Hezké vesnice hezky hoří
Lepa sela lepo gore
Pretty Village, Pretty Flame
Obsahy(1)
Mladý Milan so skupinou ďalších srbských vojakov uviazne v opustenom tuneli, kam sa ukryli bosnianskymi moslimami, medzi ktorými je aj jeho kamarát z detstva Halil. Nočná mora, ktorá sa neustále predlžuje, je prerušovaná návratmi do mierových čias a do prvých dní vojny, ktorá proti sebe postavila bývalých susedov i priateľov. Výsledkom je nesmierne silný a nekompromisný pohľad na jeden z balkánskych konfliktov. (RTVS)
(viac)Recenzie (94)
Takovym zpusobem popsat valku umi jen byvale staty Jugoslavie. Az perverzne se prolinaji pasaze drsne s temi humornymi, ktere mnohdy prechazeji az do abstraktni podoby. Ma to svuj osobity styl, ktery me bavi. Hlavne ale cerpa z pritomnosti a film je onou valkou doslova nasaty. Jediny duvod, proc nedam plne hodnoceni je snad necitlivy strih a fakt, ze tvurci chteli dat do filmu vice emoci a informaci, nez se do nej nakonec veslo. ()
Asi nejlepší balkánský válečný film. Několik časových rovin a nejrůznější šílené charaktery. Občas je vám z toho zle a vzápětí vás režisér naprosto dostane nějakým vtípkem - ale humor je to obvykle dost černý. Strašná škoda, že to u nás nešlo ani v art-kinech - přitom tenhle film uspěl docela dost i v zahraničí. ()
Vidieť tento film v Bosne, v jednom z tých dodnes ešte stále poznačených, rozbitých a poloopustených mestečiek, je niečo celkom iné ako len silný audiovizuálny zážitok, je to prežitok reality. ___ Spolu s ďalším Dragojevičovým filmom RANE tvorí LEPA SELA LEPO GORE úhrančivý diptych o psychologicky zruinovanej Juhoslávií 90. rokov videný zvnútra, priamo od zdroja. Divácka príťažlivosť vo forme postmoderného spracovania môže budiť dojem nadbytočnosti, štylistickej exhibície, ktorá vlastne až ruší účinok tej všadeprítomnej beznádeje - ale v skutočnosti ju možno práve naopak takáto dramaturgia scén, stavajúca do kontrastu aj prepájajúca rôzne časové roviny, podporuje a efekt dialekticky zosilňuje. Druhou námietkou v podobnom duchu je charakter hlavných hrdinov, bodrých a hláškujúcich aj zoči-voči smrti, aj napriek všetkým hrôzam, čo sa dejú okolo nich, ním samotným aj nimi páchaným. Tu treba brať do úvahy ani nie to, nakoľko takéto zobrazenie vystihuje akúsi hypotetickú národnú povahu Srbov, ale skôr v akých podmienkach sa tak dialo... - a že film bol točený v izolovanej krajine pre domáce publikum. Nevysvetľujú sa príčiny toho, čo sa deje, ukazujú sa devastačné následky toho, čo sme spustili/dovolili/nezabránili tomu a čo teraz požralo všetkých naokolo. ()
nejlepší protiválečný film, co jsem kdy viděl. ()
Jednoznačně jeden z nejlepších válečných filmů vůbec! ()
Prokousat se "nudou", znamená zvítězit... ()
Na základe celkového hodnotenia som teda čakal väčšiu pecku. Netvrdím, že to bola nuda, ale zmätok v postavách som mal počas celého filmu a ani záver ma až tak "nedostal". ()
Hodně silný film, který jednoznačně poukazuje na nesmyslnost války, jejíž zrůdnost je znásobena, pokud je občanská. Dle mého jeden z nejlepších (možná nejlepší) film o válce v bývalé Jugoslávii. Příběh situován do konfliktů mezi Srby a bosenskými muslimy, kdy se skupinka srbských vojáků po bosenském útoku uchyluje do starého tunelu, kde čelí tvrdým psychickým a fyzickým podmínkám. Ve filmu je řada retrospektiv které ukazují „idylický“ život za Tita (což je v až brutálním kontrastu se syrovou realitou občanské války). Silným momentem celého filmu je kamarádský vztah hlavního hrdiny Srba s muslimem před válkou a jejich konfrontace na život a na smrt za války. Vzhledemk srbské produkci a době vzniku lze konstatovat až nečekanou relativní neutralitu, samozřejmě s mírným příklonem k Srbům. Jen to zdůrazňuje, že tahle válka neměla těch dobrých a těch zlých, ale jenom těch zlých a více zlých. Ve filmu je několik opravdu hodně silných momentů, dusivá atmosféra v tunelu, krvavá skvrna na zdi ve vypáleném domě a k ní šipka Četníkova matka (Srbova…), či srbský voják, který kouká na hořící vesnici a hlásí „Lepa sela, lepo gore“… ()
