Portrét dámy
The Portrait of a Lady
Réžia:
Jane CampionScenár:
Laura JonesHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Nicole Kidman, John Malkovich, Barbara Hershey, Mary-Louise Parker, Martin Donovan, Shelley Winters, Richard E. Grant, Shelley Duvall, Christian Bale (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Tvrdohlavá mladá Američanka Nicole Kidmanová cestuje do Evropy, kde chce najít smysl života. Nejprve odmítá několik nápadníků, ale nakonec se nechá svést sobeckým a povrchním sběratelem umění a žen Johnem Malkovichem… Píše se rok 1872 a svobodomyslná Američanka Isabel Archerová přijíždí ke své tetě a strýcovi Touchettovým do Gardencourtu na návštěvu. Chce si ujasnit své názory na život. Odmítne lorda Warburtona, který ji požádá o ruku. Rozjede se do Londýna, kam ji doprovází její bratranec Ralph Touchett, který má tuberkulózu. V metropoli se sejde se svou americkou kamarádkou Henriettou Stackpoleovou, která právě připlula do Anglie. Henrietta jí vypráví, že s ní připlul i Caspar Goodwood, který Isabel sleduje již z Bostonu. Isabel chce, aby jí dal Goodwood dva roky času. Ralph dostane zprávu, že jeho otec umírá, a s Isabel odjedou zpátky do Gardencourtu. Ralph, který je také do Isabel zamilovaný, řekne otci, že by jí rád pomohl, aby si mohla dělat, co chce. Po smrti pana Touchetta se ukáže, že odkázal Isabel sedmdesát tisíc liber. Za paní Touchettovou přijíždí její přítelkyně Serena Merleová. Isabel okouzlí její hra na klavír a s Merleovou se spřátelí. Paní Touchettová věnuje Gardencourt Ralphovi a odstěhuje se do Florencie, kde má další dům. Isabel i Merleová jedou s ní. Merleová navštíví svého známého a sběratele umění Gilberta Osmonda, jehož dcera Pansy je po smrti manželky vychovávána v klášteře. Bezcitný muž i otec drží Pansy velmi zkrátka. Merleová Osmondovi nabídne Isabel s tím, že je bohatá dědička. Osmond se zprvu zdráhá, ale později Isabel vyzná ze zištných důvodů lásku. Isabel odjede na cesty, ale stále na Osmonda vzpomíná. Když se po roce vrátí do Florencie, za Osmonda se provdá. Dozví se to Goodwood a odjede. Ralph přizná, že Isabel miluje a řekne jí, že Osmond je sobecký a povrchní. Je mu líto, že Isabel skončila v kleci. Isabel si to však nemyslí. O tři roky později se v Římě o Osmondovu dceru Pansy začne ucházet Edward Rosier. Pansy ho miluje, ale její otec nesouhlasí s tím, aby si ho vzala. Zakáže jí, aby s ním mluvila. Za nějaký čas přijede do Říma lord Warburton s Ralphem, jehož zdravotní stav se velmi zhoršil. Oba dva vidí, jak se Isabel změnila. Snaží se s Osmondem žít v míru, ale je nešťastná. Osmond se rozhodne, že získá o dvacet let staršího Warburtona pro Pansy. Využije přátelství, které Isabel s Warburtonem pojilo a chce po ní, aby sňatek domluvila. Nedojde k němu a Osmond z neúspěchu obviní Isabel. Zpolíčkuje a ponižuje ji. Warburton odjíždí do Anglie a Isabel si přeje, aby s ním odjeli všichni její známí, včetně na smrt nemocného Ralpha. Řekne mu, že je její nejlepší přítel a že za ním kdykoli přijede. Merleová se s Osmondem pohádají, Merleová mu řekne, že je špatný člověk a že se ho jeho žena bojí. Osmond jí opáčí, že to všechno byl její nápad. Na scéně se znovu objeví Edward Rosier, který prodal svoji vzácnou sbírku a doufá, že je nyní dost bohatý na to, aby si směl Pansy vzít. Osmond dá Pansy do kláštera. Isabel zanedlouho dostane telegram, že Ralph umírá. Chce odjet do Anglie, ale Osmond ji nechce pustit, vyhrožuje jí a psychicky ji mučí... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (64)
Rozhodnutím natočit film podle literární předlohy Henry Jamese se Jane Campion-ová vrhla na nebezpečné pole filmových adaptací. Portrét dámy trpí všemi nedostatky pro tyto adaptace typickými. Filmové médium si vynucuje dramatické zjednodušení příběhu, což se logicky dotkne čtenářů knihy. Citlivé motivační pohnutky v jednání postav se stávají ve filmu mnohem méně srozumitelnými a průměrný divák je proto pochopitelně zmatený. Film je také poznamenán dalším jevem typickým pro filmové adaptace: Režisér se buď může otrocky držet předlohy a tak riskovat, že bude obvinět z nedostatku invence. Nebo se pokusí příběh někam posunout a nově interpretovat, ovšem pak hrozí, že mu bude vyčitáno pokřivení klasického díla. Jane Campion -ová zůstala někde napůli cesty. - Její film se skutečně jemným až portrétním způsobem snaží vyjádřit vnitřní zápas ženy mezi touhou po svobodě a touhou (p)oddat se. Příběh je zároveň jakousi parafrází na Nebezpečné známosti (Isabel = madam se Tourvel, Madam Merle = Madam de Marteuil, Osmond = Valmont, Pansy = Cecil). Na rozdíl od paní de Tourvel není však hlavní hrdinka pouhou pasivní obětí. Její podlehnutí a pád je zapříčeněn i vlastními chybami, jakýmsi osudovým, přímo geneticky zakódovaným předurčením. Její odpor k přijetí všedního života manželky, hledání čehosi vyjímečného - to vše ji nakonec nezíská svobodu, ale naopak vžene do spárů nejdémoničtějšího z mužů v jejím okolí. Řešení Isabelina dilematu nám zůstane autor dlužen. Zůstává nejisté, zda-li takové řešení vůbec existuje. ()
