Šoubyznys

Nikdy bych si takový film sám k projekci nevybral, anžto k muzikálům chovám vcelku předsudky a avantgardní divadlo je pro mne cizí slovo, jehož význam bych musel hledat ve slovníku.  Nicméně na jedné báječné diskusi, která se díky svému správci právě takovýmto a jiným filmovým perličkám věnuje, jsem se  pocítil nalákán na nový filmový zážitek a tak mohu  Chobizenesse zprznit svým komentářem i hodnocením.  Zvuk ...Od prvních tónů úvodní písně jsem miloval  zatracovaného a brakového Mastardova skladatele  Taffarela, a má láska k němu vrcholila při Ódě na bazuku, kterou osobně považuji za jeden z vrcholů celého představení. Ano, představení, přesně tím  totiž Chobizenesse v mých očích je.  "Dysharmonického" Blocha jsem zpočátku nenáviděl a při nepovedené erotické šou s upíry byl můj odpor asi nejsilnější.  Nicméně  jeho génius dostal prostřednictvím Mastarda šanci rozkvést a v závěrečném opusu magnum nebylo možné s jeho genialitou nesouhlasit.  Obraz... Cirkusová šou plná zázraků a překvapení,  barev, jinakosti, bizáru, později i vzrušení, chlípnosti, úchylnosti a nakonec, nakonec pochopitelně smrti...  Děj, poselství, odkazy, náznaky, prostě vše ostatní ...  Majitel divadla Mastard uzavře  i smlouvu  s ďáblem, aby mohl dělat umění...  Stárnoucí herečka neunese pohled na svou marnou podstatu a páchá sebevraždu...  Bývalá hvězda dělá divadlo dle svých představ, diváků má málo, ale jsou prý kvalitní...  Porno nechtějí z celého souboru na jevišti dělat jen tři ženy... Bloch  se mění při pocitu marnosti v Hitlera...  Smrt je  posledním návštěvníkem...  Spoustu odkazů jsem možná nepochopil správně nebo nezachytil, ale ono se není čemu divit. Yanne jich tam rozsypal tolik, že by to chtělo několik projekcí, abych jich alespoň polovinu pobral. Mimo výše zmíněné mne osobně ale nejvíc chytla za srdce úplně jiná věc a to vztah a vývoj postav Mastarda a Blocha, tedy na první pohled dvou neslučitelných charakterů.  Majitele divadla, který de facto zapomněl  co je to umění a primárně jej zajímá jen divácký ohlas a příjem a skladatele obráceného jen do sebe, jehož  zase divák/posluchač vůbec nezajímá.  A jejich vzájemné působení je nakonec vyléčí a společně se pokloní svému poslednímu publiku... Velmi silné čtyři hvězdy, které možná v budoucnu i přehodnotím. (11.09.2023)

Tak tohle byla „divočina“ ve všech ohledech, hodně barevná, podivně ulítlá a musím přiznat, že zdaleka ne vše mi sedlo.. Nicméně příběh majitele divadla - mimochodem pěkný šmejd a manipulátor, který si mě usmířil až s podporou talentovaného skladatele a ten byl taky dost mimo reálný svět  - je působivý i zajímavý, žene se za úspěchem, výdělkem, svolný v podstatě k čemukoli... Poslední Blochův koncert byl jedním slovem nádherný a závěr tomu všemu nasadil korunu, pochopila jsem, ale na filmové vlně se nehoupám... (12.09.2023)

