Pekné dediny pekne horia

Asi nejlepší balkánský válečný film. Několik časových rovin a nejrůznější šílené charaktery. Občas je vám z toho zle a vzápětí vás režisér naprosto dostane nějakým vtípkem - ale humor je to obvykle dost černý. Strašná škoda, že to u nás nešlo ani v art-kinech - přitom tenhle film uspěl docela dost i v zahraničí. (17.12.2003)

Natočeno ještě za války? Kurvafix! To je teda sůl do rány. Celkově to byl hodně smutný (až občas komediální) pohled do Jugoslávie, která se ze dne na den stala dějištěm příšerností, které pro "hrdiny" filmu vyvrcholily v onom tunelu, kde si snad i ten největší tupec musí uvědomit absurditu celého konfliktu. Nepříjemně příjemný zážitek. 90% (07.06.2017)

Chaotický film. Človeku sa ani nechce veriť, že takéto indivíduá žijú pár stoviek kilometrov od nás. Možno im krivdím, možno sú postihnutí tým, že dlhodobo žijú na hranici moslimského vplyvu v Európe. Dve etniká môžu žiť vedľa seba, ale takmer nikdy spoločne. Potom stačí malá rozbuška a všetko nahromadené nepriateľstvo sa rozhorí plnou silou. Nemám najmenšiu chuť sledovať túto balkánsku verziu nepriateľstva a tobôž robiť arbitra. Neoslovujú ma Kusturicove filmy, tak niet dôvodu, aby ma oslovil Dragojevičov. (23.07.2019)

Balkánská, bratrovražedná válka, možná jen na tomto poloostrově mají právo se u filmu smát, přitom ale zamačkávat hořkou slzu nad celou touto tragickou minulostí svých národů, minulostí, jež je v těchto končinách jakousi stálou a možná nikdy nekončící přítomností (použít v Srbsku slovo "četník" je stále životu nebezpečné). Skvěle zrežírovaný film nabízí excelentní propojení žánrů, drsnou emocionální houpačku i povedeně rozlítanou dějovou linii...snad také i odkaz. (29.07.2019)

Pět let po natočení filmu jsme se vydali se do Chorvatska k moři. Pamatuji si opuštěnou asfaltovou cestu do poloviny zarostlou trávou. Vydali jsme se k ní a našli místo na stanování. Ráno jsme se probudili na zvláštním místě. Rovina, na které stál stan byla vlastně podlaha rozbořeného domu. Zbytky zdí vstřebala příroda. Pod hromadou psího vína stálo auto, thůje byly ověšené vinou révou, hrozny právě dozrávaly. Všude to vonělo mateřídouškou, bylo slyšet cykády ... Zdánlivě klid a pohoda, ale ta opuštěnost místa byla bolestná. Nevím, jestli tam krásně hořelo, každopádně tam dřív někdo žil, možná tam byl šťastný. Neschopnost dialogu je počátkem nedoruzumění a nenávisti, která často nemá ani reálnou příčinu. K filmu samotnému: Méně je někdy více, určitě chaotičnost a překotný styl vyprávění kazí celkový dojem. Silný byl kontrast mezi bojištěm a čstým poklidem nemocnice i zpěv národních písní. (26.07.2019)