Million Dollar Hotel

Spoilery!Celkem milá exkurze do hotelu plného vyfetovaných retošů s příjemný průvodcem - bývalou zrůdou Gibsonem. Kdo lépe může zrůdám rozumět?! Bohužel s nárůstem empatií přichází i neschopnost, podívat se na případ očima detektiva. Vyústění příběhu je nakonec velmi přímočaré a primitivní. Stojí za ním jedno zlomené srdíčko. Celý děj ani smysl snímku mi nepřišel nikterak komplikovaný. Moc nechápu, co velkou část uživatelů vede k myšlence, že by se mělo jednat o něco nevstřebatelného a komplikovaného. Naopak chápu, že se zde dost lidí rozplývá nad hudbou. Ta byla opravdu vynikající a dost zvyšovala diváckou atraktivnost. Sem tam vzduchem prolétla dokonce velmi pěkná myšlenka. Na snímku je ovšem nejlepší navození drogové psychedelické atmosféry, která vás až do závěrečných titulků neopustí. Já byl spokojen. Příjemný filmový zážitek, který není rozhodně určen pouze feťákům a příležitostným feťákům, nýbrž i prudce inteligentním lidem mého formátu. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska. (29.11.2016)

Jak je u německého režiséra Wima Wenderse zvykem opět zrežíroval zvláštní film. Jenomže tentokrát mě jeho film vtáhl do hloubky a musím říct, že to je jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem v poslední době viděla. Nádherný hudební podkres od U2, depresivně stísněná atmosféra hotelu, nečekaný konec a famózní herecké výkony. Nejvíc mě zaujal hlavní hrdina Tom Tom a zvláštní agent Skinner v podání Mela Gibsona....4,5* (28.03.2012)

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Million Dollar Hotel je hodně velká podivuhodnost.Ten film na mě zapůsobil snad pouze právě jen tou svou nepopiratelnou zvláštností,zato ovšem hodně silně.Absolutně netuším,co tímto snímkem autoři chtěli vlastně zdělit,ovšem já se vůbec nenudil,ba dokonce mě bavilo sledovat onu přehlídku ztroskoranců,bláznů,feťáků a další řadu těch nejbizardnějších postaviček na tom jistě jednom z nejšílenějších míst vůbec.Samotný příběh byl též sice na jednu stranu naprosto jednoduchý,ale zároveň i totálně psychedelický,nekompromisní a mimo realitu.Do toho všeho zapadají i naprosto "mimózní" výkony všech zúčastněných herců.Wim Wenders vybral ty největší podivíny Hollywoodu(hrál Jeremy Davies vůbec někdy někoho normálního) plus vytvořil naprosto atypickou roli pro Mela Gibsona.Celý film se nese v chladné atmosféře mimoreálného myšlení,celé je to ponořeno do psycho hávu,ze kterého není rozumné cesty ven.Opravdu velmi zvláštní,naprosto nekomerční film,který sedne asi jen málokomu,ale sílu má obrovskou. (19.05.2009)

Čekal jsem od toho něco ve stylu Lynchových nebo Kellyho filmů, no moc se jim to nepodobá. Tohle je sice divné, ale je to hlavně tím, že se to odehrává mezi blázny, hlavní hrdinové divně mluví, divně se chovají (vlastně to hodně stojí na hereckých výkonech, které jsou tady dost dobré) a to je tak nějak všechno. Příběh to má jednoduchý od začátku do konce, na konci by teda mohl přijít zajímavý zvrat, ale to by se film musel předělat, hlavně scény s Eloise. Mě osobně tu chyběla nějaká pořádná atmosféra, takhle si ten film prostě plynul a samotné prostředí podivného domu s podivnými lidmi nemohlo fungovat dlouho, takže mě to bavilo tak 50 minut a ten zbytek jsem tak nějak dokoukal. Filmařsky je to docela dobrý, ale moc si to mě to nezískalo. I tím, jak je to moc dlouhé, dvě hodiny jsou fakt moc. 3* (15.12.2018)