Volanie mora

Vysoká úroveň hereckých výkonov (hlavne toho Bardemovho) a citlivosť režijného prístupu k psychológii si možno nezaslúžia toľkú sentimentalitu. Tá totiž filozofický potenciál potápa do sĺz, určených divákom telenoviel. Ale možno to Alejandro Amenábar robí schválne, aby oslovil čo najširšie publikum. V mojich očiach tým však jeho film tak trochu stráca na hodnote a stáva sa skôr ideálnym večerným TV filmom, ako veľkým príbehom na kino plátno. Ale čert to ber - slzil som a pri jednej scéne som onemel - pri scéne lietania. Presne takto vyzerajú moje „lietajúce sny“. Nádhera. (29.12.2004)

Osobně jsem pro eutanazii všemi deseti, proto je mi i poslání tohoto snímku sympatické, ale přesto mé nadšení nedosáhlo vrcholu. Hlas moře není o ospravedlňování eutanazie logikou a argumenty, jako např. Doktor smrt, Hlas moře raději působí na city. vypráví lidský, dojemný příběh ochrnutého muže, který sice svým charismatem předčí většinu životaschopných, ale nepřestává mluvit o tom, že chce umřít. Konverzační složka filmu má svou nezpochybnitelnou úroveň, dialogy jsou zajímavé, padne řada moudrých slov, ale u mě to pořád ne a ne klapnout dohromady a vynutit tu cílenou slzičku na tváři, nebo aspoň silně depresivní pocit jako zmiňovaný, a pro mě lepší, Doktor Smrt. 7/10 (16.08.2011)

Herectví Javiera Bardiema, jenž mě oslovil již v jiném biografickém snímku Než se setmí, je odzbrojující i tehdy, představuje-li hrdinu nanejvýš tělesně indisponovaného, jakým je Ramón. Ze záběrů na jeho tvář, ze znění jeho hlasu by se nezasvěcený mohl domnívat, že jde o drama nesmírně vitálního a otevřeného muže, laskavého a bdělého a úspěšně překonávajícího tragický životní otřes, a ne o studii hluboké tragédie trhliny mezi představou o životě a jeho krutým darem. Kdo by se zde odvážil soudit? Na to režisér odpovídá jednoznačně a naneštěstí dosti tendenčně a právě všechny hrdinovy střety s jinak smýšlejícími vyznívají hluše, předpokládatelně – nikdo nedokáže hrdinovu přesvědčení smysluplně vzdorovat, a ten tak nemusí své rozhodnutí znovu přehodnocovat. Nepodněcují jej k tomu ani nová hluboká přátelství. Především komorní scény niterného sblížení s advokátkou Julií se přitom zdají osvěcovat nové životní cesty, ale i kamarádská a vitální Rose má ve své spontaneitě a prostotě sílu něco nového začít. Lze litovat, že obě ženy vstoupily do jeho života příliš pozdě – v čase, kdy mu vtiskla formu ona nevůle setrvávat nadále v nesvobodě, ve vězení vlastního těla. Amenabár vypravuje citlivě a decentně a například způsob, jakým integruje Ramónovy sny a představy do reality, napovídá, že by býval mohl příběh dovést i k opačnému konci, aniž by oslabil jeho jímavost. Nebýt ovšem holé skutečnosti, kterou film tlumočí. (04.03.2024)

Souboj tří žen o jednoho ležícího muže. Přiznám se, že jsem s obavami čekala něco jiného. Inu každý děláme chyby, já udělala tu, že jsem si přečetla oficiální nesmysl distributora a některé komentáře. Světe zboř se, nepřišlo žádné citové vydírání, ale zajímavě nastavený pohled do života několika lidí. Několik silných momentů a několik úsměvných. Ocenila jsem slovní sboj s knězem z přízemí do prvního patra. Besserwisserei mě vždycky dokáže pobavit. Takže - ač jsem to sama nečekala - u mě dobrý! (22.02.2018)

Tenhle film přišel v pravý čas. V dnešní době má jedinečnou šanci uspět. Jeho vedlejším účinkem je rozpoutat debatu o asistované (sebe)vraždě. Euthanasie - ano, či ne? Je život můj, nebo není? Velice citlivé a osobní téma...a kompromis v nedohlednu. Ramón leží celé dny v posteli a chce umřít. Nesnaží se najít druhý smysl života. Nechce jezdit na vozíku po přírodě, nechce žít dál, i když jinak...ztratil důvod žít...byl ten důvod, pro který žil, pohyb? Nohy, ruce, schopnost milovat atd. atd.? Pro mě je Ramon slaboch, i když ho chápu. Já s euthanásií nesympatizuji a kloním s ek názoru, že člověk na svůj vlastní život prostě sáhnout nesmí, nemá k tomu právo. A proto mi vyznění filmu není moc po chuti. Skončilo to tak, jak si asi většina moderní společnosti přeje, i tak, jak se to stalo skutečnému Ramonovi. (21.10.2009)