Juhoslovanské filmy sú vždy zvláštne. Ich humor, ktorý často ide za hranicu únosného, si tu robí srandu z vojny, zabíjania, a všetkého, čo normálny človek radšej nechce vidieť, a už vôbec, aby sa z toho smial. Tak ani nemôžem povedať, že by sa mi film páčil, ale určite zaujal. Tie vzťahy medzi národmi na Balkáne asi vystihol, od detského veku až po vek zabíjania, vypaľovania a iného besnenia. ()
Neviem si predstaviť ako takýto film vníma niekto, kto osobne nepozná Balkán a balkáncov. Je v ňom totiž vidieť všetko, celá schizofrénia tohto nepríčetného národa, celá nepochopiteľnosť a bizarnosť vojny. V tejto vojne sa diali aj omnoho zverskejšie veci, ďakovala som v duchu režisérovi za to, že sa nepustil do totálneho naturalizmu, že to bolo smerované skôr akosi hystericky tragikomicky, s vyzdvihnutím absurdity diania v tejto nádhernej krajine. Dajte bláznivej mentalite zbrane, anarchiu podporenú silnou propagandou, zaliatu rakijou a horúcou krvou a vyjde vám niekoľko rokov trvajúca občianska vojna, ktorej následky nezmiznú celé veky. Niektoré trpko vtipné narážky na Tita, staré známe piesne, akási podivná "česť", o ktorú sa viedli spory - to všetko urobilo veľmi silný drink namiešaný z týchto pálivých ingrediencií a naservírovalo ho tak, že mierne povedané - ohromil. Nebolo iste povedané všetko, históriu by každá zo zúčastnených národností napísala inak, kde ale bola a je PRAVDA, to rozhodne nevie nikto! A ak si myslí že áno, patrí mu len kyslo ironický úškrn a lá Nikola Kojo. ()
Geniální film- naprosto dokonale spojuje tragiku války s humorem, bez kterého by se nedala přežít. ()
Válka pitomá. Je jedno, že ti dva byli kámoši. Teď je jeden na týhle straně a druhej na tamtý. Se samopalem a v zelenym. Výborně natočenej film pod taktovkou Srdjana Dragojeviče o partě vojáků a jedný reportérky z Ameriky, co uvízli v tunelu. Buď je zabije hlad a nebo parta protivníků před tunelem. Flashbacky do minulosti a mrazivej pocit od první do poslední minuty. Jsem schopnej odpustit drobnější chybičky, tohle mě prostě dostalo. Ačkoli mě válečný filmy obvykle nezajímaj, tenhle si budu pamatovat dlouho. I že hezké vesnice hezky hoří. ()
Velice naturalisticky a řekl bych, až drsně pojatá satira, která mezi válečné a krvavé scény z lehka vstřikuje kapky jakési nadsázky a humoru sobě vlastního. I když není film plný masových scén, s tisíci komparsistů a u vtípků se nepotrháte smíchy, přes to všechno působí válečné scény velmi věrohodně a budete se dobře bavit. Ze začátku jsem se trošku ztrácel v ději, nevěděl kdo je kdo a která vlastně bije a časové posuny byly dost matoucí, ale po půl hoďce, kdy už jsem se rozkoukal, jsem seděl jako zařezaný a užíval si to plnými doušky. ()
Na to, že to točili Srbové, a ještě v roce 1996 to je vskutku výjimečný počin. Hrůzy Bosenské války jsou zde spíš jen naznačeny, není to tak emotivně otřesný zážitek jako britští Warriors, ale to také asi nebylo záměrem tvůrců, kteří se spíše soustředí na jednotlivé srbské postavy. Je to vlastně příběh o ztraceném přátelství a uzavřeném kruhu nenávisti. Lepa sela lepo gore jsou pouze dalším důkazem, že Balkánci točí výborné filmy, i když jejich hodně černý humor mě někdy nepřestává udivovat. ()
... černé... jako válka, která se nikdy nemění ()
