Místo

Viem, ze reziser ERmanno Olmi natocil Strom na drevaky roku 1978, no ale toto ma nejak extra nechyatilo. On isliel v Taliansku z mesta A do B, v meste B /Milano/ si nasiel pracu. No a o tom sa toci cely film. Jo ako som artovy hnedopich, ale tuna je tempo uspavajuce,m dialogy tvoria len vatovo plane plky a nedialo sa nic. Proste nic pre mna ako laika nedouka, toto dokazu nadhodnotit fuckt len vystudovane filmove teoretiky -elitari : 60 % (05.12.2017)

„Miesto” v prosperujúcej firme, je v podstate splneným snom pre každého jedného uchádzača o zamestnanie, a rovnako podotýkam, že by to malo byť i bez rozdielu veku, pričom táto "diskriminačná politika" , (ne)bola ešte za Domenicových časov (na začiatku 60. rokov minulého storočia),  až tak na vzostupe, ako možno práve dnes... ? Síce je momentálne nezamestnaným, mladým človekom v lombardskom regióne → s názvom Meda, kde pravdepodobne ani nie je toľko práce, koľko by skrátka asi malo byť k dispozícii, že i napriek tomu vôbec nestráca žiadnu nádej na uplatnenie sa, inak by sa zrejme nepodujal (od)ísť vlakom na pracovný konkurz do neďalekého Milána, všakže ? Dá sa povedať, že jednou nohou už skoro vhupol na technické oddelenie, len ešte tesne predtým MUSÍ najprv absolvovať nasledovné záležitosti→ po a).  test spôsobilosti, t. j. matematická úloha, pozostávajúca z tohto zadania: „ Máme rolu medeného drôtu dlhú 520 metrov. Tri štvrtiny sme z nej odrezali. Zo zvyšku odrežeme štyri pätiny. Koľko centimetrov drôtu zostane v role ?” Skúste si na skúšku, teraz sami vyriešiť tento príklad, či ho aj včas splníte, a to v lehote jednej hodiny alebo aj kratšie ? Aspoň uvidíte, ako ste na tom so zlomkami, ktoré ste sa učili v 7. ročníku základnej školy ? Ďalej. Po b).  z testu schopností. A po c). odpovedať na mimoriadne zvláštne otázky v kombinácii „áno” alebo „nie.” BONUS by následne mohol spočívať v tom, že na tomto konkrétnom, výberovom konaní, bola taktiež prítomná i fešanda Antonietta Masettiová, alias Magali, do ktorej sa náš Domenico Cantoni, akosi príliš zahľadel, a tak sa mu vskutku hneď priamo rysuje → nielen nový JOB, ale aj ideálny vzťah, ktorý by mohol snáď → prakticky i teoreticky zavŕšiť na Silvestra popri firemnom večierku, keď už bude dávno za vodou ? Ako protagonista nakoniec dopadne, nechám na divákoch, aby sa o tom neskoršie sami presvedčili... / Zhliadol som neuveriteľne NADČASOVÝ snímok od všestranne nadaného talianskeho režiséra → Ermanna Olmiho, ktorý je stále aktuálny aj po 60. rokoch od doby svojho nakrútenia, spadajúci do špecifického obdobia  »neorealizmu«, ktorého typickými znakmi sú polodokumentárny štýl, obsadenie profesionálnych aj neprofesionálnych hercov, skutočné exteriéry a epizodické zápletky, vykresľujúce každodenné problémy pracujúcich ľudí, pričom toto všetko Il Posto jednoznačne má, keď ešte aj niečo navyše ponúka, že napríklad takého režiséra českého pôvodu žijúceho v Spojených štátoch → áno, jednalo sa o oscarového Miloša Formana, ktorého silne OVPLYVNIL pri vytváraní kultovej klasiky Černý Petr ! A mnohých ďalších, a to už je vážne čo povedať, keď si zároveň zase ja prajem, aby si snímok v budúcnosti našiel oveľa širší okruh vnímavého publika, než akým disponuje v súčasnosti na ČSFD, pretože podľa mňa ide o pôsobivé, umelecké dielo, ktoré by určite nemalo ostať nepovšimnuté. Možno Vás svojou recenziou inšpirujem ? (05.10.2021)

