Vždyť jsme jen jednou na světě

Místy až moc velká taškařice s prvoplánovým humorem (což by nemuselo vadit, ale v první půli často to, co mělo působit vtipně, bylo dost trapné). Mohlo to být slušné moralizační drama, nebo běžná romantická veselohra Abych mu nekřivdil, tak pár vtípků se našlo. # příběh 7 | hudba 5 | humor 2 | akce 1 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 (11.12.2011)

Ak sa viete ( teda aspoň občas ) radovať zo života, tento film vám urobí náramnú radosť. Nekonečne optimistický pohľad do ( aj ) amerického života, kde sa stredná vrstva vysporiada s každým problémom po svojom a ,,horných desaťtisíc,, pochopí, že toto nieje tá pravá cesta, ktorou kráčajú. Rozprávka, ale milá. (16.02.2015)

"Žijete jako ve filmu od Walta Disneyho!" Hodněkrát mě během sledování napadlo, jak by asi dopadl současný remake. A zjistil jsem, že hodně špatně. Tenhle krásný idealismus a optimismus se do dnešních dob zkrátka nedá převést - je to něco, co je na jednu stranu zcela ukotveno ve své době, ale právě díky tomu můžeme ten příběh prožít bez shovívavého úsměvu na rtech. Všechny ty trhlé postavičky dokáží do člověka nalít pozitivní energii a může nám být jedno, že přesně odhadneme, jak příběh skončí. V těchhle Caprových sociálních pohádkách je zlo vždycky poraženo, žádný jiný závěr by neměl šanci fungovat. A mimochodem, grimasy Edwarda Arnolda jsou k nezaplacení! (21.11.2010)

Nikdo z nich nemá o kolečko míň. Pouze jsou sami sebou a dělají to, co je právě napadne a co je baví. Tak se dá popsat rodinka, kolem které se točí hlavní zápletka. James Stewart je jako vždy okouzlující. Jeho i ostatní herecké výkony byly perfektní. Jen děj mě chvílemi nudil kvůli zbytečně zdlouhavým scénám. (03.02.2011)

Oskarovka, kterou jsem už kdysi viděl a nepamatoval si z ní vůbec nic. Na jedné straně tu máme naprosto šílenou rodinu - děda neplatí daně, matka píše detektivky, otec vyrábí petardy, nechybí zde dcera tanečnice, ruský učitel tance a čas od času někdo přibude, protože si ho děda veme prostě domů. Druhou stranu tvoří tvrdý a snobský bankéř s rodinou z nejvyšší třídy. A samozřejmě se jejich děti zamilují. Po slabší první půlce dojde k očekávanému střetu chudí versus bohatí a Capra to znovu dokázal. Chvílemi je to sranda (večeře), chvílemi solidní drama až to nakonec sklouzne téměř do pohádky o napraveném boháči. Je to vlastně strašně patetické, ale přesto mi při finální harmonikovém duetu zůstal na tváři přiblbý úsměv a v srdci příjemný pocit. Ony ty základní moudra, dnes by se řeklo klišé mají občas něco do sebe. PS: Písnička, která hraje ve vězení a ve finále byla inspirací pro hit Boney M Hooray Holiday. (10.06.2016)