Ježiš z Montrealu

Jednoducho trapas, ktorý je vo umelo tlačenej francúzskej sekulárnej spoločnosti už bežným javom. Čo film s náboženskou tématikou, to je hromada peňazí vyhodených do vzduchu. A nech tu vidí umeleckosť kde kto, ani 100 oscarov by nezmenil dojem z filmu, ktorý je skôr urážlivým, než prínosným, skôr kontroverzným, než harmonickým. (18.07.2016)

Arcandovo drama je důmyslnou variací na novozákonní evangelia. Příběh herecké skupinky, která inscenuje tradiční pašijové hry poněkud netradičně, a narazí proto na odpor samotných církevních zadavatelů, nastoluje otázky umělecké svobody, poukazuje na všudypřítomné pokušení komerce a zároveň předkládá uvěřitelné paralely osudu Ježíše Krista s osudem talentovaného herce (včetně finálního "zmrtvýchvstání"). Myšlenkově bohatý film v přitažlivém balení. (09.02.2007)

Proč právě ty nejnižší láká to nejvyšší. A jak daleko je od porna a reklamy ke Kristovu učení. A jaké je to Kristovo učení. Tyto otázky je nejlépe považovat za řečnické a nechat je bez otazníku, tedy bez odpovědi, čili s jakoukoli odpovědí. Nic se tolik neměnilo jako tohle, a to nejen dnes, je toho plný středověk i starověk. Je to projev nevyššího umění, jak něco měnit tak, aby nám (někomu) to pasovalo na "správném" místě a ve "správnou" dobu. Dvacáté století v Montréalu už je jen odvar staletého pitvoření a napravování, po němž zůstal jen bůh, jehož jméno nedokážeme vyslovit (JHVH) a jeho syn, jenž po sobě nezanechal ani jedno slovo - a přitom logos, které bylo na počátku, se dnes zjevuje jen v piktogramech, vizích a misích firem, propagačních akcí, reklamních kampaní, politických manévrů... Ježíš je znovu křižován (pokolikáté už!), když vyhnal kupčíky z chrámu, byl pokoušen na poušti a potom znovu vskřísen v tělech jeho bližních. Pozn. 1: Nejspíš nejlepší film na téma "Ježíš Kristus", který jsem kdy viděl. Pozn. 2: Stabat mater od Giovanni Battisty Pergolesiho je jen třešničkou na dortu, kterou jsem si vzápětí celou vychutnal na https://www.youtube.com/watch?v=FjJ02agjjdo. Pozn. 3: Motem Ježíšovi pokory by mohla být věta (citace z filmu): "Když mu to udělá tolik radosti a mně tak málo bolesti." (12.09.2017)

Většina biblických příběhů hollywoodských studií o Bohu a zobrazování poselství o učení víry v Krista, jsou většinou sladkobolné příběhy o Bohu a jeho jediném synu, jsou filmovány dost často nezáživně, ale zde to je jiné, moderně pojaté mysterium víry praví, Ježíš, přinesl sám sebe jako oběť za prvotní hřích a tím vykoupil lidi. Inscenovaná pašijová hra o utrpení Ježíše Krista na kopci města ve společenství lidí konzumu a morální bídy, je zcela nově pojatá koncepce biblické dějepravy, které je zde velice zajímavě převedená do kontextu dvacátého století spotřební společnosti, byť to má zdánlivě mírně církevně kritický charakter, působí to nepochybně provokativně. Vlastně si myslím, že to je dobře, že se takovéto filmy taky točí, protože budou lépe pochopeny i u církevního konformismu. To však neznamená, že není Bůh. Daniel přeci není Bůh, ale čeká ho osud Krista. Nádherně natočeno, bez laciných metafor a má to smysl a hloubku. (17.10.2009)

Film nás během první půlhodiny seznámí s knězem, který žije v hříchu, pak nás zavedl do studia, kde se dabovalo porno, následně jsme shlédli namlouvání celého "dokumentu" o vzniku světa velkým třeskem a podívali se podívali na plac, kde točila reklamu opravdu (nerad to přiznávám) vyzývavá žena. Pak začali hrát jakousi hru, kde nejprve zcela zpochybnili, jestli Ježíš vůbec byl... Přeskočil jsem tedy v čase skoro na konec filmu, kde jsem viděl, jak díky "nehodě" zemřel herec, který hrál Ježíše přivázaného ke kříži... Co k tomu říct více? Od prvních minut lituji, že jsem filmu věnoval svůj čas... (01.08.2014)