Narnia: Lev, šatník a čarodejnica

„Oňuchávať ruku vám nebudem, ak vám ide o to.“ Čo je to? Veľkolepá fantasy s trikmi spoločnosti WETA, nakrútená podľa série kníh oxfordského profesora zručným Novozélanďanom. Pomôcka: nie, nie je to PÁN PRSTEŇOV. Tak čo? Správne - je to NARNIA: LEV, ŠATNÍK A ČARODEJNICA. Bohužiaľ, napriek ambíciám, dlhému názvu a vysokému rozpočtu zďaleka nie taká dobrá, ako chcela, mala a s producentskou odvahou aj MOHLA byť. V porovnaní s DRAČÍM BRLOHOM za ňu musíme byť vďační, ale aj tak sa jedná o priemernú (až prízemnú a primitívnu) rozprávku s drevenými deťmi (jedinú výnimku tvorí Lucia), hlúpo obsadenou Tildou Swintovou (ani taká kvalitná herečka nedokáže netrápne zahrať Bielu kráľovnú), akčnými scénami zbavenými krvi a čudný nápad s Dedom Mrázom (!). Hoci z niektorých scén razí príjemná veľkoleposť (bombastická panoramatická kamera Donalda McAlpinea kompletne vykradnutá zo Stredozeme) a všetky zvieracie postavy sú takmer výborné (judášsky faun Tumnus začínajúceho Jamesa McAvoya, bobor, majestátny ježišovský lev Aslan s hlasom Liama Neesona), výsledok sa napriek vynikajúcemu úvodu pohybuje v šedej škále (pod)priemeru. (23.08.2006)

Disney sa chopil sfilmovania sedemdielnej fantasy C.S. Lewisa, ktorá je krížencom Pána Prsteňov a Biblie a tak to aj dopadlo. Od prvých minút je jasné zameranie snímky na detského diváka, ktorý štúdiám vždy najspoľahlivejšie plní vrecká peniazmi. Narniu predchádzal obrovský hype, ktorý sľuboval veľkolepé fantasy predstavenie, plné bájnych bytostí a monumentálnych bojov. A čoho sa divákovi dostalo ? Roztomilých zvieratiek, ani kvapky krvi, neschopných nepriateľov, tisíckrát prevareného “originálneho” súboja medzi dobrom a zlom vo svojej zabehanej schéme. Tiež nesympatických a necharizmatických hlavných predstaviteľov, mrhanie androgýnnym potenciálom Tildy Swinton (kdeže je ten nádherne cynicky vychcaný archanjel Gabriel z Constantina), triky oscilujúce medzi genialitou (mimika reči zvierat) a pravekom (veľmi dobre viditeľné zadné projekcie) a strašne spackaný scenár, ktorý je po expozícii akurát vatou smerujúcou k záverečnej bitke bez ďalších fáz dramatického oblúka. A tou by asi scenár hrdinskej fantasy ságy byť nemal. Mať o dvadsať rokov menej, vyhlásim prvú (dúfam, že i poslednú) Narniu za najlepší film, takto bohužiaľ musím pochváliť len prácu s hudbou, hudbu samotnú a dať 5/10, pričom tá posledná polhviezdička je za výborný záverečný song “Wonderkind” od Alanis Morissette. (08.01.2006)

Příběh sám o sobě není špatný, jen je poměrně mizerně natočený. Bobři jsou fajn, ale jsou tak umělí, že se na ně nedá koukat, bílá čarodějnice není ani trochu hrozivá, ty děti jsou dost mizerní herci, triky za moc nestojí, no prostě jediné klady jsou ten příběh a potom strašně sympatický faun. No možná to na malé děti působí jinak, ale to já neposoudím. (14.03.2006)

Staré skříně schovávají všemožná tajemství; od smradlavých ponožek až po magické pohádkové světy. A jednu takovou skříň, podle fantazií C. S. Lewise, najdeme v lednu i my za kouzelnými vrátky kinosálů... Po fantastickém úvodu, kdy se naši hrdinové přesouvají z válkou zmítaného Londýna na barvitý venkov, nás čeká první návštěva útrob prastaré almary, kterou při hře na schovávanou objeví nejmladší ze čtyř sourozenců, Lucinka. A čím hlouběji Lucinka kráčí, tím kouzelněji to na diváka působí. Najednou se ocitáme v pohádkově zasněžené říši, kde si žádní silničáři nestěžují na kalamitní situaci a špatné podmínky na cestách. A když se dívenka vydala bílými závoji a dostala se až k osamnělé pouliční svítilně uprostřed bororvého lesa, byl ´sem okouzlen. Toto místo se také stává záchytným bodem celého vyprávění. Lucinka zde poprvé potkává pohádkovou bytost, fauna, který nám osvětlí, s jak zlou situací se se teď obyvatelé Narnie potýkají. Dovídáme se o zlé sněhové královně, která se snaží podrobit si celou říši a zabít každou lidskou bytost, aby zabránila naplnění proroctví. Nálada, jenž nás dosud provázela se ale začne vytrácet, jen co se do Narnie dostanou všichni sourozenci a počnou se rozvíjet jejich osudy. Tady pomalejší tempo úvodu vystřídá rychlá stať, která jakoby se snažila dohnat čas ztracený na začátku. Události následují tak rychle po sobě, až se v nich člověk ztrácí a přestává si je pořádně vychutnávat. Místy se také ozývají dosti hluchá místa a bohužel ani počítačové triky studia ILM nejsou příliš přesvědčivé. Dokonce i závěrečná bitva proti sněhové vládkyni, v níž jsou děti nuceny bojovat, vyzní tak trochu okatě a samoúčelně a bez jediného krvavého chlístance i poněkud vyumělkovaně. Příliš práce si filmaři nedali ani s výrobou kostýmů a brnění, které vyhlíží hodně lacině. Samotná Narnie vypadá vylidněně a bez života. Přesto mou největší výtkou zůstává modré pozadí, tak špatně synchronizované, až je z toho jednomu do pláče. Na druhou stranu, film se může pochlubit úžasnými maskami i celou řadou monumentálních scén, jakou je třeba - mimo již zmíněného úvodu - útěk na zamrzlém vodopádě ze spárů vlčí policie, setkání s "opravdovým" Santou Clausem a Aslanovo ponižující mučení. Tou pravou podstatou Letopisů Narnie je ovšem jejich kouzlo. Kouzlo, které nespočívá ve velkolepých bitvách či špičkových vizuálních efektech, nýbrž kouzlo, které leží na samotném Kamenném stole. To je celá Narnie, tady je její krása. Máte ji přímo pod nosem, jen se trochu zamyslet. A k závěru jen malé upozornění. Vyhněte se, pokud možno, české verzi. Ale už mě, prosím, omluvte. Musím prozkoumat všecny skříně, které doma najdu. Obzvláště ty staré, zaprášené... (18.01.2006)

Hodnotenie a celková kritika filmu o Narnii je bohovsky ovplyvnená trilógiou 'Prsteňa' a vedzme, že keby boli filmy nakrútené v opačnom poradí, mala by Narnia možno väčší úspech. Aj preto dávam za štyri! Hlavne čo sa týka fantasy prvkov a kamerovej stránky sa prsteňom minimálne vyrovná. Detskí hrdinovia a ich charaktery si však u mňa skoro vôbec nezískali sympatie. Príbeh je podobne postavený na silnom fantasy a pokiaľ máte predstavivosť, film si užijete. Navyše Tilda Swinton, perfektná záporácka mrcha! 75%. (22.10.2006)