Chobizenesse mi pocitově připadala jako divoká jízda po atrakcích uměleckého festivalu. Chvílemi jsem v první hodině nejednou tápal, co si mám o některých těch muzikálových, kostymních a dokonce i erotických výjevech myslet... nicméně pokud jsem se úspěšně prodíval výstředním marasmem ve víru provokativních výstřelků často zacházejících na hranici vkusu i dobrých hodnot a přežil jsem (i díky přítomnosti zajímavých průvodců v podobě režiséra a skladatele) tento šílený exkurs ve zdraví, za odměnu mě v závěru mohl čekat i nádherný uzmeňující zážitek u vznešené a dechberoucí živé symfonie. A ten zážitek byl hned několikanásobný, protože mnohavrstvé vyvrcholení příběhů dvou odlišných umělců na mizině dalo vlastně i té predchozí jízdě nový rozměr. Nicméně už první scéna se setkáním režiséra se zasněným hudebním skladatelem odmítajícím i v naprosté finanční a sociální bídě komerční nabídku, mě dostala do transu zajímavým dialogem, hudbou i vizuálním ztvárněním. Ačkoliv byl mi skladatel Bloch v podání Roberta Hirsche v mnoha směrech sympatičtější, než Yannův režisér ochotný pro případný komerční úspěch v tísni pro změnu spadnout i do účasti v nejspodnějším uměleckém výkalu (porno show), sledovat mě je bavilo oba a často přítomná čtyřka podnikatelských bratrů byla příjemným odlehčením. A dojde na spoustu pěkných nápadů, nejednoho filmového fanouška potěší i scéna, kdy v hledišti během zkoušky sedí vedle sebe Charlie Chaplin, Buster Keaton a Grucho Marx. * * * * * Jean Yanne jako tvůrce opět neskrývá svůj názor směrem k válkám, politice, terorismu a zbrojení, ale zatímco jeho předchozí tři filmy byly naplněné hlavně spoustou politických dialogů, zde se k politice vyjádřuje na pozadí příběhu ze světa umění především obrazem, mj. krátkým experimentálním filmem ve filmu a absurdním závěrem. Předchozí Yannovy filmy se mi vesměs celkem líbily, ale tímto mě úplně dostal a skoro se mi nechce věřit, jak dozrál k tomu stvořit takhle sofistikovaný, myšlenkově silný artový film, kdy jsem během vyvrcholení jsem oněměl úžasem. Chobizenesse vnímám jako hold sebeobětování v umění, jako zamýšlení nad dilematy umělců v bídě, nad kontrastem mezi komerční tvorbou dělanou pro zisk či úspěch a nezávislým uměním tvořeným z čistého srdce, a zároveň jako silný tragický příběh o nesmyslnosti (jakéhokoliv) masakru plného zbrojních střel. Nemám příliš v lásce uměle zpomalované záběry ve filmech, ale ten zdejší, velmi symbolický, na mě hodně zapůsobil. [95%] (02.09.2021)

„Kreativita vyžaduje odvahu.“– Henri Matisse. Toto je asi najvýstižnejší citát, ktorý sa k tomuto filmu najviac hodí. Myslel som si, že to bude sranda tipu La cage aux folles, ale to som sa veľmi mýlil. A aj keď kontroverzné filmy má priťahujú, táto vražda umenia medzi moje obľúbene filmy určite patriť nebude. Určite to pre niekoho musí byť ukážkové dielo, ale na mna to vobec nefungovalo. Je pravda, že nejaké to posolstvo som tu zaznamenal, ale pre mna to bola aj tak celkom úmorná tragédia, ktorá sa tu nehrala, ale ja som ju aj tak cítil. Ako komédia to u mna tiež nedopadlo tak, ako som myslel. Pousmial som sa až dvakrát a to je na takýto štýl filmu veľmi málo. Ale zas niektoré tie divadelné príhody mali v sebe recesiu, ale na druhej strane boli celkom esteticky doladené a musim uznať, že s tými kostýmami a celkovou výpravou si dali záležať, aby to vyzeralo čo najveľkolepejšie a asi aj najabsurdnejšie. Tak to už radšej ukončím s tým, že som chcel dať slabé 3*, pokým neprišla posledná scéna "sebaobetovania  kvôli umeniu", ktorá mi vyrazila totálne dych. Čakal som všeličo, ale takúto luzrovinu určite nie. Najprv som si hovoril, že je to snová scéna a to čo sa dialo na konci bola len nejaká odbočka od reality, ale nie, oni to naozaj mysleli vážne. Zatial u mna najslabší film z diskusie V.R.K. ktoré má poradové číslo 24. Silné 2*. (08.09.2023)

Souhlas s uživatelem HonzaBez. Tohle šlo zcela mimo mne, ačkoliv vlastně k tématu a šoubyznysu mám docela blízko. Hudební scény jsou zbytečně dlouhé. Postavy se naštěstí chovají v rozumných mezích, ale zase - dialogy jsou často zbytečně dlouhé. Většinou se jak v písni, tak dialogu řekne hlavní myšlenka docela rychle, ale pak sledujeme její neustálé opakování a rozmělňování. Mít to dejme tomu 70 minut, vyznělo by to možná dalek lépe a úderněji. A tu parodii na film Kabaret si mohli odpustit, sami by na takový film neměli. (25.10.2023)