, které je nutno řešit. Pláteník je člověk, který cítí svou odpovědnost za přítomnost i budoucnost naší země. (woody)
Recenzie (225)
hodně poučný, už je z toho cítit to marný zoufalství lidí (i tvůrců), kteří razí systém navzdory své vlastní přirozenosti a potřebám, takže výsledek už neláká ani největší idealisty, pro oportunisty zas nebylo v tom všeobecným rovnostářství tolik příležitostí, takže všem nakonec zbývala jen ta rezignace, včetně Pláteníka, když si povzdechne, že nikdo mu nikoho jinýho nedá, než ty pochybovače a lemply ... moje nejoblíbenější postava: podnikový šofér Pepíček Bláha, který v seriálu zastupuje vox populi vox dei, s ničím se nemaže, na všechno má jasnej názor a i když občas dokáže bejt radikální, pořád si udržuje žoviální nadhled ... ()
Třicet případů Majora Zemana se dnes považuje za první českou moderní detektivku. Diváky to ve své době bavilo a ukázalo se, že to baví i diváky současné. Oproti tomu seriál Okres na severu je čistá propaganda o životě tajemníků a kdyby se vysílal dnes, nikoho by to nezajímalo. To potvrzuje i zdejší nízké hodnocení. ()
Pár poznámek: 1. Seriál by byl báječnou náhražkou již neprodávaného rohypnolu, kdyby nebylo těch velice dramatických znělek, které v normálních filmech režiséři používají jen zřídka a pouze k doopravdy tragickým okamžikům, třeba když hlavní hrdina zemře. Zato Sokolovský je do děje lupá každou chvíli, třeba když se Pláteník dozví tak závažný fakt, že jeho budoucí zeť není v SSM, anebo když na schůzi dojdou k závěru, že tomu a tomu musejí pozastavit členství ve straně. 2. Seriál vyřešil jednu pradávnou záhadu, totiž co dělá Superman, když zestárne a má těsně před důchodem. Odloží své létající spodky a jde dělat do Brodu okresního tajemníka. 3. To s těma odloženými spodkama jsem kapku přehnal... on je sice pověsí na hřebíček, ale místo nich si opatří věrného řidiče Bláhu, který ho doveze, kam potřebuje. Dá se tak říct, že Bláha se stal Pláteníkovými létajícími spoďáry. Tak mě napadá jedna hádanka: jaký je rozdíl mezi Supermanovými spoďáry a těmi Pláteníkovými? Oboje vás donesou, kam chcete, ale ty Supermanovy u toho tolik nežvaní. 4. Bláha má práci snů, jednou dvakrát za den někam Moučku odveze a jinak má těžkej lehároš. fakt by mě zajímalo, co v přestávkách dělá. Nehledě na to, že Moučka by mohl řídit auto sám, stejně při jízdě nic nedělá, ani si nečte noviny, ani materiály, ani nepracuje na laptopu, jen bohapustě kouká z okna a žvaní s řidičem. 5. Pláteník auto využívá k všelijakým výletům (zajedeme si jen tak do chemičky) a k vyřizování soukromých věcí, ovšem na rozdíl od chudáka Řandy mu to prochází (viz dále bod 7) 6. Superman Pláteník vyřeší jakoukoli zapeklitou pracovní situaci a ještě navíc velice úspěšně zasahuje do všech myslitelných lidských oborů, zkrátka takovej normalizační da Vinci. Třeba na něj tlačí trenér místního hokejového družstva v podání Přeučila, aby coby okresní tajemník KSČ šel před důležitým zápasem do kabiny a přednesl hokejistům motivační projev (!). Moučka doopravdy jde a řekne hokejistům takový fantastický věci, že by to rozbrečelo i Jana Plavce, srazilo mu sebevědomí tak, že by mu ho zpátky nevrátilo ani přečtení všech svých příspěvků na fb a vyplnění motivačního notýsku. Zkrátka ty hokejky začnou sázet jeden gól za druhým. Podobně mi dlouho v mysli zůstane scéna, kdy Pláteníkovi nadšeně děkuje, třese rukou a navrhuje na Nobelovu cenu architekt místního divadla poté, co ho okresní tajemník obdaří úžasnými postřehy, že jako budova divadla musí lidi přitahovat, aby do ní rádi vstupovali. 