Hrob světlušek

Velmi smutné anime, které ukazuje stinnou stránku světové války v řadách japonského obyvatelstva. Osud se s nikým nepáře a nebere ohledy ani na to, že jste ještě malé děti. Krutost a snaha přežít za každou cenu, to je každodenní obrázek dvou hlavních postav, které přišly o všechno a mají už jen jeden druhého. (31.07.2016)

Citové vydírání? Ale kdeže - viděl jsem už spousty filmů, které se za každou cenu snažily rozplakat a pomalu už samy nevěděly, jak by toho ještě mohly dosáhnout, ale Hrob světlušek k nim nepatří. Jeho dojemnost není dána násilným konstruováním srdceryvných situací, nýbrž samotným pojetím - sledujeme roztomile animovanou, láskyplnou dvojici sourozenců, jejíž jediným cílem je přežít ve světě, který je fyzicky vypalován leteckými pumami a citově zase tendencemi pohlížet ostatní lidi jako na válečné prosředky - kdo ve světě Hrobu světlušek nesnaží o zachování života impéria, ale "jen" toho svého a svých blízkých, je opovrženíhodný zbabělec. Mnohem víc než protiválečný, je ten film humanistický. A škoda, že je také hodně naivní a primitivní....65% (01.02.2009)

V žádném případě nepatřím mezi velké fanoušky anime, tento film mi byl prostě dodán bez mého přičinění, a když už mám něco doma, přece se na to nevykašlu. Zážitek to byl zajímavý a myslím, že by si ho měl dopřát i pan Marhoul, možná by mu došlo, že je možné zprostředkovat divákovi setkání s hrůzami války i bez vydloubaných očí, láhví i k sexu marně nucených kozlů. Dalším zajímavým aspektem byl fakt, že se tu Japonci nestylizovali do role chudáčků drcených nesrovnatelně silnějším nepřítelem; kdo se dívá pozorně, ten tady ty projevy slepé víry ve vítězství císařství najde. (22.06.2021)

Nikdy bych neřekl, že film, který mi do mrtě vysuší slzné kanálky a způsobí mi solidní depku na další tři hodiny po jeho skončení, bude animák. A přece, Hrob světlušek se solidně zahnízdil v mé TOP 10 a drží primát "nejdojemnější film, jaký jsem kdy shlédl". Přestože je tenhle příběh dvou sourozenců snažících se protlouct životem ve válkou zdevastovaném Japonsku slzopudný až běda, nemluvil bych v tomto případě o nějakém citovém vydírání, tomto neduhu západní kinematografie. Isao Takahata si s tímto problémem poradil netradičním způsobem, takže místo kýčovitých záběrů se dočkáme místy až minimalistického vyjadřování, které však dokáže docílit intenzivnějšího dojmu z filmu. V závěru už tedy film hodně tlačí na pilu a slabší povahy možná ani neuvidí přes uslzené oči jeden z nejúžasnějších konců jednoho z nejúžasnějších filmů. (25.05.2006)

Tak dlouho se chodí s hrůzami války pro slzy, až se trpělivost protrhne. Nebudu lhát, Hrob světlušek se mi líbil, má silný příběh, ukazuje člověka v tísni z mnoha různých pohledů a oplývá tím jedinečným smyslem pro detail, jaký je snad jen japonským mistrům animátorům vlastní. Bohužel mám se Světluškami dva velké problémy. Jak už mnoho lidí podotklo přede mnou, film až moc tlačí na pilu. Líbivá smutná hudba, ač podmanivá a sama o sobě fungující jako zaručený zdroj melancholična, se tu podbízí jako gejša v gejšinci, a některé epizodické postavy plus tetička křičí "vykalkulovaný stereotyp" na celé kolo, což mi na patře zanechává něpříjemnou hořkou pachuť. Druhý problém vidím v tom, že jsme na slzavý závěr připraveni už v prvních minutách, takže ať už je Takahata v jeho realizaci jakkoli šikovný, ve mně vyvolaný výsledný dojem je oslabený. Neslzím, necítím prázdno, ani tíživý smutek. (05.10.2016)