Málokdy se stává, aby film dostál svému názvu jako je tomu v této adaptaci novely Henryho Jamese. Plynule a jemně se v něm rýsuje postava Isabely Archer jakoby ji pro nás někdo portrétoval - se zmatkem, rozrušením, dojetím a láskou. Je to především zásluha Nicole Kidman, která jí svým hereckým uměním vdechla život, krásnými záběry a samozřejmě hudbou -Wojciecha Kilara a Franze Schuberta (velice dobře zvolená Impromptu). K tomu kvalitně obsazené mužské role, zvláště Viggo Mortensen jako trpělivý Caspar Goodwood, Martin Donovan jako Ralph Touchett a samozřejmě John Malkovich. Vynikající obraz ženy hledající štěstí a lásku. ()
Jane Campionová si pro filmovou adaptaci nemohla zvolit obtížnější materiál než román Henryho Jamese. Portrét dámy je totiž kniha značně tlustá a navíc zcela zahleděná do vnitřního světa hlavní hrdinky, jehož znalost je pro pochopení titulní postavy klíčová a zároveň do filmu jen velmi těžko převeditelná. Není tedy chyba pouze Nicole Kidmanové, že se z Isabel stala neurotická fňukna, která neví, co chce, ale i samotné režisérky, jejíž pokus o plastický obraz ženské duše se zkrátka nevyvedl tak, jak měl. Místo něj zůstala jen nevýrazná dramatizace původního textu, která kromě páru formálních kudrlinek zaujme snad jen dokonalou hudbou Wojciecha Kilara. A tím přídomkem dokonalá opravdu nepřeháním. Za to, co teď napíšu, po mně fanoušci Michaela Nymana nejspíš hodí piano, ale Portrét dámy má ze všech Campionové filmů nejlepší soundtrack. Nic víc, bohužel. ()
Tolik zvučných jmen v obsazení a přitom z toho vznikla taková jalová romance bez jakéhokoli napětí s velkými časovými skoky v ději. A hlavní hrdinka má na výběr mezi pány Viggem Mortensenem, Christianem Balem a Richardem E. Grantem, ale vdá se za proplešatělého Johna Malkoviche. Nepravděpodobné až neuvěřitelné! :D ()
Jane Campion občas použije odvážnejšie, až experimentálne scény cez subjektivizované vnímanie Isabel. Potešilo najmä časozberné zhrnutie jej cestovania, štylizované do nemého filmu, prípadne snová erotická scéna. Nerozumiem ale, prečo je zvyšok nakrútený tak striktne akademicky a na istotu. Portrét dámy je najmä o hercoch, ktorí sú bez výnimky skvelí a naskytuje sa otázka, prečo sa z Nicole stala veľká hviezda až po Moulin Rouge, pričom toto je jedna z jej najlepšie stvárnených úloh. Asi kvôli tomu, že nie každý vydržal sledovať v kine Campionine dvojapolhodinové nie príliš dramatické rozprávanie, kde dochádza k väčším časovým skokom a tak vás napadne, či nejde skôr o materiál vhodnejší pre seriálové spracovanie. Prípadne divák začal porovnávať s Nebezpečnými známosťami a tie mu prišli objektívne strhujúcejšie. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (2)
- Jane Campion a Stuart Dryburgh prispôsobili farebnosť snímky dospievaniu hlavnej hrdinky. Isabel (Nicole Kidman) je na začiatku tvrdohlavá idealistka, vtedy obrazu dominujú svetlé tóny zelenej či žltej farby počas jej pobytu v Anglicku. Keď jej učaruje Osmond (John Malkovich), ktorý je rýchlozhohatlík, dominujú teplé farby červenej či oranžovej. O niekoľko rokov neskôr, keď je Isabel za Osmonda nešťastne vydatá, farbám prevláda svetlomodrá. V záverečnej scéne, keď sa vráti do Anglicka, čo pripomína úvod, je však Isabel plná výčitiek a premýšľa nad budúcnosťou. Scény komponujúce zasneženú krajinu, sú ponorené do modrej farby, čo odkazuje, že ju stále prenasledujú spomienky na jej nevydarené manželstvo. (Biopler)
- Shelley Duvall se kvůli své roli učila italsky (Pumiiix)
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Shelley Duvall
Ve věku pětasedmdesáti let zemřela ve čtvrtek ve městě Blanco v Texasu americká herečka Shelley Duvall. Důvodem úmrtí byly komplikace spojené s dlouho trvajícím onemocněním cukrovkou. Tuto zprávu… (viac)
Reklama