Příjemný závan tradic neorealismu, který Olmi tímhle a dalšími dvěma filmy na přelomu padesátých a šedesátých let v Itálii obstaral, může být pro českého diváka zajímavý i tím, že právě zde se ve svých začátcích hodně inspiroval pozdější velikán Miloš Forman. Místo navazuje na neorealismus hlavně využitím neherců, natáčením ve skutečných exteriérech a polodokumentárním přístupem, jenž vytváří autentický obraz tehdejší italské pracující třídy. Nejedná se o sociální kritiku, ale o pouhou reflexi nových možností vyvinutější byrokratické společnosti, a v tom ohledu mě trochu mrzí absence nosnější zápletky, do které bych se mohl ponořit, a společně s hlavní postavou tak příběh zúčastněně prožít. Formálně se jedná o špičkově sladěné dílo, ale dnešnímu publiku už zkrátka, na rozdíl od neorealistické bašty jako jsou Zloději kol, nic moc přínosného nesdělí. 75% (12.12.2017)

Len či by nebolo bývalo lepšie dokončiť tú školu a ísť potom na vysokú, ak by sa teda Domenico vzbúril a išiel si vlastnou cestou. Namiesto toho bude, zrejme, celý život zápasiť len o to, kedy skončí o tri stoly dopredu vo svojom, opäť zrejme, večnom zamestnaní. Komickosť snímky je dosť utlmená, nebudete sa trhať smiechom, ale absurdít je tu napriek tomu dosť, len skrátka nie sú prvoplánovo vtipné. By ma zaujímalo, akým spôsobom by táto fiktívna firma robila pohovory dnes, ten telocvik by už asi vylúčili... (05.10.2021)

Zajímavý film, do kterého jsem se spočátku obtížněji dostával. Hlavní mladý (ne)hrdina tehdejší současnosti v průmyslném koncernu působí jako ňouma, který navzdory jasně určenému nevyhnutnému cílu (získat pracovní místo) zatím neví, co od života chtít nebo čekat a nejedna scéna (např. v poloprázdném sálu daleko od lidí za stolem) tu ještě více podtrhuje jeho vnitřní ztracenost uprostřed tohoto velkého světa. Nesleduje se to zrovna nejsnadněji, v souladu s realistickým ztvárněním onoho odosobněného života v kapitalistickém velkoměstě s bezejmenní firmou, v níž si jde běžný den spříjemnit o pauze kdyžtak jen chováním akváriové rybičky v sáčku u umývadla, působí takhle odtažitě a odosobněně i téměř celý film. Domenico je jeden z mnoha mladých lidí onoho dneška, které Ermanno Olmi ve svém raném filmu zachycuje, o minulosti, rodině i pracovních kolezích Domenica se nejspíš schválně dozvídáme velmi málo, jsou mnohdy jeden jako druhý, navzdory případným osobním problémům (zhoršující se zrak postaršího úředníka u zadního stolu s lampou) tu většina z nich snadno splývá dohromady. Přesto musím říct, že ta dusivost, zdánlivá prázdnota a monotónnost dýchající z precizně nasnímaných dlouhých scén mě tu postupně neskutečně pohltila, až jsem v některých částech, zejména během dlouhého monotónního čekání na zkoušky, na výsledek, u napětí během pohovoru skoro nedýchal. Přestože pár jiných scén u mě naopak vyvolalo pocit zdlouhavosti, realistické ztvárnění dobového prostředí v nadčasových konotacích spolu s autentickou atmosférou a působivých kamerových záběrů dělá své a nejen závěr si pro celý film vysloužil z mé strany poctivé 4 hvězdičky. [75%] (14.02.2022)