Smysl pro tumor

Neokoukaný Filip Březina je moc fajn. Pokud je mezi kamarády nebo s kolegy z neurochirurgie, diváka těší přirozenost dialogů i chování postav. Jakmile ovšem do příběhu započne promlouvat mladíkova rodina, začínají vstávat chlupy na zádech. Předpokládám, že je to proto, aby (hloupý) divák rozpoznal, jak viditelnou proměnou zejména jeho rodiče (asi) projdou. Protože nejprve je jeho otec Pavel Řezníček výhradně zahleděný do cyklistického Tour de France a do velikostí a tvarů dlaždic, jeho matka Tereza Brodská pak do dávno potopené umělecké kariéry. A evidentně i do své letité neschopnosti „něco změnit“. Chápu, že jejich linie „kam se poděl náš vztah“ má představovat jisté odlehčení těžkému tématu, ale jejich kroky prostě nefungují, jejich postavy jednoduše nejsou z masa a kostí a jejich inteligence nenasvědčuje tomu, že společně vybudovali prosperující firmu. A pozor, chyba není v hercích, ale ve scénáři. Takhle se prostě nikdo nechová. Pojďme ale k tomu hlavnímu: zpráva o rakovině s (navíc mladým) člověkem jednoduše zatřese. Sebestředný (ale snesitelně) děvkař a floutek. Od dětství rozený vítěz. Úspěšný na praxích i na ragbyovém hřišti. A pak večer s opačným pohlavím. Teď je ale všechno jinak. Na pokoj ho dají s Jiřím Bartoškou. A ten má vnučku. Náš hrdina nad ní zpočátku ohrnuje nos, ale pak začne první vrkání. Asi netřeba popisovat, co přijde. V nejhorším období života ho potkalo to nejlepší. Když jsou tihle dva spolu, je to radost. Protože Alžběta Malá. Pečlivě si vybírá role, odmítá nekonečné pásové seriály a je vážně výborná. Nahota mi nevadila, ale občas byla snaha o cool a fresh dost na sílu. A kupříkladu taková idylka u moře prokládaná jejími ňadry, to už bylo fakt komické. Přešlapů je víc, ale celkově lehká spokojenost. Tři až čtyři hvězdy. PS: Závěrečné výpovědi těch, kteří se z rakoviny vyléčili, silné. Na oba palce nahoru je hlavně téma ztráty vlasů a téma sexu. (17.04.2024)

Neokoukaný Filip Březina je moc fajn. Pokud je mezi kamarády z ragbyového týmu nebo s kolegy z neurochirurgie, diváka těší přirozenost dialogů i chování postav. Jakmile ovšem do příběhu započne promlouvat mladíkova rodina, začínají vstávat chlupy na zádech. Předpokládám, že je to proto, aby (hloupý) divák rozpoznal, jak viditelnou proměnou zejména jeho rodiče (asi) projdou. Protože zatím je jeho otec Pavel Řezníček výhradně zahleděný do cyklistického Tour de France a do velikostí a tvarů dlaždic, jeho matka Tereza Brodská pak do dávno potopené umělecké kariéry. A evidentně i do své letité neschopnosti „něco změnit“. Sex mi nevadil, oni ano. Protože takhle se prostě nikdo nechová. (06.03.2024)

Minule si sotva pamatoval křest svého synovce, protože zpráva o rakovině s člověkem jednoduše zatřese, teď se pokusí zkombinovat léčbu se studiem i sportem. Bohužel u toho ve velkém asistují ti dva: ano, rodiče. Chápu, že jejich linie „kam se poděl náš vztah“ má představovat jisté odlehčení těžkému tématu, ale jejich kroky prostě nefungují, jejich postavy jednoduše nejsou z masa a kostí a jejich inteligence nenasvědčuje tomu, že společně vybudovali prosperující firmu. A pozor, chyba není v hercích, ale ve scénáři. Nechybí nejotřepanější příběhová klišé i snaha být za každou cenu (obrazově) cool a fresh. Ale rád se podívám i příště. (06.03.2024)

Sebestředný děvkař a floutek. Úspěšný na praxích i na ragbyovém hřišti. A pak večer s opačným pohlavím, když zapíjí s kamarády výhru. Teď je ale všechno jinak. Ozařování byl jen předkrm. Filipa čeká chemoterapie. A na tu první si nemohl vybrat lepší doprovod než nesnesitelnou matku. Nekonzistentní chování postav holt pokračuje. Znovu se omlouvám, ale postava Terezy Brodské je prostě zatraceně hloupě napsaná. A je jedno, zda se zrovna po letech setkává se světáckou bývalou spolužačkou nebo řeší synovo pyžamo na spaní. Fajn „přístup“ a odvaha pacienta Jiřího Bartošky ztvárnit někoho, když sám v reálném životě s nemocí bojuje (dinosaura ale nechť pro příště přenechá někomu jinému). Pořád je cítit, že něco lepíme na zahraniční originál se snahou být cool a fresh za každou cenu, ale zvyknul jsem si. První vrkání s vnučkou Bartošky moc fajn – protože Alžběta Malá. (07.03.2024)