Tak tohle je pekelná jízda. Snad jenom Balkánci jsou schopní natočit film o hrůzné válce, která ještě nedávno probíhala na jejich území a jejíž důsledky jsou dodnes patrné, s takovým cynismem, nadhledem a nadsázkou. Srdjan Dragojevič se ukázal jako velice zdatný řežisér. V tomto snímku navíc pracoval se skvělými herci, kteří předváděli velmi přirozené výkony, skoro jako by ani nehráli. Sledujeme různorodou partičku srbských bojovníků uvězněných v tunelu. Každý z nich si s sebou nese svůj příběh, který nám film pomocí flashbacků odkrývá. Scény z tunelu jsou velmi působivé a vy jen s napětím sledujete, co se bude dít dál a který z vojáků v následujícím záběru zemře. Ze začátku působí střih možná trochu zmateně. Chvíli jsme v nemocničním pokoji, chvílí v tunelu, poté zase sledujeme životy hlavních hrdinů před válkou. Divák je udržován v permanetním napětí, neboť vždy když se má stát něco zásadního, děj se přesune v čase a ona zásadní scéna se objeví v příštím střihu. Škoda že je u nás snímek poměrně neznámý, i podle počtu hodnocení ho má v povědomí jen zlomek diváků. Hezké vesnice hezky hoří je asi nejlepší snímek co o balkánském konfliktu vznikl. ()
Zvláštní malý velký film, který musíte vidět vícekrát. Na poprvé jsem se v něm ztrácela a na podruhé se mi začal zatraceně líbit. Hlavně vůbec nehraje na city, okouzlí svojí upřímností a přirozeností a pobaví černým humorem. Plus skvělá hudba. Rozhodně se budu k filmu vracet. Pět hvězd. ()
"Pretty villages are pretty when they burn. Ugly ones stay ugly, even when they burn." ()
Po Antikristovi největší filmový zážitek 44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 a jeden z nejlepších filmů o válce, co jsem zatím viděl. ()
"Vzdej se." "Ne, ty se vzdej." "Vzdej se ty, někdo se musí vzdát!"// Roger Caillois ve své knize Hry a lidé vymezuje hru mj. podle následujících charakteristik: máme ji 1) hrát svobodně, 2) vydělit z každodenního života, 3) podřídit pravidlům, 4) doprovází ji specifické vědomí alternativní reality ("fiktivnosti" hry). V Lepa sela lepo gore se postupně odkrývá, jak tyto kvality hry mezi dvěma kamarády mizí a nahrazuje je pouze jakási touha po vítězství. Nicméně čím déle film pozorujeme, tím jasněji se jeví, že vidina vítězství je jen něčím, co si sami sugerujeme, čeho už však nelze dosáhnout. Dětská hra se zvrhla v destruktivní i sebedestruktivní zápas. Moment, kdy se radost z hraní poněkud zvrhla, však zůstává nejasný - stejně tak důvod, proč se to stalo. Ačkoliv asi neexistuje větší klišé o válečném filmu než to, že "zcela odhaluje nesmyslnost války", musím sem tohle klišé s čistým svědomím přidat. Poněvadž tady se "absurdita války" neukazuje jako laciná výmluva, proč nemůžeme některé věci racionálně prohlédnout, ani jako platforma pro maximální dojetí diváka. Zdá se mi, že se tu kontext konfliktu zkoumá skutečně pečlivě, hlouba/ivě; nemotivovanost se stává důkladně analyzovaným fenoménem sama o sobě. A pokud se pomocí retrospektivní metody snímek zacyklí, považuju to za závěr nesmírně zdařilý. A k tomu dojetí: velmi oceňuju, jakým způsobem se v "nejrizikovějších" scénách uplatňuje černý humor. Cyničtější vtipy (které by zároveň byly tolik namístě) už jsem dlouho neslyšela. A to ani nemluvím o geniálním humoru situačním, práci s rekvizitami apod.// Závěrem: *Na tomhle filmu si cením především toho, že režisér si nic neulehčuje - ale zároveň tím pádem nemusí tolik "tlačit" - a domnívám se, že nic neulehčuje ani divákům.* (Pokud tu někdo popisuje film jako zřetelně "exportní", musím se přiznat, že některé reálie pro mě byly téměř neprůhledné, dokud jsem si neudělala zevrubnou google rešerši v několika slovanských jazycích.)// "Tak breč." "Mně to nejde. Breč ty první." "Mně to taky nejde." ()