Caligula

S dekadencí jsem pořád kámoš a Caligula navíc představuje korunovaného krále zvrhlosti, čili je má hlava o to víc v pejru. Je-li nějaká historická nesrovnalost, pak se nebudu otírat o císařův majestát a raději se vyslovím přímočaře: bylo to skvělý. Brass je pro mě exemplářem nechutným a to, že jsem mohl nakouknout do jeho perverzní hlavy, bylo spíš poděkování, než znepokojení. Asi je to tím, že jsem takovej. Vyjma téhle fascinace, obdivuju výkon mechanického pomeranče, který byl snad políbený dekadentní múzou. Caligulu prostě nemohl hrát jiný herec. Velmi psychotropní zážitek! (06.06.2010)

Dokonale dekadentní snímek a zároveň pohled na julsko-claudijskou éru starověkého Říma očima Tinta Brasse. Pro mne osobně je "Caligula" pozoruhodný především hereckou účastí M. McDowella, Petera O´Toolea a zejména mé oblíbené Helen Mirrenové - role jim opravdu sedí a řekl bych, že si je i hodně užívají :-). Ještě k těm pornografickým scénám - do filmu celkem organicky zapadají a rozhořčení režiséra nad nimi působí dnes už hodně úsměvně, zvláště srovnáme-li letitého "Caligulu" s některými novějšími Brassovými opusy. Být autorem "Papriky", "Voyeura" nebo "Vášnivé Loly", zrovna na pokleslou erotiku bych si určitě nestěžoval :-)). (27.06.2007)

Svým způsobem jedinečný a také jedinečně kontroverzní film. Ve své době šokující nejen realistickým zobrazením krutosti a otevřeností erotických scén, častých a často notně zvrhlých, přesto film překvapivě hvězdně obsazený, rozmáchle režírovaný a teatrální způsobem měnícím celé to šílené historické drama o úpadku společnosti a neomezené moci utopené v šílenství a teroru v opulentní divadelní představení. Malcolm McDowell v roli Caliguly je neskutečně skutečný a strhující natolik, že člověku až běhá mráz po zádech. Rozhodně film na který se nezapomíná. (10.12.2010)

Vizuálně nesmírně působivé, ale přesto zcela nepřesvědčivé. Caligulovi nepomůže výborné herectví ani množství rafinované, ovšem taky perverzní a dekadentní erotiky. Všechno je spíše pouze efektní a nakašírované, ovšem uvěřit tomu nelze. A to nemluvím o tom, že ani použité kostýmy, výprava nebo ty úžasné interiéry nemají s historickou realitou mnoho společného. Problém je už v tom, že všechno to, co nám Tinto Brass s takovou samozřejmostí servíruje smrdí pozérstvím a neuvěřitelností. Stačí použít prostou logiku, aby to v některých chvílích vyšlo najevo dosti jasně. Třeba jenom ty chlípně přichystané špehýrky v ložnici císaře... Seriál Já, Claudius dané téma rozehrál daleko přesvědčivěji, přestože měl k dispozici podstatně menší rozpočet a navíc nebyl věnován zdaleka jen Caligulovi... 5/10 (13.12.2008)

Malcolm umí kmitat mechanicky i nad pomerančovou kůží. Takhle se to dělá, a já chrapoun furt otravoval s předehrou....Vynikající ztvárnění dekadence, která sem tam postihne kdekterou kulturu. Možná se zde leckdo odhalí téměř nad kotník, tak na to nekoukejte třeba s dědečkem, ať vám nepobryndá botky. Cinty některých expertů na téma - takhle to teda nevypadalo - odsouvám touto poznámkou: dejte mi absolutní moc a dostatek lidských prostředků, a uvidíte teprve péčko. Láska prochází žaludem, láska k moci i gonádami, o tom žádná. Toto je ztvárnění Říma nejen tak, jak vypadal před uprdelením ježíškomilů, ale i tak, jak si jej rád představuji já. (03.06.2012)