Million Dollar Hotel

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Připadá mi, že se Wenders pokusil natočit hollywoodský trhák. Tomu by odpovídalo i obsazení Milli Jovovich a Mela Gibsona do hlavnějších rolí. Zase je to o hledání sebe sama, jen je to naroubované na outsidery naší společnosti. Chlěl tím říci, že i retardovaní mají své city a sny. Nebo ukazuje celou společnost jako větší, či menší zkrachovance? Nebo nám chce říci, že celý svět je jeden velký blázinec a že my všichni jsme menší, či větší blázni, kteří na něčem ulétávají. Že všechno je bláznivé, protože neznáme správný směr. Takže jediným východiskem je smrt, či se nás snaží jen přesvědčit, abychom si to mysleli? (27.05.2009)

Přiznám se, film jsem stáhl jen kvůli Melu Gibsonovi, kterého mám rád a tohle mi chybělo do sbírky. Čekal jsem těžkou nudu a k tomu nějakou detektivku, která to bude zachraňovat. No nakonec bylo vše jinak - Mel Gibson zde není zas tak důležitý, stejně jako kriminální příběh (se skvělou a logickou pointou mimochodem), ale důležitý je ponor do úžasné skupinky bláznů. Aby se někomu tento film líbil, musí být sám trošku (hodně) blázen. Tohle se nedá vzít rozumem, ale jen pocitově. A pro mě bylo krásné sledovat čistého Tom Toma, který jediný po čem touží je dělat radost ostatním a milovat svoji Eloise, jak se mu na krátký čas plní jeho sny. Proto za čtyři. (26.10.2008)

Mně tohle strašně dostalo, a to ne proto, že miluju U2. Kdyby to byla nuda s písničkama U2, radši bych si pustil DVD se záznamem nějakého koncertu než koukat na film. Ale Wenders opět ukázal, že je skvělý režisér. Bizarní hotel uprostřed moderního velkoměsta, hotel s přídechem starých časů, bizarní obyvatelé, skrývající ve svých duší hodně roztodivné touhy a frustrace. Pomalé rozplétání příběhu, krásná práce kamery, krásná hudba (jsme u toho:)... Pro Wenderse musí mít člověk pochopení, milovníci popcornovek tohle nemůžou nikdy chápat. (29.03.2006)

Výborný souzvuk ponurého prostředí starého hotelu a jeho depresivních obyvatel se skvělými hereckými výkony a příjemnou hudební stránkou. Celé to zní velmi pěkně, ale celkově mě prostě samotný děj filmu nedokázal vtáhnout natolik, abych zíral na obrazovku s otevřenými ústy. Potenciál zde byl určitě veliký, ale nebyl zcela využitý. Další výtkou by byla delší stopáž. Zkrátka snímek, který se drží lehce nad průměrem - a to hlavně díky Jeremymu Daviesovi, Mille Jovovich a Glorii Stuart - ale existuje spousta mnohem hlubších drama-thrillerů, které si oproti MDH vyšší hodnocení zaslouží. (07.10.2010)