7. Řanda byl vykreslen jako padouch, ovšem podle mě to bylo vůči němu velmi nespravedlivé. Vždyť ty jeho dýchánky se lišily od těch Pláteníkových oslav jen tím, že na nich měl mladé dívky, zatímco Pláteník si vystačil s chlastem. Zaujalo mě, jak si Moučka vzal příklad z Masaryka, padouchovi nepodává ruku. 8. Dietl v tomto seriálu prokazuje, že doopravdy neměl moc velký smysl pro humor, neboť tu nejsou vůbec žádné legrační scény (přitom by stačilo tak málo, nasadit Moučkovi červený nos, nechat ho sebou fláknout na chodbě apod.). Zároveň Dietl v tomto seriálu, na rozdíl od jiných jeho děl, neprokazuje, že umí scény dramatické. 9. Pláteník ve své vzorné kariéře pouze jednou požádal o protekci, a to pro svého ochrnutého kamaráda, kdy zavolal do jeho podniku, aby ho nechali ve funkci. Což mě fascinuje, neb ten kamarád byl lesníkem. Takže mu jeho podnik upravil terénní auto na ruční pohon a on se tak mohl dát prohánět po lesích. To by mě fakt zajímalo, jak mohl dál plnohodnotně zastávat svojí práci, to měl jako zajíce, srnky apod. tak vycvičené, že se zdržovaly zásadně okolo lesních cest a silnic? A taky musel mít v revíru jedině čestný pytláky, kteří mu prchali zásadně po silnicích. 10. Musím se přiznat, že ten závěr jsem nepochopil. Pláteník and his boys přijdou na nějakou schůzi, ostatní účastníci nadšeně plácají, Moučka se zeptá, proč tak tleskají, copak přijel ÚV? Prachař mu odpoví, však ty víš, čemu tleskají. Moučka se pousměje a začne nadšeně plácat taky. A všichni tak tleskají až do závěrečných titulků. Možná to byla drobná Dietlova radost, páč na prvním místě v titulcích byl on. Na obecné téma tleskání a jeho absurdity by se dala napsat celá úvaha, kterou mě ale momentálně nebaví smolit () (menej) (viac)
Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? ()
,,My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit! '' Z téhle věty sekretářky soudruha Pláteníka - tajemníka ONV KSČ zamrazilo...Jo, tehdy mělo každé řemeslo svůj film. Soudruhu Pláteníkovi jde o prospěch každého občana, který si k němu přijde postěžovat i o problémy a rozvoj místní chemičky... Hlavní roli si střihl kovaný komunista Moučka, manželku mu dělá kovaná komunistka Švorcová. V seriálu se více či méně mihne i vícero socialistických hvězd, přičemž převládají herci, kteří už za sebou měli nejeden komunistický ideologicko-poučný humáč. Za zmínku stojí i pekelná hudba, která připomíná budovatelské pochody vyřvávané rozhlasem po drátě. To se prostě musí vidět. Mazec. Hvězda za to retro, protože podívat se do takovéhleho Jurského (komunistického) parku se v tak ucelené formě jakou nabízí tento seriál jinde nepodaří ! * ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (30)
- Šofér (Josef Bláha) při poslechu rádia říká: „Takhle zpívám taky, když se nachladím.“ Z rádia lze slyšet píseň „Pojď“ od Jiřího Schelingera. (sator)
- Pionýři zpívají píseň „Se zpěvem a smíchem“ od autora textu Olgy Rambouskové (což je pseudonym divadelníka a textaře Františka Kubra 1905–1958) a autora hudby Josefa Stanislava (1897–1971). U táboráku zazni píseň „Život je jen náhoda“ autorů Jiřího Voskovce, Jana Wericha a skladatele Jaroslava Ježka. (sator)
- Hlavnú úlohu okresného tajomníka Josefa Pláteníka mal pôvodne hrať Josef Bek. (Raccoon.city)
Reklama