Pekné dediny pekne horia

Tak až na bezchybné stříhání pásky na začátku a zalévání květin v květináčích benzínem, jo a na tu babu co chtěla učit eerotiku ty malý klučiny, tak jsem to zvětšiny sladce prospal a až kulometná palba mě vždy zdvihla do pozoru a očekávání věcích příštích a bohužel zas dospánkuvolajících. Holt nejsem srdcem Jugoslávec ni Chorvat. (15.07.2010)

Natočeno ještě za války? Kurvafix! To je teda sůl do rány. Celkově to byl hodně smutný (až občas komediální) pohled do Jugoslávie, která se ze dne na den stala dějištěm příšerností, které pro "hrdiny" filmu vyvrcholily v onom tunelu, kde si snad i ten největší tupec musí uvědomit absurditu celého konfliktu. Nepříjemně příjemný zážitek. 90% (07.06.2017)

dobrý film, zaujímavo strihačsky "zmontovaný", krvavý, krutý, ironický, chvíľami romantizujúci, ale až príliš hladkajúci srbskú dušu a vyzdvihujúci, síce kŕčovito humornou formou, srbskú odvahu, vlastenectvo, obetavosť. Neupieram snahu o objektivitu, no zo samotného námetu filmu (Srbi zahnaný a brániaci sa v tuneli) akoby vyvstával základný srbský pohľad na konflikt, a síce že Srbi boli "zahnaný do kúta" a tak ako konali, konali len kvôli prežitiu. A s tým ja nesúhlasím. To by totiž mohol povedať každý účastník konfliktu. Ono celkovo srbské filmy o Juhoslovanskej vojne mi prídu, ako keby Maďari natáčali film o Trianone, Slováci o Viedenskej arbitráži alebo Česi o odsune nemeckého obyvateľstva po WWII..... takmer určite nebudú natáčané z úplného nadhľadu, ale vždy v nich bude cítiť zainteresovanosť (03.05.2012)

Jeden z nejlepších balkánských filmů mapujících jugoslávský válečný konflikt, i když samozřejmě ve stylu exportní poetiky příznačně metaforicky a s hodně velkou mírou nadsázky. Ona nadsázka je ale skloubena k dané poetice s překvapivě naturalistickými výjevy (hlavně ve spojitosti s uvězněním v tunelu). Srdjan Dragojevic natočil svůj mírně alegorický film v hodně odvážné (postmoderní) skladbě (děj se prolíná několika časovými rovinami) a hlavně na začátku jsem se v těch několika liniích hůře orientoval a měl z toho v hlavě trochu zmatek, z něhož vykrystalizoval dojem mírné dějové roztříštěnosti. Jak se ale postupem času skládaly jednotlivé příběhové linie do sebe, míra sugestivnosti se zvyšovala a tento dojem odpadl. Jistě je nutno ocenit, že Srb Dragojevic neexponoval své postavy tak, aby agresory a viníky konfliktu byli Chorvati (a při etnické složitosti tamního konfliktu i muslimové z Bosny a Hercegoviny), ale jako původce ZLA označil indiferentní monstrum (Ďábla) z tunelu (přesto jako (sice nejednoznačné) oběti vyzněli (alespoň co se týče ústřední dějové scény právě v tunelu) zrovna Srbové). Film však zachovává alespoň zdánlivou objektivitu, což je jeho největším přínosem. Hodně zajímavě je reflektována i éra před rokem 1980, tedy za vlády maršála Tita. Dragojevičův smířlivě nostalgický tón je lakmusovým papírkem nálad nejen v bývalé Jugoslávii, ale obecně i v celém postsovětském východním bloku - k ,,zlatým socialistickým časům" zjevně neinklinují jen nejnižší sociální vrstvy a lidé v postproduktivním věku, ale i vyhraněné osobnosti kultury a umění, což je fenomén paradoxní, leč neoddiskutovatelný. Hezké vesnice hezky hoří - tak poetický název a tak syrová a destruktivní skutečnost. Takový je i film a obecně i celé dějiny Balkánu - kde jinde narazíte na tolik podob ambivalence lidského rozumu, srdce i duše... Podobné filmy: Život je zázrak, Země nikoho, Grbavica, Kdo to tam zpívá (22.01.2009)

Film o nesmyslnosti války, zvláště občanské. Tunel, se slávou vybudovaný v dobách socialismu, se stává posledním útočištěm skupiny srbských vojáků. Mezi těmi, kteří se venku těší na jejich smrt je i nejlepší kamarád jednoho ze Srbů z dětství. A všude kolem hoří vesnice a nikdo nezná ani jejich jména. (13.05.2017)