Hrob světlušek

Japonci vždycky byli pověstní tím, že se nebáli dělat animáky s dospělou tématikou. Stejně tak je tomu i v tomto případě. Dojemný příběh z 2. sv. války, kdy je malá holčička po vybombardování města odkázaná na svého staršího bratra. Samotné téma zavání citovým vydíráním a film se tomu samozřejmě nevyhl ale některé scény jsou opravdu velice dojemné a konec musí dostat i největšího cynika. (13.08.2009)

Nikdy bych neřekl, že film, který mi do mrtě vysuší slzné kanálky a způsobí mi solidní depku na další tři hodiny po jeho skončení, bude animák. A přece, Hrob světlušek se solidně zahnízdil v mé TOP 10 a drží primát "nejdojemnější film, jaký jsem kdy shlédl". Přestože je tenhle příběh dvou sourozenců snažících se protlouct životem ve válkou zdevastovaném Japonsku slzopudný až běda, nemluvil bych v tomto případě o nějakém citovém vydírání, tomto neduhu západní kinematografie. Isao Takahata si s tímto problémem poradil netradičním způsobem, takže místo kýčovitých záběrů se dočkáme místy až minimalistického vyjadřování, které však dokáže docílit intenzivnějšího dojmu z filmu. V závěru už tedy film hodně tlačí na pilu a slabší povahy možná ani neuvidí přes uslzené oči jeden z nejúžasnějších konců jednoho z nejúžasnějších filmů. (25.05.2006)

V žádném případě nepatřím mezi velké fanoušky anime, tento film mi byl prostě dodán bez mého přičinění, a když už mám něco doma, přece se na to nevykašlu. Zážitek to byl zajímavý a myslím, že by si ho měl dopřát i pan Marhoul, možná by mu došlo, že je možné zprostředkovat divákovi setkání s hrůzami války i bez vydloubaných očí, láhví i k sexu marně nucených kozlů. Dalším zajímavým aspektem byl fakt, že se tu Japonci nestylizovali do role chudáčků drcených nesrovnatelně silnějším nepřítelem; kdo se dívá pozorně, ten tady ty projevy slepé víry ve vítězství císařství najde. (22.06.2021)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Rozhodně nebudu hodnotit, protože jsem tuhle totální sračku nedokoukal ani zdaleka do konce, ale jednoduše říkám, že tohle byl vážně vrchol. Asi je to můj cynický pohled na anime, asi moje rozpoložení, asi já, ale tohle já nedokážu. "Hrob světlušek je označován za nejlepší protiválečný film všech dob..." Ses posral, ne? (14.11.2008)