Filip počítá čas mezi dvěma chemoterapiemi, dny mu splývají. Pak se (velmi zřetelně, kdyby náhodou někdo nechápal) podíváme na řidičské schopnosti Hanky, aby brzy započaly první námluvy. Přesto potud dobré. Jenže furt na nás ještě čeká matčino přičichávání k uměleckému prostředí, kterému evidentně nerozumí a nikdy nerozuměla, a otcovo prvoplánové seznamování s domácími spotřebiči. Prostě naprosto klišovité vzorce. Pardon, ještě na zeťáka Oldu, který furt někde padá nebo o něco zakopává, bych zapomněl. Pardon podruhé, ale postava Terezy Brodské je zatraceně hloupá. Pokud tu někdo u předešlých dílů chválil závěrečné výpovědi těch, kteří se z rakoviny vyléčili, tak až tahle sekvence (ztráta vlasů) mě opravdu chytla – aniž bych snižoval ty předešlé. Tenhle díl každopádně drží seznamovací linie. Velmi dobrý Filip Březina. Výborná Alžběta Malá. (07.03.2024)

„Je tam aspoň nějakej pohyb nebo je to level žužu?“ Od dětství rozený vítěz má problém po sexuální stránce, protože vedlejší účinky léčby se prostě neptají. A první společná noc s Hankou ještě neproběhla. Nemoc v mladíkovi zvyklém na známosti na jednu noc evidentně „objevuje“ touhu po něčem dlouhotrvajícím. Když jsou právě tihle dva spolu, je to radost. Opravdu velká. Jenže tvůrci potřebovali zbytek epizody zase nějak vyplnit. Takže máma je na večírku umělců (kde se zase chová jako kráva), táta to pak rozbalí na diskotéce, respektive si nějakým záhadným způsobem získá do jeho příběhů zapálené hejno posluchaček. Úplně se pak v den D charakterově nevytáhne ani samotný Filip. Chápu nemoc, ale tohle byl absolutní (zbytečný) veletoč. Každopádně druhý den už všechno překvapivě funguje (stojí), jak má. Pokud jsem minule „chválil“ bývalé onkologické pacienty (ztráta vlasů), tentokrát je téma sexu znovu na oba palce nahoru. (08.03.2024)

V nejhorším období života ho potkalo to nejlepší. No, uvidíme, kdy se bude Filip zase chovat jako debil a celé to s úžasnou Alžbětou Malou pokazí. Nicméně teď „slaví“ měsíc bez rakoviny, mimochodem jeho otec Pavel Řezníček je při tomhle úvodu výborný. Následně žezlo přebírá neméně skvělý Jiří Bartoška, který nechce podstoupit náročnou operaci při vědomí. U některých pasáží předchozích epizod bylo lehce cítit, že scénář vznikl v jiném prostředí (původní verze belgického seriálu Gevoel voor Tumor), autor knihy Leander Verdievel se podílel i na české verzi scénáře, uznávám ale, že celkově jde o citlivé uchopení. Snad jen soucitnější mohli být tvůrci v případě druhotné linky Filipových rodičů, která prostě zabírá moc času. Trubka Jarka se nechává nafotit a její dlaždice dostane zatraceně lákavou slevu. (26.03.2024)

Role se otočily, Hanka je po dědově smrti nerudná a připomíná Filipa v jeho „nejlepších“ časech. Pomoci má připomínka milovaného prarodiče v Itálii. Podaří se. Jen ta idylka u moře nemusela být toliko prokládaná ňadry Alžběty Malé, to už bylo fakt komické. Stejně tak „americká“ je i euforie kolem kampaně. Asi je všem jasné, proč je potřeba transplantace kmenových buněk. Nebudu už ani moc kritický vůči mladíkovým rodičům, Řezníček už jakousi proměnou z chlapíka zahleděného do velikostí a tvarů dlaždic prošel, lepší chvíle má i Brodská. Pořád jde ale o poměrně mizerně napsanou postavu. V případě úprku z nemocnice se dalo určitě zatáhnout za ruční brzdu. (26.03.2024)

Románek mezi Brodskou a fotografem byl mimo od začátku, nijak neprotínal do života hlavního hrdiny, teď tu navíc máme vsuvku s nahou fotografií. Zbytečnou vsuvku, nicméně aspoň je hrdinčina natvrdlost patrná. Nijak jsem v průběhu série neoceňoval Filipovu sestru v podání Natálie Řehořové, takže napravuju. Určitě si pozornost zaslouží. Stejně jako viditelný přerod Pavla Řezníčka coby otce, který dávno neřeší jen dlaždice a cyklistiku. Každopádně jsem nějaké výrazné (či lépe zajímavé) odlehčení v linii Filipových rodičů neviděl, ale tvůrci ji uzavřeli (docela) se ctí. Klíčová je tu nicméně ústřední dvojice, kdy on má poněkud mizerné prognózy (nejeden díl umně osciloval mezi sebevědomím a pocitem bezmoci) a ona možnost studovat módní návrhářství v zahraničí. A místy to vypadá, že si vyměnili role s rodiči, protože se v pár momentech chovají poměrně hloupě. Naštěstí je hrají Filip Březina a Alžběta Malá, kteří jsou skvělí (ona ještě krapet lepší). Závěrečné belhání po nemocniční chodbě ale raději nechám bez komentáře. (27.03.2024)