Klopanie na nebeskú bránu

Velmi příjemné žánrové uchopení a svižně a vtipně napsaný scénář ve Vás dokáže namixovat tu správnou příměs humoru, melancholie a sarkasmu. Fóry jsou dobře vypointované, mají potřebnou šťávu (i množství) a přesto Vás film dokáže pevně provázat s hlavními herci tak, že to s nimi budete prožívat. Občasné sarkastické výstřelky a hyperbolické nadsazení některých částí filmu je pak dobře mířenou střelou do vlastních řad... Výsledkem je příjemná podívaná, která má potenciál pro to být kultovním dílem... (07.09.2006)

Skloubení umírání na rakovinu s komedií mi přicházelo tak perverzní, že jsem kolem tohohle filmu chodil v půjčovně dost dlouho bez chuti ho vidět. Teď už vím, že to jde. A jak ! Režisér odhadl přesně míru, v jakém rozsahu použít připomínku nemoci při bláznivé jízdě dvou mladíků "k moři". I když by se mouchy našly, v tomhle případě spíš přidám, než uberu. (23.11.2003)

Klepání je podle mě lepší než Lola. Sice o takhle malilililinkatý kousíček, ale přece. Ne, lepší je špatné slovo. Srozumitelnější by možná bylo lepší. Někdo by mohl říct i normálnější, obvyklejší, tuctovější. Klepání je o strachu ze smrti, který přejde v euforii z nevyhnutelnosti toho všeho, ve stav, kdy se smrti můžete jenom smát. Klepání je taky o poznání komerčnější než Lola, jezdí se tu krásnými auty, hodně se tu střílí a všichni jsou krásní, mladí a neklidní:) Ale tenhle film vás vezme za srdce, a to hlavně zásluhou Tila Schweigera a Jana Josefa Lieferse, jejichž přátelství doslova na život a na smrt je hlavním motivem celého příběhu. Ale Klepání není o tragédii dvou mladých mužů, právě naopak, je o radosti ze života, o smyslu pro humor, a především o kráse moře........A abych nezapomněl, Rutger Hauer se ve filmu objeví sice jenom v malinkaté, ale zcela zásadní a kouzelné roli. (25.01.2003)

Oficiální text distributora: „Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři.“ Tak na základě takového popisu bych tento film obešla širokým obloukem… Naštěstí jsem měla i jiné reference, takže jsem se s těmi dvěma týpky dobře pobavila. Road movie, lehce připomínající Thelmu a Louisu, a to hlavně neodbytným pocitem, který jsem měla celý film, že to s klukama prostě nemůže dobře dopadnout. Přesto to nebylo v žádném směru přehnané, lehce dojemné, místy dost vtipné… a vůbec, jedu k moři… (24.05.2010)

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)