Pocahontas

Ach jo. No tak já nevím. Někdy se hold nedaří. Někdy až moc. Pocahontas není nic co bysme doteď neviděli. Velice jednoduše se tento film tratí v celkovém měřítku. Není ničím zajímavý, nemá dobrý příběh a ani není vtipný. Teoreticky je to jako Kráska a zvíře akorát v masovějším měřítku. Rozhodně ne moje gusto. Za pár měsíců i zapomenu, že jsem to někdy viděl. (14.08.2017)

Nikdy jsem netušila, že by se mi disneyovka mohla i při mých necelých 18 letech zarýt tak hluboko pod kůži. Silný příběh indiánky Pocahontas a angličana Johna Smithe srovnává rozdíly mezi evropskou a původní amerckou kulturou, ukazuje bezohlednost a chamtivost dobyvatelů a neústupnost indiánů, kteří žijí v harmonii s přírodou, která je obklopuje.--- Navíc to není tak typicky roztomilá disneyovka. Nechybí sice obligátní zvířatka, ale není jich moc a nijak výrazněji neotravují. Menkenova hudba je srdceryvná a tak líbivá tak, jak je povoleno pouze v animovaných filmech, i písničky jsou výborně otextované. (Letošní vánoční jednička mezi pohádkami - 27.12.2007) (27.12.2007)

*+ + + +* Vo všeobecnosti neobľubujem mix rozprávky a muzikálu, ale prekvapujúco sa mi to páčilo viac, ako som predpokladal, že sa mi to bude páčiť. Dejovo nepatrí k nepredvídateľným a komplikovaným, ale jej silnou stránkou sú veľmi citlivo napísané (nie len hlavné) postavy, ktoré sú hlavnou príčinou toho, že celou rozprávkou sa nesie vysoko pozitívny náboj, ktorý sa prenášal aj na mňa. Rozprávka je pre mňa aj jednou z tých, ktoré obsahujú silné, zapamätateľné momenty, ako napríklad Pocahontas tajne pozorujúca Johna Smitha, či ho neskôr zachraňujúca pred popravou. A, samozrejme, nemožno nespomenúť Meeka, ktorý je úžasne vtipnou postavičkou a je zdrojom zábavných momentov. Verdikt v 1 vete: Pozitívny pohľad na stret Indiánov a Európanov. 04.05.11 (04.05.2011)

Klasická disneyovka, která rozhodně neurazí. Jde o volné, idealizované a romantizované zpracování skutečného příběhu, který je i u nás dobře znám, přesto si jej však dovoluji stručně připomenout. – Pocahontas, někdy psáno též Poca Hontas nebo Poka Hontas (narozená Matoaka, později známá jako Rebecca Rolfe; okolo 1595–březen 1617) byla virginská indiánka, která je známá především svou aktivitou v době prvních anglických kolonií v Jamestownu. Byla dcerou Powhatana, náčelníka společenství indiánských kmenů ve východní Virginii. V roce 1607 údajně zachránila život zajatci Johnu Smithovi tím, že položila svoji hlavu na jeho hlavu (dle jiného pramene na jeho hruď) a zabránila tak svému otci, aby jej popravil. Dodnes se neví, jde-li o skutečnou událost nebo zda si to John Smith vymyslel. Ve svých prvních cestopisech vydaných krátce po předpokládané záchraně (1608, 1612) se o ní totiž nezmínil a učinil tak až poté, co se Pocahontas stala populární díky své návštěvě Anglie. V roce 1613, kdy probíhala jedna z prvních válek mezi anglickými kolonizátory a indiány, se Pocahontas dostala do anglického zajetí a byla zadržována kvůli výkupnému. Během zajetí se nechala pokřtít a přijala nové jméno Rebecca. Když získala možnost vrátit se ke svému kmeni, rozhodla se zůstat s Angličany. V roce 1614 se provdala za anglického pěstitele tabáku Johna Rolfa. Jejich svatba byla prvním sňatkem bělocha s indiánskou ženou v amerických dějinách. S Johnem Rolfem měla syna Thomase. V roce 1616 odcestovala s rodinou do Londýna, kde byla prezentována lidem jako výsledek „zcivilizovaného divošství“ za účelem zvýšení investic v Jamestownu. V Anglii se stala celebritou a krátký čas zářila na dvoře krále Jakuba I. Stuarta. Těžce však snášela anglické podnebí a v roce 1617 na cestě zpět do Ameriky zemřela na lodi u Gravesendu v hrabství Kent. Byla pohřbena v místním kostele. Přesné umístění jejího hrobu není známé. Její jméno dodnes přežívá v anglickém slangovém výrazu puke-a-hontas, jenž označuje dívku (zvláště dlouhovlasou brunetu), která, když se opije, tak všechno kolem sebe pozvrací. (16.05.2023)

Disney potřiatřicáté celovečerně. Asi to známe. Sentimentální love story, kterak k břehům Nového světa dorazila loď plná anglických kolonistů. A nechyběl mezi nimi pohledný John Smith. Snaha oslovit široké publikum je patrná, nejvíc unešené budou osmileté holčičky, nudit se ovšem nebudou ani „tolerantnější“ rodiče. Jen trošku moc balancujeme mezi pohádkou a hodinami dějepisu, nikde to pak není dostatečně působivé. Hudební skladatel a osminásobný držitel Oscara Alan Menken zase zazářil. (04.04.2017)