Klopanie na nebeskú bránu

Na film som sa dlhú dobu dosť tešil, takže keď ho raz zaradila do programu jedna naša televízia, nemohol som ho vynechať. Problém bol ale asi v tom, že som od neho očakával niečo mierne odlišné, niečo, čo mi nebude pripomínať nemeckú televíznu tvorbu a čo bude viac dramatické. Ale komédia v kolonke žánru nie je len tak, takže na film sa treba pozerať s otvorenou mysľou, čo som vtedy neučinil. Uvidíme nabudúce. (10.01.2013)

Na doporučení jsem se na tento film podívala. Byla jsem překvapená, celkem se mi snímek líbil. Sice ne až tak moc, aby to bylo na plný počet. U mě, kamenem úrazu bylo přehnané napodobování Tarantina, místy mi to lezlo krkem a chvilkami mi snímek připomínal Pulp Fiction. Jinak jsem si všimla, že Klepání na nebeskou bránu má zde pomyslnou nálepku nejlepšího německého filmu. Já osobně německou kinematografii zavrhla už dávno a proto je pro mě překvapením že němci točit filmy umí nebo spíše uměli, tenhle film je toho zdařilým příkladem. (29.01.2010)

Devadesátky, Německo (a němčina a také něměcká hudba), amatérský režisér okatě toužící natočit své Pulp Fiction, vykalkulovaný námět... Jedno velké Brrrr! Nevím, co se mi nelíbilo víc, jestli ta uboze vypadající touha po americké velkoleposti zahraná na malém německém dvorku, policisté s inteligencí jak z "Byl jednou jeden polda", strašně špatná, opravdu strašně špatná režie (Jahn si asi myslí, že stačí spousty záběrů z "jiných" úhlů a kvalita je na světě), nesmyslný scénář neschopný vytvořit jedinou věrohodnou situaci a slepený dohromady neuvěřitelnými náhodami, nezajímavě napsané hlavní postavy i tak čnící nad charaktery ve vedlejších rolích, které sem dokráčeli snad z druhořadého německého sitcomu, nebo to levné citové vydírání (umírající synáček trpící každé dvě minuty smrtelnými křečemi kupující své matce Cadillac tak, jak to kdysi udělal Elvis), atd. A navrch - jako třešnička - všechno vypadá strašně levně (ne nízkorozpočtově, jen levně) a amatersky na všech frontách. No a když se na konci rozezní "Knockin' On Heaven's Door" a chlápek zaboří hlavu do písku na své vysněné pláži, obracely se vě mně vnitřnosti. Krom jakéhos slabého charisma Schweigera a Lieferse nic, co by stálo za pozornost. Nevkus devadesátek je pryč, vysoké hodnocení "Klepání" zůstalo. Doporučuju podívat se znovu a vrátit se do reality. (31.01.2009)

„Vy my dáte peniaze a ja vám darujem život...“Jeden z divácky najúspešnejších nemeckých filmov stavil na humor a aj keď situácia hlavných hrdinov si žmýkanie sĺz doslova pýta, film medzi nimi dokonale prekľučkoval. Tak vznikol „smutne-veselý“ film, pri ktorom asi slzu nevytlačíte, ale dobrú náladu vytvorí spoľahlivo. Humor nemá tú silu, aby vás zhodil zo sedačky, ale pár scén pobaví. Záverečná scéna pri mori a pieseň „Knockin on heaven´s door“ , to nejako spečatili na konečné slabšie štyri. 70%. (02.02.2012)

Oficiální text distributora: „Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři.“ Tak na základě takového popisu bych tento film obešla širokým obloukem… Naštěstí jsem měla i jiné reference, takže jsem se s těmi dvěma týpky dobře pobavila. Road movie, lehce připomínající Thelmu a Louisu, a to hlavně neodbytným pocitem, který jsem měla celý film, že to s klukama prostě nemůže dobře dopadnout. Přesto to nebylo v žádném směru přehnané, lehce dojemné, místy dost vtipné… a vůbec, jedu k moři… (24.05.2010)