Hlídka v Ardenách

Prosinec roku 1944. Ztracená hlídka v Ardenách má obsadit důležitý strategický dům, který není obsazen nepřítelem. Jedné noci je však nepřítel blízko, velmi blízko, jsou slyšet německé hlasy. A začne ... největší ... koulovačka v dějinách válečných filmů (ne, nejedná se vtip). Celý tento film si dokáže udržet zajímavou atmosféru, ale nemůže se to obejít bez stupidních zimních radovánek. Vtipně, až uboze pojatý válečný film, ovšem se zajímavým nábojem. (07.02.2009)

,,Voni nás koulujou... co když válka skončila a nám to neřekli?! '' . Hlídka v Ardenách je parádní válečně - psychologický film. Jsem si jist, že v reálu by klíčové momenty mohly proběhnout mnohem méně komplikovaně, ale což. Film má perfektní spád a z kraje i lehce strašidelnou atmosféru. Herci jsou naprosto uvěřitelní a všichni sympaťáci (jak by ne, je to tam samá hvězda). Neměl jsem problém uvěřit, že se jedná o četu mladejch americkejch kluků, kteří odjeli za oceán kopat Nácky do prdele - akorát, že se jim při tom kopání původní četa neustále zmenšuje o další a další padlé... V Ardenách se v roce 1944 dělo lecos, věřil bych, že kniha mohla mít reálný základ. Ne každej Němec byl fašista a ne každej měl chuť padnout, když už to s tou tisíciletou Třetí říší bylo už po 5 letech válčení řádně nahnuté... Lehce mi nesedl hudební doprovod, ten rok 1992 se na tom docela podepsal nepříjemnými syntetyzátory v té době sice moderními, ale pro mne stále neskutečně umělými a špatně poslouchatelnými. Také mne zaujalo, že nikdo z patroly neměl u sebe sapík Thompson. Každý měl jen karabinu M1 (i poddůstojník). No a v závěru sice krátký ale přesto jasný záběr na postupující německou techniku opět ukázal na americké M3A v německé kamufláži... Ať tak či tak, tohle jsou 4 solidní vánoční kolečka německého salámu. * * * * (28.11.2013)

Podobně jako u Pollackova Hájili jsme hrad z toho úplně čiší ten literární původ, což těm, kteří čekají na kulometné palby a vyhřezlá střeva na dně zákopů, nemusí dvakrát vyhovovat. Stejně jako ve Whartonově novele se ošklivost války připomíná spíše radostmi života a zároveň vše směřuje k důkazu o absolutní nevyzpytatelnosti válečného šílenství, kdy se dobrá vůle a úmysly rychle mohou zvrtnout v něco strašného. Co pro Tenkou červenou linii udělala hudba Hanse Zimmera, to umí tady ta Marka Ishama. Její magičnost to pozvedá o úroveň výš.. (04.10.2022)

Ten častý voiceover mě docela rušil. Tenhle svět možná brzy opustí, je totiž rok (zas a znovu, velmi oblíbený) 1944 a oni kdesi v Ardenském lese dostávají další úkol. Když ho splní, beztak je čeká další, možná o dost nebezpečnější. Jsou mladí, mají strach a jsou nepodstatnými figurkami v tomhle válečném běsnění. Tvůrci namísto velkých válečných sekvencí sází na atmosféru, což se jim místy daří. Lecčemu pomáhá i obsazení dnes známými tvářemi (Peter Berg, Kevin Dillon, Ethan Hawke, Gary Sinise). I přesto vím, že se k téhle látce už nikdy nevrátím. (26.08.2014)

Ze začátku jsem tomu příběhu nějak nemohl přijít na chuť, ale ve druhé půlce (a hlavně konec) se to rozjelo. Ty rozpaky ze začátku byly pravděpodobně proto, že jsem tak nějak čekal klasickou válečnou akci, ale chyba lávky. Ostatně to jen ukazuje, že válka není plná hrdinů a bojechtivých "vojáčků" - tihle kluci válčit nechtějí a smiřme se s tím, že i na druhé straně jsou Němci, kteří na vůdce z vysoka... no a když se takové skupiny potkají ve válce...,ale musím říci, že jsem ten zvrat čekal již od chvíle, kdy se začalo rýsovat ta "dohoda". SPOILER: dosti zajímavý obraz je ten, kdy při cestě na ošetřovnu ve vojenském jeepu umírají bok po boku americký voják židovského původu a zraněný německý voják - nějaká "rádoby nadřazená rasa nebo ta podřadná" jsou ve chvíli kde tam. Ve výsledku tento snímek funguje - dávám mu za ****. Na druhou stranu musím ale uznat, že film Tichá noc se mi líbil víc. (26.02.2014)