Lev v zime

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)

Totální herecký koncert Katherine Hepburn a Petera OToola. Seriously ten film by byl geniální i jako němý se sledováním jejich tváří. Všechny stárnoucí herečky typu Meryl Streep se mohou jít zahrabat oproti tomu, co tu převáděla v 61 letech ona. Ano, objektivně je to delší a divadelní více než je zdrávo. Ale pustte si to kdokoliv, kdo máte chuť na kvalitní výkon. Jako bombonek je tu mladý Hopkins a Dalton nebo Nigel Terry 10/10 a je to lepší než Logan. (12.10.2023)

"Mohl jsem dobít půlku Evropy, ale můj život ovládaly ženy!" - aneb - Přesvědčivý portrét královské rodiny, kde se nenávidí každý s každým, a kde dokonce i matka spřádá intriky se svými syny proti sobě navzájem. Paralela s Shakespearovým Králem Learem je více než zřejmá a starý Jindřich II. (hraný 36-letým Peterem O'Toolem) ji koneckonců sám naznačí. Dialogy jsou brilantní, herecké výkony pozoruhodné. (07.08.2005)

Jindřich II. vládne své zemi, splnit ovšem musí nejedno dané slovo. A také má své plány. Ty má ale každý z rodiny a nikdo je s nikým dalším nesdílí. Na oko je ale každý schopen všeho a se všemi. To je politika, to je cesta k moci. ~~~ Bravurně natočená divadelní hra, výborné dialogy sviští jeden přes druhý a nejeden tne do živého. Výborní herci, ztělesnění intrik. Pravdou ale je, že mi poslední třetina přišla už trochu slabší. Těžko sice chtít od divadelní hry sestříhání, ale jistá redukce by neuškodila :) ~~~ Ještě bych chtěl tohoto Lva porovnat s tím z léta páně dvoutisícího třetího, leč jazykem anglickým nevládnu plynně natolik, abych "Picardova" Lva dokázal si vychutnat bez titulků, případně dabingu. A ani jedno nenacházím. ~~~ Já vím. Vy víte, že vím. Já vím, že víte, že vím. My víme, že Jindřich ví, a Jindřich ví, že to víme. Jsme vševědoucí rodina. ~~~ EDIT: Stalo se, porovnáno. modernější verze se mi zdá jen o malinko slabší :) (13.05.2011)

Historické filmy sú môj "šialok kávy", ale toto mi výnimočne nesadlo. Ústrednú melódiu poznám už dlhé roky a som rád, že po dlhých rokoch som sa dostal i k filmu ku ktorému patrí. Hudba, presnejšie hlavný motív je aspoň pre mňa tou najkvalitnejšou časťou filmu, hoci hudba počas filmu nie je tak výrazná. Pochváliť by som mal i herecké výkony, ale neurobím to. Dialógy sa mi zdali fajn, aspoň chvíľu...Potom príde zvrat, chaos, a zase zvrat a ja som sa v tej zvláštnej rodine začal strácať a film začal strácať i diváka, teda mňa. Dokážem veriť nekonečnej túžbe vládnuť a byť kráľom, ale nedokázal som sa naladiť a uveriť tým dialógom alebo postavám, ktoré sa 10 minúť dokážu smrteľne hádať, pomýšľať na vraždu, aby neskôr boli v náručí, spomínali na šťastné časy a o nemalú chvíľu na to zase sin zase priať smrť toho druhého. Som rád, že som to videl, ale raz to bude stačiť. 60%. (23.01.2018)