Vzbura na Bounty

Skutočné námornícke dobrodružstvo a povedal by som, že lepšie ako to s Melom Gibsonom. Útrapy námorníkov pod bičom sadistického kapitána a nájdenie rajského ostrova delili síce dlhé hodiny filmu, ale už len to, ako som to v kľude vydržal, svedčia o kvalite diela. –––– Tvrdím, že účelová krutost není krutost. Je to efektivita. –––– Pamatujte, strach je naší nejlepší zbraní. –––– Je to rozkaz, pane? Mám to zapsat do palubního deníku? –––– Jak velkou cenu platíte za malou chvilku prchlivosti. Trapné! (27.02.2023)

Ač skutečný příběh plavby Bounty léta páně 1787 historie psala jinak, nic to neubírá tomuto příběhu na poutavosti a stejně tak i filmu na nesporné kvalitě. Dobrodružství i romantika ve spojení s vynikajícími hereckými výkony (zejména herecký duet Brando - Howard) a perfektní filmařinou daly vzniknout tomuto filmu, kde i při téměř tříhodinové délce nenajdete díky výbornému scénáři hluchých míst. Faktem je, že ani po téměř 45 letech (a štěstí, že doba tenkrát přála tvorbě takovýchto >velkofilmů< ) tenhle film nezestárnul a i díky němu se tenhle příběh stal legendou... (30.04.2006)

Stále dosť mýtizované a relatívne monotónne, škoda, že celý konflikt okolo lode Bounty je rozvrhnutý na súboj vôle medzi Blighom a Fletcherom a ostatní tu plnia len úlohu nutného komparzu a nie jej parciálnu esenciu. Ale zaznamenal som istý posun oproti verzie s Gableom. Predsa len, isté výčitky svedomia, nerozhodnosť a ďalšie aspekty sú tu v očiach vedúceho vzbury rozvíjané aj vďaka dlhšej minutáži, ktorá Nordhoffov jazyk dokáže obratnejšie dešifrovať, avšak stále len akosi v základoch. (16.09.2017)

Nelze se ubránit srovnání s novějším BOUNTY z roku 1984, které z pomyslného "duelu" vychází jako vítěz. Milestonova klasika je sice výpravnější (i když novější verze není v tomto ohledu také žádné "ořezávátko"), ale to je tak všechno. V Donaldsonově verzi jsou postavy mnohem komplexnější a psychologicky uvěřitelnější - Hopkinsův Bligh je sice velmi přísným, ale také spravedlivým kapitánem, jehož k represím dohnaly okolnosti, kdy bylo zřejmé, že morálka posádky a respekt vůči kapitánovi jako nejvyšší autoritě upadá a situace se začíná vymykat z rukou, ovšem díky některým jeho velmi diskutabilním rozhodnutím si za danou situaci mohl zčásti i sám. Zde - ve starší klasice - je Howardův Bligh tak "zlý" a negativistický, až jeho postava upadá do směšné karikatury. Fletcher Mela Gibsona je dílem idealista, ale ještě větším dílem nezodpovědný floutek, který si v mnoha ohledech s pojmem kázeň moc "netyká", zatímco Brandův Fletcher je hotový "Mirek Dušín" v námořnickém. A tak bych mohl pokračovat. Navíc v Donaldsonově verzi některé scény vycházejí mnohem působivěji (dcera opouští svého otce náčelníka, scény bičování atd.) a zejména má mnohem lepší závěr, který se jednak drží mnohem víc historických reálií, ale hlavně ve sporu nové ´místo k životu hledající Fletcher vs. nevděčná rebelující posádka´ dává filmu ještě novou dimenzi. Prostě v životě není nic černobílé, což Donaldsonův film krásně ukazuje, zatímco stará Milestoneova klasika se drží hollywoodské idealizace typické pro tehdejší dobu. Dávat jí vysoká hodnocení jenom proto, že tam hraje jeden z největších hereckých gigantů historie, na to mě prostě neužije :o) (01.05.2007)

Připadalo mi to i s těma TV reklamama nekonečné, ale musím uznat, že i tahle starší verze, kterou jsem viděl poprvé není vůbec špatná, má své kouzlo, exotiku snoubenou s romantikou, skvělého Marlona Branda i nádhernou domorodou princeznu Miamiti, která se stala na deset let jeho ženou a asi tento film a setkání s ním na základě pohnutého osudu jejich dcery později hořce litovala, a tak vlastně jediné mínus jsou ty zahalené Tahiťanky, takže i díky tomu zůstává a navždy zůstane mou nejoblíbenější Bounty ta osmdesátková. (19.11.2016)