Údolie tieňov

"Dobré ráno, pane!" - "Čo si kurva rosnička?" Vidieť, že Wallace s Gibsonom sa od dôb naturalistického Statočného srdca ešte niečomu priučili. I keď sa ich krvou ostriekaný vojnový epos nestane čistou klasikou, mal by vami zatriasť a napraviť pachuť po KÓDE NAVAJO. Vskutku robustný veľkofilm - veľké bojové sekvencie, ktoré nás vďaka kamere (Dean Semler) a strihu zavedú doprostred vojnového chaosu, plus vynikajúce herecké obsadenie (Gibson, jeho pravá ruka Elliot, pilot Kinnear, fotograf Pepper). Inováciou v žánri sú neuveriteľne patetické okamihy, keď opustíme bojové pole a zameriame sa na rodiny bojujúcich. Kino Považan 2002 (30.10.2004)

Ono ten proklamovaný patetizmus a patriotizmus nie je vôbec tak strašný, najmä vtedy, ak idete do filmu s podobnými obavami. Áno, počuť vo filme z roku 2002 z úst vojaka, že rád umrie za svoju vlasť, je už dosť mimo a keď tu máme filmy, ako Apokalypsa, Čata alebo Full Metal Jacket, tak takto klasicky poňatý film z Vietnamu nemá šancu uchádzať sa o post umeleckého diela. Našťastie ale celá stopáž od cca 30 minúty až po koniec je jedna veľká a skvele nakrútená akčná scéna. Flashbacky do blízkej budúcnosti nie sú vôbec od veci, považujem ich za dobrý nápad. Ale asi by viac vynikol vo filme, ktorý by nehovoril, že hrdinovia boli na oboch stranách a ženy trpeli ako v USA, tak vo Vietname, ale že tá vojna bola skrátka jeden veľký omyl. (03.08.2020)

Nevadí, že to vlastně nebyl žádný pořádný příběh, jen jedna velká dlouhá efektně nasnímaná bitva, nevadí, že to bylo až po strop narvané patetickým vlastenectvím a náboženskou agitkou, užil jsem si to s pocitem téměř úplné spokojenosti. Měl jsem chuť na pořádnou válečnou řež a tu jsem dostal. Nemyslím však, že bych se k tomu někdy chtěl vrátil nebo si z toho za pár týdnů něco pamatoval. Možná tak scénu Halova rozhovoru s malou dcerkou. (14.08.2011)

Nejde síce o žiadne veľkolepé vylodenie v Normandii ani o extrémne brutálnu vojnu v Somálsku, Wallace k nadpriemernému filmovému zážitku nepotrebuje hektolitre krvi a lietajúce končatiny, naopak. Vystačil si s americkým patriotizmom, sentimentom v zákutiach domova, zatiaľ čo vo Vietname si divák od neustálych akčných bojov a strelieb (s minimom krvi) nemá šancu vydýchnuť. Vojnové filmy nevyhľadávam a ani ich nemilujem, preto Údolie tieňov hodnotím nezávisle od iných, kvalitatívne lepších vojnových snímok. Nevadí mi americké vlastenectvo s množstvom veľavýznamných fráz, nevadí mi americká vlajka, vznešene povievajúca pred kamerou, nevadí mi patetizmus a ani plačúce manželky... Pochváliť musím razantného Gibsona, ktorý nesie väčšinu filmu na svojich pleciach - je znamenitý. (29.08.2011)

Možná zbytečně přehnaně patetický, ale jinak slušně natočený film, který se (jako mnoho jiných) opět rýpe v tématice vietnamské války. Herecké výkony, až na občasné přehrávání, jsou na velice slušné úrovni, některé hudební motivy mají patřičný náboj a dokážou diváka "oslovit", ale i přes udělené čtyři hvězdičky to není ani zdaleka čistých 80%. Tak jako u mnoha dalších válečných filmů je trochu méně snadná orientace diváka v postavách - většinu z těch méně důležitých dokáže bezpečně poznat až po smrti. Ale jinak má příběh spád (místy snad až moc příkrý) a kromě páru vyloženě hluchých míst se běžný ne příliš náročný "konzument" nebude asi příliš nudit. (16.11.2003)